Pavel Doležal: Proč si český stát a startupy nerozumí

Nechtěl jsem, ale fakt musím překonat svou přirozenou lenost a napsat to. Odolával jsem tomu několik měsíců, ale teď už to prostě nejde. Posledním hřebíčkem byl článek ve Forbesu. O čem jde řeč? O státním fondu.

Je to úžasný cíl. Každý o něm mluví, každý se do něj strefuje a každý už se těší, jak se do něj pro peníze přihlásí. Co mi vadí? Zase asi naše proslavené a v poslední době tak skloňované češství. Podívejte, já chápu, že historie nám říká, že se vše vytuneluje, že stát je č***k, který nás jen ojebává, a že státní úředníci jsou ve státní službě ne kvůli ideálům a správě země, ale jen kvůli vlastnímu korytu.

(Akce typu zombie návrat tunelářů z 90. let na politickou scénu tomu bohužel fakt nepomáhá. Potkat V.D. na konferenci o zodpovědném kapitalismu, vidět jeho kandidaturu na prezidenta a pak spojení se „symbolem“ antikorupce Janečkem, WTF???)

Ale. Pořád si stěžujeme, že se nic neděje, že je stát pasivní vůči malým firmám a začínajícím firmám. A když se něco začne dít, tak si stěžujeme zase. Tak co to do pr**** je? A proč se to děje? Mám k tomu čtyři postřehy, čtyři výstupy z mého přemýšlení.

Výstup první: Forma

Pán z ministerstva to na té konferenci fakt pos*al (ad vystoupení Mariana Piechy na červnovém Startup Summitu). Nevím, kam si myslel, že jde, ale rozhodně nemohl čekat, že mu všichni nadšeně padnou k nohám a budou mu líbat kotníky vykukující z bílých ponožek a sandálů. Ale trochu ho chápu, je asi zvyklý, že klasičtí příjemci grantů jsou submisivní v jednání s ministerstvem, vděční, pokorní a radši drží hubu a krok. Ale to si trochu spletl podnik a dobu. Bufáč Koruna na Václaváku už je pár let zavřený a somráci se posunuli dál… kam vlastně?

Nedošlo mu asi, že předstoupí před jednu z nejsilnějších skupin ve společnosti (mám na mysli sílu vůle). V sále seděli lidé, kteří z ničeho tvoří něco. Z éteru zhmotňují Sirael. Není to banda blbečků, kteří potřebují dotaci, aby mohli naředit beton, přimíchat do benzínu olej nebo provést nějakou jinou všivárnu (ježíš, to byl vůl, ještě teď se rozčílím, když si na to vzpomenu). Všichni, kdo se pokouší něco vytvořit a opustí kvůli tomu teplé místečko, mají můj hluboký obdiv – na rozdíl od těch, co se pouze vezou.

Lidé, kteří seděli v sále, si nepřišli pro almužnu. Hledají rovnocenné partnery, kteří jim pomohou rozvíjet jejich vize budoucnosti. A dle mého názoru by v tom stát měl hrát velkou roli. Bohužel, svou nepřipraveností a ignorancí nás zatím nepřesvědčuje, že to myslí vážně. Forma, kterou pro komunikaci volí, nebudí důvěru.

Výstup druhý: Obsah

Teorie zní hrozně dobře. My, váš stát, oceňujeme to, co pro ekonomiku děláte. Slyšíme, jak si stěžujete na nesmyslné podpory velkým podnikům (Hranice na Moravě a montovna?), a máte pravdu – měli bychom podpořit hlavně malé a začínající firmy, tam je budoucnost a stabilita. Hele, já jsem opravdu rád, že se to mění a že o tom alespoň takhle obecně ta x-hlavá bestie přemýšlí. Protože jsem s ní párkrát přišel do styku, dokážu si představit, jak je pro ni těžké si něco nasadit do všech hlav najednou, předat si to konzistentně a hlavně v nějakém rozumném časovém rámci.

Jsem rád, že už nepadají hloupé a nesmyslné výroky ze začátku 90. let typu: „Vzdělání a malé podniky? To mě nezajímá. My se musíme hlavně postarat o budoucnost hutí a velkých podniků. Vzdělání je věc privátní sféry…“ S pozdravem, váš bůh a vůdce.

Problém je ale v tom, že tenhle nápad se zrodil v hlavách bestie z EU a my si nejsme jistí, jak se bude přenášet do hlav naší bestie a co ta pak na nás bude chrlit. Upřímně, rád bych věřil, že to berou fakt vážně, ale míra nepřipravenosti a nejasností tak daleko v procesu připomíná klasický startup. S tím rozdílem, že lidé, kteří připravují fond, jsou úředníci a ne lidé, kteří riskují vše, aby mohli něco vytvořit, a prostě jen na začátku vědomě opomíjejí formu. Když peníze nejsou jejich, špatně hodnotí rizika. A jak někdo krásně řekl: „Ty peníze jsou z EU, takže ničí.“

Prostě to zatím, v naší geografické oblasti s tolika špatnými precedenty (a takovouto formou prezentace) nebudí moc velkou důvěru.

