Sotonová: Na Singapur je čtvrt roku minimum. Chce to víc

V podstatě se jí tam moc nechtělo. I když je jedna třetina designového portálu zvyklá cestovat, nejradši je přeci jenom mezi kamarády doma. Navíc tu musela nechat pánskou část týmu – Ondřeje Chudého a Marka Svobodu – samotnou.  „Brala jsem to ale tak, že tam prostě musím, protože děláme globální projekt, a že to musím využít na maximum.“ vysvětluje Sotonová.

Po absolvování předodletových školení byla sice připravena na první kontakt se singapurským světem, ale stejně ji překvapil. „V kanceláři jsem se snažila trávit minimum času. Přeci jenom, sedět na židli můžu i v Praze,“ popisuje svůj denní program, během něhož se snažila oběhat předdomluvené schůzky a prezentace na univerzitách. Mimochodem, tuzemské kanceláře Designeros vypadají takhle:

Asijská škola trpělivosti

Domlouvat si schůzky na místě je totiž velmi náročné a z Evropanů by se do toho měli pouštět jen opravdoví mistři Zenu. „Třeba s Design Institute jsme domlouvali schůzku měsíc a půl. A to mi musela pomáhat místní koordinátorka, jinak by se se mnou nikdo nebavil,“ vzpomíná Sotonová s tím, že reakce na domluvené věci ze schůzky dorazila za další měsíc.

„Už před odletem nás varovali příkladem jedné firmy, která tam byla na půl roku, ale po třech měsících se zakladatelé vystřídali. To bylo to nejhorší, co mohli udělat.“ Asiati si prostě dávají na čas a než se s někým sejdou, potřebují doporučení. „A kolikrát ani doporučení nestačí. Prostě jejich byznys, ale i celá kultura je postavená na dlouhodobě budovaných osobních vazbách,“ vysvtěluje Sotonová.

To ale nebylo první překvapení, které na Nelu Sotonovou v pětimilionovém městském státě čekalo. „Když jsem se ptala na univerzitě, jestli mají třeba bankovní účet, tak polovina ze studentů ho vůbec neměla. O PayPalu plno studentů vůbec  neslyšelo,“ stěžuje si s tím, že se místní designeři bojí dávat své věci na web, protože se bojí plagiátorství. „Ve školách se sice učí design, ale zatím pokulhává marketing. To je podobné jako třeba u českých škol,“ dodává.

Drahá, ale dobrá zkušenost

Přes den fungovala v Singapuru, ale její startup fungoval v úplně jiném časovém pásmu. „Spala jsem tři čtyři hodiny denně. Čekala jsem na kluky doma, abychom se mohli domlouvat po Skype,“ tvrdí.

Zadarmo nebyl ani samotný pobyt.“Co si budeme povídat, akcelerátor pomůže s kanceláří, ale ty ceny jsou tam trochu jinde. Peníze od státu vám nepokryjí všechny náklady a musíte do toho vložit i své prostředky. Bylo to strašně drahé, a dalo mi to finančně za uši,“ vysvětluje s tím, že kromě investorských peněz si svůj pobyt platila i sama.

„Když už jsem tam byla, tak jsem zaletěla i do Hong Kongu nebo do Kuala Lumpur, abychom měli podchycené všechny klíčová města jihovýchodní Asie,“ dodává s tím, že tříměsíční zkušenost vyšla řádově na statisíce korun.