Polemika na obranu českých a slovenských startupů

Začnu ale trochu ze široka. Vždycky, když zaznamenám sílící kritiku a skepsi vůči našemu sotva vylíhnutému startupovému prostředí, vybaví se mi jako první věc většině lidí asi dobře známý Hype Cycle. Na téhle křivce společnost Gartner už skoro dvacet let pravidelně ukazuje, jak se vyvíjí přijetí nových technologií ve společnosti. Celý koncept směřující od hypu, přes deziluzi až po produktivitu jednoduše popisuje následující graf:

Popsaný vývoj se týká primárně nových technologií, nabízí ale mnohé analogie a dovolím si jeho zobecnění i pro potřeby vysvětlení mého pohledu na startupy. Při pohledu na jednotlivé fáze se ostatně toto srovnání nabízí takřka samo, byť se koncept Hype Cycle vyznačuje také tím, že nelze nikdy spolehlivě určit, v jaké fázi se zrovna nacházíme.

1. Technology Trigger: Spuštění. První fáze, kdy dochází k uvedení produktu nebo nějakému průlomu, který přiláká velký zájem a mediální pokrytí.
2. Peak of Inflated Expectations: Nafouklá očekávání. Velký nápor publicity obvykle vyvolá nerealistická očekávání a přehnané nadšení. Objevují se dílčí úspěchy, ale převažují neúspěchy.
3. Trough of Disillusionment: Rozčarování. Technologie nedokáže splnit předešlá očekávání a rychle vychází z módy. V důsledku toho téma často opustí i média.
4. Slope of Enlightenment: Osvícení. Mimo hlavní proud pozornosti firmy pokračují s experimenty, aby lépe pochopily výhody a praktická využití nové technologie.
5. Plateau of Productivity: Produktivita. Přínosy jsou až nyní jasně prokázány a široce přijímány. Technologie se stabilizuje a vyvíjí se do své druhé až třetí generace. Konečná výška křivky pak záleží na tom, zda je přínos všeobecný, nebo jde o niche trh.

Nemyslím si, že se česká či slovenská společnost jako celek již nachází za vrcholem hypu (který nepovažuji za nutně škodlivý, má svou významnou roli při šíření povědomí). Zájem mainstreamových médií roste, tématu se věnuje stále více novinářů a veřejnost slovo startup slýchá častěji a častěji. Zdá se ale, že určitá část „early adopters“ už na téhle hranici balancuje. A přibývá proto kritiků, kteří celou scénu tak nějak šmahem setřou s odkazem na nedostatek úspěchů.

Chce to čas. To není výmluva, to je fakt

Popírání existence místní startupové scény je ale buď odmítání reality, nebo přinejmenším příliš úzký pohled na věc. Startupová scéna není jakýsi seznam firem, které se na základě nějakých kritérií samy nominují, a podle jejichž hospodářských výsledků ji můžeme kvantifikovat. Ani to nejsou dva nebo tři akcelerátory. Je to především diskurz. Je to proces a jsou to měnící se postoje lidí. Má mnohem větší přesahy a mnohem menší pružnost, zahrnuje infrastrukturu, vzdělávání, sítě kontaktů, napojení na zahraničí, aktivity velkých hráčů na trhu. Zakládání firem není nic nového a nikdo to ani netvrdí – jde ale o to dělat věci efektivněji, s větším potenciálem a snažit se aktivně hledat talenty. Zkrátka, je to osvěta. A je celkem jedno, jestli budeme používat slovo startup, nebo se mu vyhýbat, abychom se náhodou někoho nedotkli.

Věci jako schopnost „giving back“ a „giving first“ se nerodí přes noc. Je přirozené, že mnozí úspěšní ji v sobě nemají, protože za úspěch vděčí jen sami sobě a před deseti, patnácti či dvaceti lety tu nebylo skoro nic, čemu by mohli být za část nabytého bohatství vděční. Ale nyní se i u nás objevují lidé, kteří v nové atmosféře získávají velké příležitosti a jiný pohled na sebe i své podnikání. A chtějí stejně tak pomáhat ostatním a šířit, co se naučili. Pokud někdo na česko slovenské startup scéně nevidí talentované lidí s potenciálem a globálním rozhledem, špatně se dívá. Vím o takových, a nemusí to ani být nutně ti, kteří jsou nejvíc na očích. S jejich pomocí se může podařit leccos vybudovat.

Vidím to. Jen ještě nedokážu zaostřit

Jsme a do jisté míry vždy budeme obětí naší kultury, našeho evropanství založeného na sociálních jistotách, vzdělávání orientovaného na zaměstnance, nedostatku zahraničních zkušeností. Neumíme prodat sami sebe ani naše projekty, chybí nám sebevědomí a optimismus. A místní scéna pořád nefunguje jako plně propojený ekosystém, startupy jsou tak trochu samy pro sebe. Přesto, když jsme aktuální stav slovenské a české scény prezentovali třeba v TechStars, divili se, v čem vidíme tak strašný problém. Ono to totiž s odstupem zvenku nevypadá zdaleka tak zle – hlavně my sami sobě nevěříme, resp. věříme si jako jednotlivci, ale nevěříme ostatním.

Spousta věcí a projektů tady stojí za prd, stejně jako všude na světě. Ale něco se děje, i když třeba ještě nevíme, co přesně z toho bude. Jak to, že zrovna v posledním roce český tým poprvé vyhrál Seedcamp, slovenský se poprvé dostal do Y Combinatoru, prodal se M.Dot a Cognitive Security, Socialbakers vesele raisovali, rozhodla se sem přijít Wayra, vznikla iCollege, přišly sem startupy od USA a Kanady až po Rusko či Sýrii, US MAC tu začal lovit zajímavé týmy, několik firem se skvěle chytlo v Asii, dál vzkvétal herní byznys, o akce jako Startupcamp se začali zajímat úplně noví lidé a podobně? Jasně, je možné, že se hrozně pletu. A přiznávám, že nevím, co ze všech těch věcí, které se tak trochu živelně dějí, je ten správný recept. Ale sázení na jistotu už tu snad bylo dost a já se rozhodl být optimistou.