Náramek, který zachrání život, začal vyvíjet Svätopluk Blažej pro sebe. Nyní s ním chce do světa

Sleduje teplotu, tepovou a dechovou frekvenci. Hlídá vaše zdraví a v případě rizika zavolá sanitku. Není řeč o zdravotní sestřičce, ani o doktorovi, ale o plastovém náramku LifeSavingBracelet z dílny tří inženýrů Svätopluka Blažeje, Michala Ríši a Jaroslava Blažeje.

Se zakladatelem projektu Svätoplukem Blažejem jsme mluvili o vývoji hardwaru v době softwarové a o tom, proč je někdy lepší s investicí počkat.

Váš náramek má trefný název. Vysvětlíš mi, jak dokážete člověku zachránit život?

Náš náramek neustále monitoruje a vyhodnocuje zdravotní stav. Sleduje jeho teplotu, tepovou a dechovou frekvenci. Když dojde k rizikové situaci, například k pádu nebo k záchvatu, automaticky zavolá pomoc.

To zní zajímavě. Říkám si ale, jestli něco podobného na trhu už neexistuje?

Existuje pár náramků, které mají podobné funkce pro lidi s cukrovkou a epilepsií, ale nevýhoda je, že jsou napojené na mobil. Sám jsem pátral po něčem, co by mi pomohlo poté, co jsem se ocitl po alergickém záchvatu v nemocnici, ale nic rozumného jsem nenašel. Produkt jsem tedy začal vyvíjet primárně kvůli sobě, ale postupně jsem přišel na to, že ho mohou používat další lidé. Založil jsem firmu a už jsme v ní tři.

Svätopluk Blažej

S čím jste přišli? Jak se váš výrobek liší od těch současných?

Náramek je vyrobený na míru a poskytuje lidem jenom ty funkce, které skutečně potřebují. Vyvíjíme vlastní algoritmus, senzor a baterii, která bude mít dlouhou výdrž. Náramek je stavěný tak, že analýza dat probíhá přímo v něm a není tedy potřeba jakákoliv komunikace se serverem nebo mobilním telefonem.

Pro koho je náramek vhodný?

Pro důchodce, malé děti, ale také pro alergiky. Na začátku jsme oslovili přes dvě stě lidí a zjišťovali, jestli by si náramek koupili, dali ho svým dětem na ruku a přes aplikaci vzdáleně sledovali, jestli jsou v pořádku. V případě, že by se jim něco stalo, dostali by upozornění. Mezi lidmi o to byl zájem. Nakonec jsme ale po různých konzultacích zjistili, že nejlepší bude začít náramek používat v domovech důchodců.

Budou všechny tyto skupiny mít stejný druh náramku, nebo se bude nějak lišit?

Náramek bude jeden, ale jeho funkčnost se bude měnit podle potřeb jednotlivých skupin. Software bude vyhodnocovat životní funkce jedinců s určitou chorobou a používat odlišný algoritmus.

Víte už, jak budete zacházet s citlivými daty o zdravotním stavu lidí?

Až budou data na cloudu, zpracování bude muset být v souladu s GDPR. Zatím jsme to však nemuseli řešit, protože v současné době probíhá analýza dat přímo v náramku a k datům má přístup pouze samotný člověk. Domovy důchodců mají vlastní software a úložiště a data tak nejdou ven. Jakmile se začneme soustředit na lidi, kteří se volně pohybují po venku, chceme využívat lékařský portál a cloud pro medicínské účely. Tak daleko jsme se však zatím nedostali.

Náramky testujete sami na sobě. Kdy je plánujete představit na trhu?

První verzi produktu pro děti chceme stihnout do konce roku. Druhou verzi pro důchodce chceme vydat na začátku příštího roku. S třetí verzí pro alergiky půjdeme ven nejdříve až za rok. Co do vývoje je totiž třetí verze nejkomplikovanější a potřebuje být dobře otestovaná, aby třeba omylem nezavolala záchranku.

Jak vlastně náramek vyvíjíte?

Vzhledem k tomu, že nemáme investora, jde to pomalu. Na projektu pracujeme ve volném čase. Michal Ríša má na starosti hardware a programování, zatímco spoluvlastník Jaroslav Blažej dělá design, obrábění plastů a bateriové napájení. Já oslovuji lidi a snažím se projekt tlačit dopředu.

