Co s miliony po prodeji fotobanky Pixmac? Víťa Válka rozjíždí inzertní Individi

Společně se zakladatelem portálu Navolnenoze.cz Robertem Vlachem se bývalý šéf fotobanky Pixmac pustil do vývoje garážové inzertní služby Individi.cz. Ani svět fotek ale Víťa Válka neopustil – nový majitel Pixmacu získal investici v řádu desítek milionů dolarů a právě český tým pod Válkovým vedením tvoří hlavní pilíř dalšího vývoje celé společnosti.

Je to už rok a půl od ohlášení prodeje Pixmacu americkému Pond5. Pokud vím, nekoupil sis ani vilu, ani Maserati. Udělal sis alespoň prázdniny?
Neudělal, pořád spolupracuji s Pond5. Nějakou dobu jsem řešil předání administrativy a pořád jsem to já, kdo posílá výplaty českému týmu. Ten se od té doby dál rozšířil a já řídím celý vývoj. Pond5 funguje tak, jak to většinou bývá – marketing a obchodní aktivitu mají v Americe, vývoj v Evropě. Většina technických lidí je přitom právě v Praze, byť jsou nějací i ve Švédsku, ve Švýcarsku nebo v Istanbulu.

Pond5 v létě získal velikou investici. Bude díky tomu v Česku dál posilovat?
Dostali investici 61 milionů dolarů. To už je hodně a znamená to velký tlak na maximální růst, protože se do hry dostali skuteční investoři. Všechno se teď posouvá na novou úroveň, z Pond5 se stává plnotučná firma. Akvizice našich fotek a zákazníků byla samozřejmě důležitá, ale úplně nejvíc jde o vývojový tým a zkušenosti, které jsme posbírali. V Pond5 byl jen malý vývojový tým, spojením s Pixmacem se ztrojnásobil. Už to vypovídá o významu Prahy v jejich plánech.

Jak se s americkou firmou spolupracuje?
Je to přesně jak se říká. Amíci jsou takoví pozitivní, ukecaní a samozřejmě skvěle umí marketingové povídání. Evropa je zase zaměřená na pragmatický vývoj. Skvěle se to doplňuje. Když chcete PR nebo prodávat, Spojené státy jsou jasná volba, když jde o to vyrobit produkt, funguje to zase líp v Evropě. Nejsme tak pozitivní jako oni, ale když jde o práci, víme kde začít a jak ten proces dotáhnout.

Kam se byznys s fotkami posouvá? Jsou vidět nabídky typu fotka za dolar a snaha přesunout trh do Spotify módu…
Pořád se odehrává přesun z tradičních fotobank do microstocku a probíhá také agregace zákazníků k největším hráčům, longtail postupně mizí. Pond5 roste, Shutterstock roste, Fotolii koupilo koncem minulého týdne Adobe za 800 milionů dolarů. Ale právě Fotolia, která přišla s nabídkou dolarového klubu, vzbudila dost negativní ohlasy ze strany fotografů. Nemyslím, že by různé pokusy výrazně stlačit ceny mohly dlouhodobě uspět.

pixmac

Takže fotky za dolar se standardem nestanou? Škoda.
Vždycky nakonec potřebuješ kvalitní obsah. A když je cena tak nízko, že už to lidi nebaví dělat, tak to ti rozumně kvalitní prostě dělat přestanou. Místo nich nastoupí lidé z Asie a kdoví odkud.

V Asii nevzniká kvalitní obsah?
Samozřejmě může, ale ono to stojí trochu jinak. Kupující je tradičně Američan, pak dlouho nic, pak Evropané, pak zase dlouho nic a pak všichni ostatní. Takže kdo definuje vizuální trendy a určuje, co je hezké a co není? Kupující z Ameriky a z Evropy, kteří mají nějaké cítění a nějaké potřeby. Vizuální forma je ale úplně jiná v Asii a v západních zemích. I když mohou být místní umělci v Asii úspěšní, tenhle trh je zkrátka definovaný americkým vkusem. Kvalitní obsah vzniká hlavně v západních zemích, případně v Rusku, kde jsou ještě schopni se těm požadavkům přizpůsobit.

Předpokládám, že zbytek světa Američany v ochotě platit jen tak nedožene.
Pro Američana je cokoliv pod deset dolarů prakticky nula. V Evropě je to o něco posunuté a Asie už funguje úplně jinak. V tom ale dobře funguje předplatné, což je produkt, ve kterém se najde každý. Američan si předplatné zaplatí, ale vyčerpá ho z 20 procent, protože nemá čas, řeší důležitější věci a pracuje každý den jen po určitou dobu. Ind si zaplatí stejné subscription, ale ví, že aby se dostal na 25 centů za fotku, musí to vytěžit na maximum. Takže pak stahuje celý týden, má mraky fotek, které nikdy nepoužije, ale má pocit, že se dostal na super cenu.

