RedCute: Na chytrém nástupišti pro metro Pralinka pomalu pracujeme. Zatím budujeme svoje projekty

To máte vybudování infrastruktury, napojení systémů, bezpečnost, protipožární předpisy, stroboskopické vidění, práce za plného provozu… Když před rokem tým RedCute zvítězil ve Smart Mobility Hackathonu se svým projektem, který měl přinést chytré prvky do pražského metra, netušil, co na něj čeká. Projekt se zkomplikoval, nicméně je v běhu a pilot by mohl proběhnout už letos. RedCute však mezitím neotálejí.

Na CEE Hacks tehdy tým na koleni připravil projekt chytrého nástupiště, které vám řekne, do jakého vagonu v metru máte nastoupit, abyste se zbytečně nemačkali. Dal mu jméno Pralinka a začal se s Dopravním podnikem a dalšími bavit o realizaci. „Předpověděli jsme, že to ušetří spoustu peněz. Ale nečekali jsme, že náklady na vybudování budou tak vysoké,“ hlásí teď Vít Obrusník z RedCute.

Pralinka staví na váze vagonů, kterou následně zobrazí na další stanici na LED pásku na nástupišti metra. Diodové pásky, které mají ukazovat informace o váze (a tedy naplněnosti), na některých stanicích už jsou – jde především o nově vybudovanou část trasy od Dejvic po Motol a stanice Střížkov či Prosek.

RedCute původně chtěli použít k zobrazení naplněnosti vagónů informace z kamer, při hackathonu ale zjistili, že jednotlivé vagóny se kvůli brzdění a akceleraci váží. Takže představa realizace zahrnovala napojení hardwaru v jednotlivých vagonech na stávající infrastrukturu a tím i zobrazení na světelných páscích.

Jenže stávající infrastruktura prostě není. Proto Pralinka naráží na to, že na samotný pilotní projekt potřebuje vysokou investici. Úprava jednoho vagonu podle všeho stojí statisíce. A i pilotní provoz, který má zahrnovat jedinou soupravu, takovou částku násobí.

Na druhou stranu – už původní propočty uváděly, že město by díky rychlému nastupování mohlo ušetřit miliony ročně.

Jedna chytrá stanice

„Nevzdáváme se. Dává to smysl. Souprava stráví méně času ve stanici, urychlí se nástup lidí. Pomůže to soupravě i cestujícím, ukáže Prahu jako cool místo k životu. Velmi okrajový je pak i finanční benefit v podobě stejnoměrného opotřebení vozů. Ovšem – výhodu má i samotné sbírání dat,“ nastiňuje Matyáš Lustig, další z týmu RedCute.

Pilot je totiž plánovaný jen na jednu stanici – Střížkov. Infrastrukturu nutnou k zobrazování naplněnosti vozů je ale třeba dodat i na dvě okolní, tedy Ládví a Prosek. Jakmile vůz bude odjíždět z první z těchto stanic, vyšle zařízení informace o jeho váze na Střížkov, kde se budou moct nastupující rozmístit podle naplněnosti vozů.

Jenže souprava schopná podat informace o své váze bude na trase jezdit jen jedna, takže zobrazování naplněnosti bude fungovat vlastně jen jednou za čas. I tak má pilot podle autorů velký smysl a v rychlosti průjezdu pomůže. „Navíc bude sbírat data. A tady se můžeme dostat k tomu, co jsme zamýšleli původně,“ dodává Vít. Pokud bude totiž souprava jezdit pokaždé v jiný čas, za nějakou dobu nasbírá informace o naplněnosti v průběhu celého dne. A pak lze její předpovědi zobrazovat třeba v IDOSu.

Než se k pilotu ale dostanou, všechny strany musejí vyřešit řadu problémů. Kromě finanční nákladnosti se musí upravit vozy, splnit veškeré předpisy, včetně protipožárních, schválit veškeré technické vybavení a myslet i na to, že strojvedoucí nesmí být diodovými pásky oslněn ani mu nesmí vytvářet stroboskopické vidění (i proto byla vybrána stanice Střížkov, kde je vidět přirozené světlo). Všechno přitom musí probíhat za plného provozu.