Vývoj hardwaru je mezi dnešními startupy, které jsou většinou softwarové, trošku nezvyk. Co takový vývoj obnáší?

Když člověk vyrábí hardware, musí počítat s tím, že bude mít několik verzí a tím pádem bude výroba déle trvat. Navíc musí řešit věci jako certifikace. Každé elektrické zařízení totiž musí splňovat standardy EU a být prověřené, aby neohrožovalo uživatele. Náš náramek bude nejspíš spadat do kategorie sportovních zařízení. V úvahu připadá ještě medicínská certifikace, ale ta by byla velmi drahá a zdlouhavá. Certifikaci nicméně zatím neřešíme, protože výrobek ještě není na trhu.

Jakmile bude na trhu, jaké máte ambice? Kolik byste chtěli prodat přístrojů za rok?

Čím více, tím lépe. První rok chceme prodat okolo 1 000 kusů, abychom náramky opravdu otestovali. Až budou odladěné, představujeme si, že to budou desetitisíce ročně.

Jak budete produkt propagovat?

Ze začátku chceme mít internetový obchod a později účet na Amazonu a možná na Alze.

Z čeho financujete vývoj?

Zatím z vlastních kapes. Setkali jsme se už s pár investory, ale zatím jsme opatrní. Náramek ještě nechceme prodávat ve velkém, finance proto zatím nejsou až tak klíčové.

Nepomohla by vám naopak investice vývoj urychlit?

Říká se, že investice je jako svatba. Pokud nám investor dá peníze a my mu dáme podíl, už to není jednoduše vratitelné. Je důležité člověka poznat a důvěřovat mu. Co se týká financí, vývoj nového senzoru není tak finančně nákladný. Spíše se díváme po dotacích a grantech. Potřebujeme kolem 500 tisíc korun. Až budeme dělat desítky tisíc produktů, budeme potřebovat dva až tři miliony.

Svätopluk Blažej (uprostřed)

Vyhledali jste někdy podporu ze strany inkubátorů a akcelerátorů?

Měl jsem štěstí, že jsem se zúčastnil kurzu Podnikni to! a akceleračního programu STARCUBE od Jihomoravského inovačního centra (JIC).

Jak ti pomohl kurz Podnikni to!?

V době, kdy jsem byl na první přednášce, jsem měl v hlavě pouze myšlenku a základní prototyp. Vůbec jsem nevěděl, jak co dělat, kde sehnat peníze a na koho se obrátit o pomoc. Kurz mě nakopl, abych začal podnikat. Byl to dobrý networking se skupinou mentorů a klientelou. Ukázal mi cestu, jak na to. Dal mi možnost konzultace problému a mentoring k tomu, abych dalším případným problémům předešel. Tento program bych doporučil komukoli, kdo s podnikáním začíná.

Jaký byl akcelerační program JIC STARCUBE?

Dobré bylo, že jsme mohli prezentovat před investory. Vyhráli jsme cenu Hospodářských novin a najednou se s námi chtěla bavit všechna média. Nevím, jestli to nebylo příliš brzo. Neměli jsme ještě web a dělalo nám to starosti, ale zároveň nás to přinutilo některé věci rychleji vyřešit.

A pokud bys měl srovnat přístup Podnikni to! a JICu?

Přístup našeho mentora Kuby Tížka mi přišel osobnější a přátelštější. V JICu přece jenom člověk pracuje ve skupinkách a není to tak, že si pak s člověkem zajde na pivo a popovídá o podnikání. Řekl bych, že JIC se snaží co nejrychleji připravit člověka na to, aby mohl požádat o investici, zatímco Kuba se snaží dostat člověka od nápadu k fungujícímu projektu jen jeho vlastním zápalem a prací. Nejde mu o to splašit investora, ale seberealizovat se.

Na závěr by mě zajímalo, jestli cítíš podporu ze strany tvé alma mater VUT?

Ono je to těžké, škole jde hlavně o to, aby student dostudoval. Jenže lidé, co začnou podnikat, školu většinou nedokončí. Samotného mě studium baví. Studuji automatizaci, takže znalosti týkající se programování a hardwaru můžu na projektu použít, ale nad prezenčním magisterským studiem moc neuvažuji, možná kombinované studium. Podnikání zabírá hodně času a chci se věnovat hlavně mu.

Diskuze k článku