Sociální podnikání v Česku: Ty ještě nejíš cvrčky?

SENS je první startup z naší nové série o českém sociálním podnikání. Snaží se přijít s něčím, co tu ještě nebylo. Chce vybudovat první hmyzí značku v Evropě a přispět k řešení hladu ve světě. Takovou vizi je však potřeba si odmakat.

Když spoluzakladatel Daniel Vach mluví o work-life balance, prostoru na „life“ tam moc nezbývá, zato při slově „work“ mu září oči. Podívejme se společně na to, jak to u nich chodí.

Jak vznikl nápad vyrábět tyčinky z cvrččí mouky?

V roce 2015 se ke mně dostala OSN publikace Poživatelný hmyz: výhledy pro bezpečnost potravin a krmiv. Hodně mě zaujala představa, že by hmyz mohl pomoci řešit problém s hladem ve světě. Kolem roku 2050 nás bude přes 9 miliard a při současném způsobu stravování nedokážeme všechny lidi nakrmit. Něco se musí změnit. OSN říká, že zahrnout hmyz je možné řešení. Přečetl jsem si o tomto tématu více a vážně mně to fascinovalo. Oslovil jsem kolegu Radka Huška a začali jsme spolu ověřovat základní hypotézy. Společně s kuchařem Petrem Ocknechtem, který se věnuje vaření z hmyzu již čtrnáct let, jsme začali vyvíjet produkt, což trvalo devět měsíců. Dalšího půl roku jsme nastavovali velkovýrobní procesy.

Co následovalo potom?

Založili jsme firmu ve Velké Británii, protože na rozdíl od Česka měly tamější úřady legislativu týkající se zpracování hmyzu. Následovala fáze, kdy jsme hledali investora. Rozhodli jsme se spolupracovat s pražským akcelerátorem UP21, který nám zafinancoval prvotní rozvoj. Na trh jsme vstoupili v dubnu 2017 s našimi čtyřmi tyčinkami z cvrččí mouky. Před Vánoci jsme získali další investici, která putovala do naší cvrččí farmy v Thajsku. V ní chceme pracovat na inovacích chovného procesu, abychom dostali cenu cvrččího proteinu pod cenu toho z kuřecího masa. Farma by měla dělat asi dvacet procent světové produkce cvrččí mouky, takže žádný drobásek.

Spoluzakladatelé Daniel Vach a Radek Hušek

Jak se vám daří výrobky prodávat?

Každým měsícem nám prodej roste. Nyní je to tažené hlavně onlinem a většinu prodáme do západní Evropy, ale přibývají nám rychle místa, kde se SENSky dají koupit. Již nyní máme asi 50 retailových míst hlavně mezi obchody se zdravou výživou a ve fitcentrech. Chystají se větší partnerství, ale je to dlouhodobá práce. Zjednodušeně je naším cílem být k dispozici od Prahy až po Londýn.

Jaký typ lidí si kupuje vaše tyčinky?

Většinou to jsou lidé, kteří se zajímají o zdravý životní styl a/nebo jim záleží na jejich ekologické stopě, nicméně snažíme se oslovovat i jiné skupiny.

Zajímalo by mě, s jakými reakcemi se setkáváte?

Většinou jsou lidé zvědaví, občas to nepřijímají, ale často je přesvědčí naše argumenty. Chceme všem ukázat, že tyčinky jsou chutné a nutričně vyvážené. Kromě cvrččí mouky obsahují oříšky, kokos a sušené ovoce. Navíc přispívají k udržitelnosti, což některé lidi přesvědčí. Náš prodej je založený na třech bodech – kvalitní produkt, vizuálně atraktivní vzhled a srozumitelná argumentace.

Který z argumentů lidi nejvíce přesvědčí?

Pro každého je důležité něco jiného. Ale obecně platí, že většinu lidí zaujme, když zjistí, že výroba je velice šetrná k přírodě. Když porovnáme cvrččí a hovězí maso, tak jeho produkcí vzniká stokrát méně skleníkových plynů a je zapotřebí dvanáctkrát méně krmiva a dvatisícekrát méně vody. Cvrččí mouka je také velice výživná a SENS tyčinky jsou nutričně zajímavý produkt z kvalitních surovin. Kromě toho se k cvrčkům chováme humánně. Vědci se sice domnívají, že nemůžou cítit bolest, ale my jim pro jistotu simulujeme přírodní proces, který pravidelně zažívají. Příroda by byla krutá, kdyby při něm cítili bolest. Cvrčci jsou chladnokrevní, a tak hibernují s každým ranním mrazíkem. My je zchladíme a tím se cvrčci zastaví. Pak je dále zpracováváme. Tohle lidi hodně zajímá.

Jsou lidé, které ani tyto argumenty nepřesvědčí?

Ano. Buď jsou to lidé, které zdravá strava vůbec nezajímá, nebo naopak lidé, kteří neuznávají konzumaci jakéhokoliv masa. I když je zajímavé, že někteří vegetariáni a vegani jsou nám naklonění. Chtěl bych jenom zdůraznit, že nejsme fanatici, kteří říkají, že by se měl jíst pouze hmyz. Myslíme si jenom, že hmyz má v našem jídelníčku své místo.

Kolik tyčinek průměrně sníš?

Už jsem jich měl vážně hodně. Teď tak čtyři týdně.

