Kiska: Jak fungují investice do startupů

“Mám pocit, že jsem vymyslel novej Facebook. Jenže kde teď vzít peníze na investici? A jak z toho, sakra, ty peníze taky dostat?”

Ještě předtím, než se pustím do samotného článku, si dovolím pár poznámek: tato série, ostatně jako všechny mé ostatní články, se týká hi-tech startupů, nikoliv malých a středních podniků (více k rozdílům tady). Vedle toho je také vhodné poznamenat, že jsem členem pražského venture kapitálového fondu Credo Ventures, který se zaměřuje na CEE region, díky čemuž je můj názor zaujatý, s čímž se budete muset smířit, ať už bohužel, nebo bohudík.

Historie a vývoj investičního cyklu

Od dob první hi-tech venture kapitálové (VC) investice do DEC (Digital Equipment Corporation) z roku 1957 (minimálně podle Bena Horowitze) se mnoho věcí se změnilo. Společnosti typu DEC či Tandem vyráběly svůj produkt samy, což v praxi znamenalo, že například pro vývoj prototypu bylo nutné postavit továrnu.

Dále pak takový startup potřeboval přímé prodejce, pracovníky v poli či servisní služby, a tak není překvapením, že bylo nutné mít již 50-100 zaměstnanců před získáním prvního zákazníka. V této době bylo tedy vybudování startupu neodmyslitelně spojeno s investicí výrazné sumy peněz a podstoupením  značného rizika ještě předtím, než byla k dispozici jakákoliv funkční verze produktu.

Naštěstí pro všechny z nás (možná kromě stavařů továren) jsou všechny startupy dneška schopny rozdělit tuto počáteční fázi investičního cyklu do několika fází.

Díky modernímu softwaru a outsourcingu mají startupy možnost vytvořit prototyp svého produktu již během několika minut a s minimální kapitálovou náročností.  Pro vybudování úspěšné společnosti je sice stále nutné investovat spoustu peněz a podstoupit velké riziko (podle CrunchBase, průměrný úspěšný startup s exitem od roku 2007 získal od investorů 41 milionů amerických dolarů), nicméně náklady na vývoj a otestování prvotního produktu dramaticky poklesly.

K čemu jsou všichni ti andělé, seed a venture kapitalisté?

Dnešní investiční cyklus víceméně kopíruje cyklus vývoje společnosti: nejprve jsou zde zakladatelé, kteří přijdou s nápadem, který posléze přepracují do zkušební verze produktu, aby bylo možné otestovat, zda pro takový produkt existuje trh.

Na základě prvních ohlasů pak zakladatelé vytvoří verzi produktu pro veřejnost. Pokud se takovému produktu podaří posléze získat dostatečnou pozornost, je nutné najmout další lidi pro rozšíření k co nejširšímu počtu případných zákazníků. S příchodem konkurenčních produktů je společnost nucena dále inovovat anebo konkurenci pohltit, což vyústí v další poptávku po kapitálu. Po určité době se pak některé fáze tohoto cyklu začínají opakovat, počínaje investicemi do inovací, k čemuž je firma nucena stále se měnícími okolnostmi na trhu.

Každá fáze životního cyklu společnosti je spojena s odlišnými problémy, se kterými je startup nucen zápasit, a odlišnými nároky na financování. Za zmínku určitě stojí, že s pozdějšími fázemi investičního cyklu obecně klesá rizikový profil dané společnosti. Na vyspělých finančních trzích je možné najít profesionální firmy, specializující se na jednotlivé fáze tohoto cyklu. Nicméně v případě CEE regionu zde sice máme několik VC/PE společností zabývajících se určitými fázemi, ovšem ani zdaleka se nedá mluvit o dostatečném pokrytí celého cyklu.

graf

K výše uvedenému grafu se hodí poznamenat, že se jedná pouze o ilustrativní schéma, jelikož ve skutečnosti jsou přechody mezi jednotlivými fázemi financování často nejasné, což platí i o zaměření investora, obzvlášť v regionu CEE.