„Je třeba dodat, že všechny zúčastněné strany opravdu mají zájem. Dopravní podnik chce vybudovat infrastrukturu. Operátor ICT je pro inovace. Siemens musí zasáhnout do svých vozů, a to je samozřejmě náročné z logistického i inženýrského hlediska – má 52 souprav. Unicontrols, kteří ovládají LED pásky, jsou k projektu otevření,“ vyjmenovává Vít Obrusník.

Naučíte se zkrátit měsíce na dny

Tým RedCute má za sebou úspěchy hlavně na hackathonech. „Nejdřív jsme se jich účastnili kvůli jídlu. Chtěli jsme se prostě najíst, opravdu. Ale to se postupně změnilo, dnes už na ně chodíme s jasným cílem,“ směje se Matyáš Lustig. Má ověřeno, že díky účasti na hackathonu se dostane nejen k datasetům, ke kterým by jinde nepřišel, ale především k lidem.

„Třeba Škoda je hodně otevřená, v jejich Digilabu se snaží generovat zajímavé nápady. Microsoft nám dal přístup ke svému cloudu. BigClown poskytl hardwarovou stavebnici. Díky Pralince spolupracujeme se Siemensem, Operátorem ICT, Unicontrols a Dopravním podnikem. A držíme kontakt s mentory i dalšími zajímavými lidmi,“ doplňuje.

V Redcute jsou hackathonoví odborníci. Vít Obrusník jich má za sebou patnáct. Před pár dny přijel z Berlína, kde Bosch Connected World zajistil velkou exhibici pro tisíce lidí a k tomu hackathon pro 800 účastníků. „To v Česku nemá obdoby. Zase nás to posunulo, i když jsme se neumístili,“ doplňuje. „Kód bejsy“, základy kódů, které si tým vytváří na hackathonu a často právě reálných datech, si po akci odnáší. „Takže můžeme prototypovat pro sebe,“ ujasňuje.

Rychloakcemi, přístupem k novým informacím i konzultacemi s mentory se během hackathonů tým rychle posouvá. „Programování je práce na několik měsíců, ale na hackathonech se to člověk naučí za dva dny,“ dodává Vít. „Je na tobě, co dokážeš z té množiny dat, hardwaru, informací i webových služeb vytřískat. Abys něco dokázal postavit, musíš si to velmi rychle osahat, vygenerovat nápady a ty vzápětí začít testovat, jestli to vůbec má smysl a může fungovat,“ doplňuje Matyáš.

Hackathon byznysově

Přesně na tomhle teď chce tým stavět – místo jednoho projektu ukazovat nápady a rychlá řešení pro jiné. Cestu od „třeba i blbého úvodního nápadu po úspěšnou realizaci“ se snaží přenášet do byznysu. Výsledkem takového snažení je firma na „technologické inovace a rychlý prototyping pro ostatní na zakázku“, která slibuje dodávat řešení – přesně podle hackathonových pravidel – i do 48 hodin.

Co se týče vlastních projektů, zatím tým limituje především dlouhá komunikace a technologické zařizování. RedCute totiž zaujal i Českou poštu, která se s týmem bavila o začlenění jeho chytrého řešení do poštovních schránek. V rámci jednoho z hackathonů mladá firma vymyslela chytrou krabičku, která by monitorovala, jestli ve schránkách lidí nebo přímo České pošty něco je.

Obvykle musejí pošťáci objíždět a koukat se do všech oranžových schránek, jestli v nich nějaké zásilky, které by pak shromáždili, jsou. A to právě bez ohledu na jejich naplněnost. Mnohdy to znamená zajížďku jen proto, aby pak pracovník zjistil, že schránka je prázdná.

Pošta prý projevila zájem, nicméně komunikace posléze ustala. „Dnes všichni cítí povinnost, že musejí inovovat, začlenit do svého byznysu přelomový nápad. Proto málokdo na nápady řekne ne. Je to spíš o opravdové snaze a touze to realizovat,“ přibližuje Matyáš Lustig.

Diskuze k článku