Chystáte do budoucna i něco jiného než tyčinky?

Chceme přijít s celým portfoliem potravin. Cvrččí moukou můžeme vylepšit stávající potraviny, aby byly více vyvážené. Jako ingredienci ji lze přidávat od těstovin až po chleba. Možností je spousta. Kromě prodeje našich vlastních produktů je naším cílem odstartovat zájem o konzumaci hmyzu v Evropě. Na naší cvrččí farmě pracujeme na optimalizaci výroby tak, abychom dostali cenu cvrččí mouky pod cenu kuřecího masa. Technologie nejsou zatím tak rozvinuté jako u chovu jiných zvířat. Až tehdy může cvrččí mouka řešit světové problémy. Na to ale potřebujeme podporu zákazníků skrze koupi SENS produktů.

Vize máte velké. Zajímalo by mě teď něco ohledně vedení firmy. Kolik času práci věnuješ?

Trochu se to různí, ale obvykle pracuji od devíti ráno do pozdního večera s tím, že mám tak dva volné večery za týden, kdy skončím tak v 8. Když je potřeba něco vyřešit, tak jedu all-nighter, ale snažím se tomu vyhýbat, protože to člověka rozhodí. Pravidelně v kancelářích UP21, kde sedíme, zhasínám (smích). V sobotu mám volno a v neděli pracuji, i když trochu volněji.

Co děláš, když nepracuješ?

Jsem hlavně se svojí přítelkyní. Na začátku to pro ni bylo těžké, ale teď už si to sedlo.

Je možné jet takhle dlouhodobě?

Myslím si, že se to na člověku podepíše. Poslední dva roky jsem dal kamarády, sám sebe, cvičení a koníčky stranou. Ale člověk tuhle oběť musí udělat, pokud chce něco pořádně rozjet. Ze začátku to za tebe nikdo neudělá. S Radkem jsme oba pracanti. Do teď jsme sprintovali, ale uvědomujeme si, že podnikání je spíše maraton a dlouhodobě to tímhle tempem dělat nejde.

Jak funguje vaše spolupráce?

Jsme takový dvouhlavý drak. Já se zodpovídám jemu a on mně. Člověk si vždycky myslí, že svět nějak funguje, ale ten druhý to tak třeba vůbec nevidí. Takže o věcech společně diskutujeme a doplňujeme se a v tom vidím naši sílu. Konflikty k tomu samozřejmě patří, ale je to ku prospěchu věci, protože oba chceme náš byznys posouvat dále, jak nejlépe umíme. Někdy je to těžké, ale to je každý lidský vztah. Máme takové manželství (smích).

Co tě nejvíce překvapuje na podnikání?

Já se nechávám překvapovat rád a díky podnikání není o nové situace nouze. Člověk si tím ujasňuje představu o světě. Jeden příklad za všechny je třeba to, jak špatně odhadujeme čas. Myslíme si, že všechno bude hned, ale věci trvají. Než jsme vyrobili naše první tyčinky, tak každé z příchutí předcházelo snad 150 verzí. Pomalu se začínám učit, že věci nebudou za týden, ale za tři. Ve startupovém prostředí se inovuje v řádu dnů a týdnů, takže je těžké se necítit pod tlakem času.

Poslední otázka: Co si myslíš o české startupové scéně?

To je téma na celý rozhovor (smích). Líbí se mi projekty jako UP21, které kultivují místní prostředí. Myslím si, že tu máme i celkem dost peněz, ale stále nemáme srovnatelné podmínky jako v zahraničí. Místo tvorby nového investičního fondu by měl stát spíše snížit byrokratickou zátěž a vytvořit vstřícné podmínky k začátku podnikání a podnikání vůbec. V Británii lze vše zařídit online a první rok jsou požadavky na novou firmu takřka nulové.


A co si o práci myslí dvě zaměstnankyně – Anežka a Karolína?

Holky, čemu se věnujete v SENS?

Anežka: Starám se komunitu zákazníků na sociálních sítích, snažím se zavést prodej na Amazonu a nově dělám sales. Obvolávám různé zdravé výživy a nabízím jim náš produkt.

Karolína: Já zařizuji naši účast na B2B a B2C eventech v Praze, Londýně a Berlíně. Také se starám o produktový marketing a nově mi přibyla péče o stávající klienty.

Co vás nejvíce a nejméně baví?

Anežka: Nejvíce mě baví přímý prodej, když mám tu možnost se setkat s lidmi. Nejméně mě baví, když jsou na sítích sporné články, lidé se do nás naváží a musím jim posté vysvětlovat ty stejné argumenty.

Karolína: Mě baví organizování akcí, kde vidím přímou reakci lidí na naše produkty. Na druhou stranu mě moc nebaví, když se pustím do něčeho nového a nevím, jak to uchopit.

Co byste řekly o práci ve startupu?

Anežka: Někdy je člověk nahoře, jindy dole. Stále se tu setkávám s novými věcmi, takže často musím improvizovat anebo se zkusit někoho zeptat.

Karolína: Všichni tady děláme něco poprvé a nemáme možnost, se zeptat někoho zkušenějšího. Tím pádem děláme občas i nějaké chyby. Líbí se mi, že se tu chyby akceptují a pokusem omylem se toho hodně naučíme.

Diskuze k článku