Výstup třetí: Bublina

Budu asi hodně nepopulární, ale do jisté míry si za to můžeme sami. Státní správa či samospráva v podstatě umí fungovat pouze reaktivním přístupem. Umí reagovat jen na velké a soustavné tlaky. Naprosto krásně to bylo vidět u ACTA či u neschopnosti filmového průmyslu lobovat jako celek.

Nicméně MY, hrdí startupisté Silicon Valley střihu, jsme tak dlouho stáli mimo jakoukoli komunikaci s politiky a správou, byli a jsme povýšeni nad ty prosťáčky, co chodí každý den leštit kliky, že jsme teď zcela ohromeni a nepřipraveni, když od nich přišla nějaká iniciativa, a nevíme, co si o ní myslet.

A ONI zase neví, jak my přemýšlíme, co chceme a potřebujeme, co a jak funguje a co ne. A taky pro co už dozrál čas a prostředí, a k čemu prostě ještě ne. Jako průmysl se s úředníky spravujícími tuto zemi nebavíme a to je dle mého soudu jednak škoda, jednak hloupé. Žijeme v rámci jednoho státu ve stejném čase, tak bychom spolu měli fungovat. Ale vlastně ne, my totiž žijeme hned ve dvou bublinách – v Praze a tech scéně. Toho bychom si měli být vždy vědomi.

Mimochodem, pokud si chcete uvědomit, v jak velké bublině žijete, přijeďte třeba takhle někdy ve středu kolem páté odpoledne k nám na vesnici (našeho velkoměsta Sedlčan) a zkuste si dát dobré kafe nebo nerozvařenou rýži v nějaké hospodě. Nedáte, dostanete jen břečku a kejdu jak pro prasata, ale bude to stát třetinu toho, co v Praze. Není to tím, že by se to nedalo, ale že prostě víc nikdo nezaplatí, protože na to nemá peníze.

Výstup čtvrtý: Prostředí

Občas se mě lidé ptají, proč jsem tak skeptický ke globálním projektům z Česka. Zda tady jsme blbější než nějací Američané či co. Přece každý ví, že kontaktní čočky jsou z Čech, ne? Hm… Problém není v nešikovnosti či šikovnosti lidí. Naopak, opakovaně tvrdím, že průměrný český programátor je lepší než průměrný americký programátor (neporovnávám hvězdy) a vzniká u nás spousta unikátních nápadů a projektů. Ale problém prostě vidím v tom, že v tomto případě nejde o individua. Jde o celé prostředí.

V každé době bylo nějaké centrum světa pro určitý druh aktivit. Řím, Paříž, Rusko, Hollywood a tak dále. Lidé, kteří byli nejlepší, se stahovali do těchto center, protože tam mohli své umění rozvíjet. V každé době existuje jen jedna skutečná NHL a pak lokální ligy, které hrnou do NHL talent. Na to určitě máme, ale nemáme ještě hotové celé prostředí.

Češi mohou být v hokeji tak dobří jen proto, že tu máme lední stadion v každém malém městečku a jsou tisíce rodičů, kteří si utrhnou od huby, aby měli pro synáčka na výstroj, a každý den ho vozí v pět ráno na trénink 30 kilometrů tam a zpět a pak jdou teprve do práce. Taková široká a vertikálně členěná síť nese své ovoce. Ale toto v tech startupech prostě zatím nemáme. Naše startup scéna je ten největší startup ze všech.

Závěrem (fakt stručně)

Každý si hlídáme svůj píseček, ale už nám nějak nedochází, že musíme také vystupovat a lobovat. Ano, i toto sprosté slovo. A jako celek, pokud chceme mít nějakou váhu u státní správy. Podívejte se na kočkostřelce, nejmocnější loby v Česku. Mají kolikrát větší práva než policie (sic).

Zapojení státu? Ano. Bez zapojení státu by nebylo Silicon Valley ani žádný izraelský zázrak. Ale tohle byl prostě špatný začátek. Takže, co dál? Musíme mluvit mezi sebou a musíme mluvit se státem, abychom si rozuměli.

Určitě bych své úvahy rád ještě víc rozvinul a už teď mi toho v hlavě zůstává víc než dost na další blogpost, hlavně díky nedávné návštěvě Steva Blanka. Máte i vy nějaké své úvahy? Posílejte, budu rád.

 

Autorem článku je Pavel Doležal, spoluzakladatel společnosti Ataxo a investor.