Aktuálně tě ale kromě Pond5 zaměstnává i vlastní projekt Individi.cz. Jak jste daleko?
Je to nápad Roberta Vlacha (rozhovor s Robertem zde), který pomaloučku a potichoučku rozjíždíme. Snažíme se nyní sbírat feedback od early adopters, abychom za rok nebo dva byli připraveni dobře obsloužit mainstream. Máme stovky uživatelů, probíhají reálné objednávky, ale zatím se zaměřujeme spíš na konkrétní skupiny lidí a podle nich ladíme tak, aby se zpětná vazba co nejrychleji promítala do produktu. Je to trochu netradiční model, posunutý do garážového prodeje, musíme ho nejprve vysvětlit.

Proč by měl člověk zamířit na Individi místo na Aukro?
Nejdůležitější je možnost rychle vystavit velký počet předmětů. Aukro je v tuhle chvíli docela komplikované, vystavit jeden předmět znamená jednotky, někdy desítky minut. Necílíme zároveň na anonymní prodej se snahou vydělat co nejvíc peněz. Je to spíš volnější přístup k prodeji, obchodování mezi lidmi, kteří se znají.

jak-funguje

A o propagaci se starají uživatelé sami?
Vlastně ani nepotřebujeme úvodní stránku a návštěvnost cizích lidí, kteří ty předměty budou nakupovat. Je to samozřejmě přidaná hodnota a do budoucna to určitě taky bude významná část prodejů, ale jako nový uživatel se na to nepotřebuješ spoléhat. Uživateli stačí jeho přátelé na Facebooku nebo Twitteru, kterým nasdílí přehled nabízených věcí. V ideálním případě se Individi bude šířit jenom viralitou, díky tomu, že to je komfortní nástroj pro objednávky.

Přirovnáváte se ke garážovému prodeji. Co to znamená?
Je to vlastně virtuální garáž. Na tradičních inzertních serverech typu eBay je doba expirace, po které ti inzerát zaříznou a musíš platit znovu. Na Individi zaplatíš jednou a můžeš odkaz na přehled svého zboží využívat třeba deset let. Je to jako garáž, kde to zboží leží, a kupce si najde dneska, nebo třeba za rok. Přidaná hodnota celého projektu díky tomu roste v čase. Když budu mít nějakou vzácnost, mám slušnou šanci, že časem se i za vysokou cenu prodá správnému kupci. Může být obrovské virtuální skladiště, kde najdeš spoustu věcí, které má někdo už roky uložené. Například náhradní díly na stará auta – na to je model Aukra krátký.

To zní jako dobrý základ pro globální projekt, spíš než lokální.
Zatím je to nízkonákladový projekt, kde využíváme vlastní kontakty a vlastní peníze. Ale česká verze je pro nás z hlediska byznys modelu spíš testovací. Když si myšlenku v horizontu půl roku či roku ověříme, tak půjdeme do zahraničí. V tom mám myslím dobrou zkušenost s Pixmacem, kterou můžeme použít. Je přece škoda mít kus kódu hotový pro 10 milionů lidí, když může být pro několik miliard.

Asi neznám startup, který by neřekl, že plánuje expanzi do zahraničí. Jenže ve finále skoro nikdo neví, jak na to. Ty už jsi to zažil, jaký je tvůj plán?
S Robem oba máme kontakty hlavně v České republice, takže jsme se to rozhodli vyzkoušet nejdřív tady. Navíc máme svoje závazky, nejsme ještě tak volní, abychom mohli jít hned do USA a věnovat se jenom tomu. Nicméně Pixmac mě naučil hodně. Zásadní je samozřejmě mít web technicky připravený pro snadné přidávání dalších jazyků. Co se týče marketingu, v dané zemi začneš už tím překladem, který začne organicky nějak fungovat a objeví se první uživatelé. S nimi jsme pak nadstandardně komunikovali a snažili jsme se přes ně v dané zemi najít správné kontakty, které nás budou tlačit zase dál, už na vyšší úrovni. Vždy jsme využívali existující řadové uživatele, abychom se lépe „vsákli“ do dané země. To je předpoklad ke všemu dalšímu jako je digitální marketing.

Diskuze k článku