Přehled investičního cyklu

Andělé a Family, Friends & Fools (FFF): Lidé spadající do této kategorie nesou zpravidla to největší riziko, jelikož investují čistě do podnikatele a jeho nápadu. FFF (neboli v češtině příšerně šroubované „Rodina, přátelé a pošetilci“) představují poněkud specifickou kategorii. V tomto případě totiž fundraisujeme vždy, když žádáme o kapesné či si půjčujeme na pivo a zpravidla se od nás neočekává výrazné zhodnocení této „investice“. Andělé nebo andělští investoři jsou na druhé straně zpravidla profesionální investoři, kteří většinou investují své vlastní peníze, a tím tak umožní podnikateli vybudovat první verze produktu. Dobrým andělským investorem je obecně zámožný jedinec, který je schopen nabídnout jak zkušenosti s operativním řízením, tak i dobrou síť kontaktů. Takový investor většinou nezatěžuje podnikatele s prvky corporate governance typickými pro investory v pozdějších fázích cyklu jako je např. požadavek na místo v dozorčí radě či dlouhý proces due dilligence.

Seed financování: Podnikatelé na vyspělých trzích jako např. v Sillicon Valley nebo Izraeli mají přístup k specializovaným seed fondům, které se zaměřují hlavně na pomoc při vývoji produktu a doplnění technického týmu. Ačkoliv nechci ještě zabíhat do detailů ohledně CEE regionu, jelikož to je cílem příštího článku, dovolím si poznamenat, že u nás je poměrně vzácné narazit na profesionální seed fond, který je skutečně schopen přidat hodnotu potřebnou pro odpovídající část životního cyklu společnosti.

Toto financování je zpravidla používáno pro rozvoj produktu do takové fáze, kdy již může být používán veřejností (nebo minimálně early adopters, kteří jsou schopni překousnout sem tam nějakou tu chybku) a ideálně i k získání pár zákazníků (zákazník na rozdíl od uživatele je někdo, kdo za produkt již skutečně platí).

Venture kapitál: typická venture kapitálová investice, také zvaná „Series A“ nebo „Series B“ podle fáze, ve které se společnost nachází, se používá ke škálování byznys modelu: po získání několika zákazníků se cílem investice „Series A“ stává vybudování prodejní síly a průnik na cizí trhy za účelem tržního rozšíření produktu. Dobrý VC fond by měl vedle jiného mít schopnost (i) zajistit seniorní prodejní tým a (ii) umožnit dosažení klíčových zákaznických segmentů. VC investice typicky pochází od větších institucionálních fondů, takže podnikatel musí být připraven na celou řadu úkonů týkajících se corporate governance: zdlouhavý proces due dilligence, místa v dozorčí radě pro investory i různé další nároky investorů týkající se odprodejů podílu typu tag along/drag along.

Private equity a finanční trhy: I přes značnou úspěšnost na mezinárodní škále může společnost cítit, že je nutná agresivnější expanze (často pomocí akvizic konkurentů) či aktivní inovace produktu. Také se může stát, že zakladatelé by se již chtěli věnovat novému projektu, a proto hledají nějakou formu exitu. V těchto případech mohou pomoci PE fondy společně s veřejnými finančními trhy: tyto mohou poskytnout značné množství likvidity a v některých případech i odkoupit až 100% podíl ve firmě.

Je to velmi vzácný jev a velký úspěch, když je firma schopna projít celým cyklem, a ještě vzácnější je, pokud jsou u tohoto celého cyklu přítomni původní zakladatelé. Samotného mě napadá pouze hrstka podnikatelů v CEE regionu, kteří mohou říci, že řídili společnost od prvotního nápadu až po její uvedení na burzu. Každopádně zažít byť i jen několik úvodních fází tohoto cyklu může být vzrušujícím a v některých případech i výnosným dobrodružstvím.

V příštím článku této série se podíváme na investiční cyklus skrze optiku CEE regionu; jaká jsou jeho specifika, kdo jsou místní hráči a co od nich můžete očekávat.