Nástroje a faily distanční výuky

V roce 2020 měly počítač nebo tablet téměř čtyři pětiny domácností v Česku (79 %) a stejně tak i přístup k internetu (82 %). Což je výrazný nárůst oproti roku 2010, kdy mělo počítač 59 % domácností a připojení na internet pouze 56 %. Ale stačilo to k přesunutí všech žáků do domácího prostředí, aniž by byla narušena kontinuita a kvalita vyučování?

Éra desktopů vyvrcholila v roce 2011, kdy jej měla každá druhá domácnost, od té doby se uskutečnil poměrně rychlý přechod k přenosným zařízením. Stolní počítač vlastnilo v loňském roce 37 % domácností, tablet 32 % a oproti tomu notebook 63 % českých domácností.

Podle oficiálních čísel ale zůstalo v době pandemie bez stolního počítače nebo notebooku 76 tisíc dětí, které nemohly přejít na dálkovou výuku. Reálně bylo takto znevýhodněných dětí mnohem více. Zatímco většina žáků zpracovávala své úkoly elektronicky, děti z chudších rodin nebo z rodin s nižším vzděláním neměly k potřebným technologiím přístup. Bez investic a asistence znevýhodněných žáků tak postupně dochází k prohloubení nerovnosti mezi nimi.

Bez internetu ani ránu

V domácnostech s internetem žije 98 % dětí ve věku do 15 let. Stolní počítač má doma 44 % dětí, notebook 83 % a tablet 55 %. V roce 2019 bylo nejvíce domácností připojeno v rámci Prahy a nejméně naopak v Ústeckém kraji. Tam se k připojení také častěji používají pouze mobilní telefony. V průzkumech se také ukázalo, že přístup k internetu souvisí s příjmy domácnosti a děti z chudších rodin se na internet často ani nedostanou.

Online vzdělávání

Kvůli koronaviru se výuka na školách musela přesunout do virtuálního světa – v loňském roce vzrostl zájem o online kurzy, domácnosti musely komunikovat s učiteli přes výukové platformy a stoupl i počet osob, které začaly používat k učení online materiály nebo vzdělávací aplikace. Nejzřetelnější nárůst v oblasti online vzdělávání se projevil u skupiny studentů ve věku 16–24 let. 

Faily při distanční výuce

Ale byli studenti, učitelé i školy na přechod na distanční výuku připraveni? Samozřejmě, že nebyli. Průzkum z roku 2019 ukázal, že průměrný věk českých pedagogů je kolem 47 let. Ne každý pedagog byl ze dne na den schopný začít používat školní notebook a vysílat online z domova. Ne každý měl k dispozici školní notebook. Ne každý pak umí se studenty komunikovat virtuálně, aby online výuka nebyla prokazatelnou ztrátou času…

Bez internetu

Už při prvním přechodu na distanční vyučování se ukázalo, že tato forma výuky není pro každého. Rodiny nebyly vybavené potřebnými technologiemi a 23 tisícům žáků ve věku 6–15 let zcela chyběl přístup k internetu. Učitelé tento problém řešili tím, že např. jednou týdně zadávali těmto žákům úkoly k vypracování, které museli nosit ve fyzické podobě k vyhodnocení. Také menší děti na prvním stupni raději volily písemné zpracování úkolů než elektronické.

Bez podpory rodičů

Z výzkumu projektu „Vzdělávání na dálku pohledem rodičů“ vyplynulo, že v souvislosti s první vlnou se školy zásadně lišily ve svém přístupu k vzdělávání i hodnocení žáků. Stejně tak rodiče věnovali výuce svých dětí omezený čas. Ať už kvůli tomu, že chodí do práce, že mají dětí více, nebo jednoduše svou energii a čas chtěli využít „lépe“. Někteří rodiče tráví s dětmi nad učením 4 a více hodin denně, kdežto jiní si vyhradí sotva hodinu. I tato skutečnost se bohužel z dlouhodobého hlediska podepíše na výkonech a znalostech jednotlivých žáků.

Bezmocní učitelé

Učitel by během klasické hodiny vyložil dětem látku, pár neposedů by napomenul a pravděpodobně by neměl problém s udržením pozornosti ve třídě. Zato online lekce – podle výpovědi učitelů z 1. stupně ZŠ – často vypadají tak, že se snaží své žáky 45 minut tišit (navzdory rozptylujícímu domácímu prostředí), aby jim mohli předat alespoň pár relevantních informací.

Co se týče technických problémů, tak výjimkou nejsou ani bizarní případy, kdy se ve stejný čas na online lekci připojí celá vesnice (včetně vysílajícího učitele) a signál kolísá natolik, že z výuky nakonec nic kloudného nevzejde, byť by byl učitel sebelepší.

Nástroje pro distanční výuku

Při zadávání látky se kantoři zpravidla spoléhají na e-mail (což je zároveň nejčastější forma komunikace s rodiči), jindy jsou úkoly dostupné na webu školy či v jejím administrativním systému (např. Bakalář, Škola online, Moodle). Vyšší ročníky se vzdělávají přes platformy pro online přednášky a diskuse, kde nechybí ani možnost konzultací (Google Classroom, Google Meet, Zoom, Microsoft Teams) a méně časté, přesto však funkční, je chatování nebo volání přes aplikace, jako je Facebook, Skype nebo WhatsApp. Dalším neopomenutelným nástrojem pro komunikaci „ lektor – rodič“ je starý dobrý telefon. Jak už jsme zmínili, někteří žáci/lektoři/rodiny preferují písemnou formu zadávání/plnění úkolů, ať už je to z důvodu, že děti tráví před monitorem příliš mnoho času, nebo protože rodina není ochotna se online vzděláváním svého potomka zabývat.

Kam se poděly klasické vyučovací hodiny

Tradiční vyučovací hodiny na školách byly nahrazeny online lekcemi, které probíhají formou přednášek nebo videokonferencí, kde mohou žáci v reálném čase reagovat na dotazy kantora. Sešity nahradily online pracovní listy, kdy žáci plní úkoly v internetovém prostředí formou kvízů, testů, nebo doplňují předpřipravená cvičení. A k samostudiu jim slouží powerpointové prezentace, offline videa natočená učiteli, e-learningové kurzy nebo podcasty.

Máte doma prvňáčka nebo maturanta? A můžu je vidět?…

Zdroje: Nadacecs.cz, Universitas.cz

Total
1
Shares
Další články