Klonování lidí, létající auta, Half-Life 3 a další technologické zázraky, kterých se nedočkáme

Technologie jdou dopředu neuvěřitelně rychlým tempem. Doslova před pár lety bylo nemyslitelné si představit, že bude možné připojit se kdekoliv k internetu nebo nosit v kapse výkonné výpočetní zařízení v podobě chytrého telefonu. Máme vysokorychlostní internet, vytváříme technologicky pokročilé roboty, složité lasery, komerční lety do vesmíru se stávají realitou a možnosti neustále se vyvíjejících technologií se zdají být neomezené. Přesto existuje několik ikonických příkladů dlouho predikovaných technologických mezníků a myšlenek, které se prostě nikdy nestanou realitou. A přitom většina z nich funguje naprosto skvěle, nebo nám to aspoň tvrdí filmy.

Létající auta

Touha po stvoření létajícího automobilu je s námi už dlouho. V roce 1917 se světu představil úplně první létající automobil (respektive první pokus, o kterém se dochovaly zmínky), tedy kombinaci letadla a automobilu. Stroj sestavil letecký konstruktér Curtiss. Stroj se skládal z části Curtissova dvouplošníku Model L a části automobilu Ford Model T. Pro jízdu bylo třeba ovšem z automobilu letadlovou část očesat a je otázka, zda byl stroj někdy skutečně ve vzduchu.

Ve 20. a 30. letech minulého století se objevilo více pokusů o vytvoření létajícího automobilu, přičemž za zmínku stojí stroj Waterman Arrowbile, s nímž jeho tvůrce uletěl vzdálenost 3 500 km.

Po druhé světové válce se opět začaly myšlenky na létající automobil probouzet k životu. Mezi významnější pokusy patří Taylor Aerocar, který se vyráběl v 50. a 60. letech minulého století a dodnes se dochovaly kusy schopné letu.

Před padesáti lety, tedy na začátku 70. let minulého století, přišli dva podnikatelé, Henry Smolinski a Hal Blake, s dalším nápadem létajícího auta. Zajímavé na jejich pokusu je to, že chtěli rozjet masovou výrobu; cena létajícího auta se měla pohybovat okolo 19 tisíc dolarů. Jejich létající automobil dostal název AVE Mizar. Vytvořeny byly dva prototypy. Šlo o spojení Cessny Skymaster s Fordu Pinto. Během testovacího letu se ale cessna odpojila od auta a oba muži zahynuli při nárazu. A to byl neslavný konec nadějného projektu.

Pokusy přinést funkční létající auto neutuchají, ale vždycky jde tak nějak víc o letadlo než o auto. Létající auta, jak nám je představily filmové trháky jako Blade Runner, Pátý element nebo Já, robot, jsou zkrátka v nedohlednu.

Teleport

Přepravu nám v nové dekádě 21. století neusnadňují létající auta a zdá se, že nás od puchu v letní rozpálené tramvaji nezachrání ani teleportace. Někteří teoretici hovoří o tom, že by teleportace byla možná za předpokladu, že bychom dokázali přesně zmapovat každičký atom ve svém těle. Podle jedné studie univerzity v Leicesteru by šlo asi o 45 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 gigabajtů dat. Současné 4G a přicházející 5G sítě by s takovým objemem dat bojovaly dlouho.

I při úžasné rychlosti pokroku ve výpočetní technice a konektivitě může stahování takového množství dat trvat staletí, takže cesta veřejnou hromadnou dopravou vyjde pořád o něco lépe, respektive rychleji.

Takže pokud si domluvíte schůzku s někým, kdo vám bude tvrdit, že se za vámi odteleportuje, akademická čtvrthodinka vám na čekání stačit nebude. Žádný Star Trek.

Hoverboardy, které se fakt vznášejí

Hoverboardy jsou jedním z nejvíc cool způsobů dopravy. Pokud vám není přes čtyřicet, je to rozhodně věc, kterou byste pro pohyb po městě měli zvážit. Hoverboady toho umí hodně – přepraví vás, můžete s ním někoho sejmout na chodníku, mohou vám podjet, vybouchnout… Prostě všechno, co si lidé ve věku, kdy ze sebe ještě můžou klidně dělat idioty, přejí. Jenže zásadní věc, kterou tyto „handsfree“ segwaye neumí? Vznášet se. A pokud očekáváte, že se v dohledné době objeví levitující model, tak s tím moc nepočítejte.

Jediný dostupný produkt, který se tomuto ideálu nejvíce přibližuje, je prototyp z roku 2016 od kanadské společnosti Omni Hoverboards. Jejich prototyp vydržel ve vzduchu projížďku „dlouhou“ 274 metrů. Stroj od Omni Hoverboards měl přijít na pulty před čtyřmi lety, ale za astronomickou cenu 25 tisíc dolarů by se asi stejně moc nerozšířil.

