Utopené i zdevastované: České sdílené prostředky dostávají na frak taky

Když v Bratislavě trvalo pouhý týden, než společnost Mint přišla o polovinu sdílených koloběžek, vyvolalo to velkou mediální pozornost. Jenže – jak výjimečný stav to skutečně je? Podívali jsme se, jak jsou na tom provozovatelé sdílených prostředků v Česku.

Udržitelná městská mobilita možná není až tak udržitelná pro jakoukoliv společnost, která se do ní pustí. Útoky vandalů, snaha o pobavení se potápěním kol a koloběžek i obecná nepřívětivost pojišťoven sdílené dopravní prostředky krýt znamenají, že problém řeší každá z nich. Bratislava je určitě extrém, zas tak daleko od českého hlavního města ale není.

Přesné číslo, kolik firmy skutečně do oprav investují, říct nechtějí. Jde pro ně o nanejvýš citlivé téma – a není divu, při špatné formulaci a prozrazení příliš mnoho můžou dát zbytečně dobrý důvod zlodějům i vandalům, jak na stroje.

Podle počtu poškozených prostředků a výčtů policie tyhle problémy ale znamenají až stovky tisíc pro každou ze společností. Například mírně poškozené elektrokolo vyhozené z mostu potřebuje na to, aby mohlo do dalšího provozu, zhruba 5 000 korun. Pokud jej firma musí vytáhnout z řeky, je to už 40 tisíc. A třeba Kladno za půl roku provozu elektrokol, který se celkově nepovedl, opravu těch poničených vyčíslilo rovnou na milion korun.

„Nějaké míře vandalismu samozřejmě čelíme a někteří uživatelé se ke koloběžkám nechovají tak, jak by měli, ale s tím je bohužel nutné počítat. Jsme odhodláni vzdělávat a informovat naše zákazníky tak, aby službu využívali s respektem k pravidlům a bezpečnostním předpisům,“ říká Ondřej Široký, provozní manažer Limu.

Tady to vzdáváme

Asi nejznámější problém s vandaly měla firma Homeport v Horních Počernicích. Po necelém měsíci fungování odtamtud svá kola stáhla. “Během necelých tří týdnu evidujeme 4 totální poškození kol,” popisoval v dubnu městské části zástupce provozovatele elektrokol. Situaci sice řešila policie, ale chybící kamerový systém v daných místech dával vědět, že viníka nejspíš nenajde. Dvě kola viník ukradl, dvě zvandalizoval – jedno z nich utopil ve vodní nádrži.

Homeport situaci nakonec vyřešil tak, že lidé můžou na kolech do Počernic dojet a nechat je tam, nemůžou si je v místě ale půjčit. I když nevylučuje, že jednou, při posílení flotily, kola na problémové místo vrátí.

Topení je obvyklejší problém, a to zdaleka ne jen v Česku. Navíc firmy musejí počítat s tím, že vandalismus přichází ve vlnách, když je zrovna na sociálních sítích v módě. Tak je tomu aktuálně ve Spojených státech, kde se lidé chlubí tím, že doprávají koupele těmto prostředkům. Některé společnosti, jako třeba právě Homeport, si proto hlídají, aby stroje neparkovaly poblíž vody.

Vandaly řesila třeba Rekola v Mladé Boleslavi či Frýdku-Místku nebo městský systém elektrokol v Kladně, kde se někdo na elektrická sdílená kola přímo zaměřoval. Aby je mohl hodit z mostu nebo rovnou utopit, dal si práci s přeřezáním brzdových lanek. Klasické „šlapací“ koloběžky v Plzni provozované spolkem K světu zase přišly o zadní kolečka, když už nešly odemknout ze stojanů. Často však nejde o promyšlené akce, když se sdílené prostředky vyskytnou v cestě lidí posilněných alkoholem.

Hlavně ne k vodě

„U sdílených prostředků jako jsou koloběžky, kola či auta bude vždy existovat určitá úroveň vandalismu, záleží však také na tom, jak se k tomu staví samotný výrobce a provozovatel – jaké mají kola či koloběžky bezpečnostní prvky a v jakých oblastech je povoleno parkovat – poblíž vodních ploch či problémových lokalit,“ říká Petra Holečková za značku Freebike. Je přesvědčená, že úroveň vandalismu, kterou evidují, je proti konkurenci velmi nízká. „V rámci prevence vandalismu totiž děláme skutečně maximum možného,“ dodává.

Konkrétně kola Freebike tak mají silný rám, zesílené pláště a bezpečnostní šrouby i hlasitý alarm. Chrání ho GPS lokátor a řada senzorů, které provozovatele stále informují o technickém stavu kola. „Naši technici tak okamžitě vědí, když někdo s kolem neoprávněně manipuluje. Několikrát se stalo, že byl vandal dopaden při činu,“ doplňuje. Freebike aktivně bojuje i v takovém případě – kontaktuje policii a upozorňuje, že je připraven na další právní kroky. Chce prostě odradit další možné pachatele.

Obecně se firmy brání nejen technickými záležitostmi typu GPS, ale i tím, že kola jsou „zbytečně“ těžká. Alarm využívá třeba i Lime. Konkrétně Mint uvedl, že „všechny koloběžky jsou vybavené bezpečnostním systémem, díky kterému umí přesně pro danou chvíli určit, kde se koloběžky nacházejí. Dokonce i to, jestli je koloběžka zaparkovaná, spadlá, opřená o něco apod.“. Ukradené i schované dopravní prostředky i proto firmy poměrně snadno najdou. Při pátrání po zloději ale mnohokrát společnostem nezbývá nic jiného, než spoléhat se na městský kamerový systém. A na to, že vzhledem k ceně lepších modelů a tedy částce, o kterou jde, jde o trestný čin.

Na nevstřícnost uživatelů se navíc vyplatí myslet i při volbě dílů – tak, aby šly bez problémů vyměnit. „V našem případě se v drtivé většině jedná o díly na zakázku, které jsou nepoužitelné na jiná kola, tudíž pokud je někdo odcizí, k ničemu mu stejně nebudou,“ vysvětluje Petra Holečková.

Češi na špici. Opačné, než byste čekali

Rekola se na začátku svého působení potýkala s desítkami krádeží kol ročně a i doteď říká, že se občasnému vandalismu či ztracení nevyhne. Podobně jako ostatní ale hlásí, že jde o jednotky procent. A zástupce české pobočky ofo, která hodlala ovládnout Prahu, rovnou označil české uživatele za jedny z nejslušnějších na světě.

Správně odhadnout uživatele je pro sdílené stroje zásadní faktor úspěchu. Kvůli ničení kol se stáhla společnost Mobike z Manchesteru, kde každý měsíc musela opravovat desetinu svých kol. To ale nic není proti problémům hongkongské GoBee ve Francii, odkud se kvůli „masové destrukci“ své flotily musela stáhnout. Během čtyř měsíců jí lidi zničili nebo ukradli 60 procent kol.

Diskuze k článku