Zkrátka svět má jasnou představu, jak má hoverboard vypadat a fungovat – Marty McFly nám to názorně ukázal. Žádné „falešné“ hoverboardy a liché a nedokonalé napodobeniny nemají smysl.

Vědomí na USB flashce

Schopnost přenášet lidské vědomí ve formě kódu – skutečně překročit omezující lidskou biologii – je svatý grál biotechnologií. Jde také o velmi časté téma objevující se ve sci-fi filmech a seriálech. A tam také zůstane. Podle odborníků je nám bohužel souzeno zůstat jen lidmi s časově omezenou tělesnou schránkou s jejímž zaniknutím zaniká i naše vědomí. 

Vědci v tuto chvíli ani nemají zmapované, jaké části mozku dávají vzniknout myšlení, rysům osobnosti, vjemům… Pokud tyto části zahrnují mikroskopické, kvantové jevy, pak přesné nahrání lidské osobnosti nelze provést. Takže ne, nebudeme si moct své vědomí stahovat na flashku a přenášet do jiných těl.

Nicméně nedávno Microsoft přišel s patentem, který přináší zajímavou možnost digitálního reinkarnování lidí ve formě chatbota. Namísto konvenční metody trénování chatovacích botů pomocí konverzací a materiálů z širokého vzorku uživatelů, patent Microsoftu zvyšuje možnost vytvoření chatovacího bota z výstupu konkrétní osoby. K vytvoření profilu osoby by systém používal „sociální údaje“, jako jsou „obrázky, hlasová data, příspěvky na sociálních sítích, elektronické zprávy [a] písemné dopisy“. „Sociální údaje mohou být použity k vytvoření nebo úpravě zvláštního indexu v tématu osobnosti konkrétní osoby,“ uvádí patent. „Speciální index může být použit k výcviku chatovacího robota, aby konverzoval a komunikoval s osobností konkrétní osoby.“

Chatovací robot by dokonce mohl znít jako skutečný člověk. „V některých aspektech může být pomocí nahrávek a zvukových dat týkajících se konkrétní osoby vytvořena hlasová stopa konkrétní osoby,“ tvrdí patent. 

A ta epizoda Black Mirror, kterou vám to připomíná, se jmenuje Be Right Back.

Klonování lidí

Když se kvůli časové tísni na schůzku nedostanete létajícím autem ani teleportem, byla by tu ještě možnost naklonovat se a poslat klon. Vlastně nebyla. Jde totiž také o něco, čeho se nedočkáme. Na konci 90. let minulého století vědci v Jižní Koreji tvrdili, že naklonovali lidské embryo. Klonovaný vzorek se ale nikdy nevyvinul dál než za čtyři buňky.

V roce 2004 vědci ze Soulské národní univerzity tvrdili, že tento výkon zopakovali. Ale o dva roky později se ukázalo, jak upozornil článek v časopise Science, že to taky nebyl žádný sukces. Podle Národního institutu pro výzkum lidského genomu kromě těchto případů „v současné době neexistuje žádný solidní vědecký důkaz, že by někdo naklonoval lidská embrya“, a tato technologie „se stále jeví jako fikce“

Takže ne, klon za vás nic neodmaká, nikdy.

Half-Life 3

Neexistuje hra, na kterou by herní komunita v posledních 50 letech čekala víc než na pokračování Half-Lifu. V roce 2008 unikl koncept (šlo o Half-Life 2: Episode Three), ale od té doby prakticky ticho po pěšině (až na záhadné informace od nebožáků, kteří zasvětili svůj život pátrání po tom, zda hra vzniká nebo ne), navíc od projektu odešli klíčoví lidé a vývojářská společnost Valve už dávno generuje miliardy na jiných aktivitách.

Half-Life 3 se stal mýtem, už prakticky není možné jej vytvořit a pokud by se tak čirou náhodou někdy stalo, bude to jednoznačně propadák, protože očekávání by byla tak vysoká, že by je nikdy nešlo naplnit. Je načase si proto přiznat krutou pravdu – jednak to, že už je to 17 let, co vyšel legendární Half-Life 2 a především to, že se pokračování už nedočkáme. Ačkoliv vloni vydaný prequel Half-Life: Alyx ukázal, že se ve virtuální realitě skrývá zajímavý potenciál…

Otázka je také to, jestli by vůbec měl Half-Life 3 kdo hrát. Pustily by generaci čekatelů jejich děti (a možná vnoučata) vůbec ke kompu?

Zdroj: autickar.czbestlifeonline.com

Total
6
Shares
Další články