Filip Dřímalka: Chcete inovativní firmu? Zeptejte se startupů

Startupy jsou na trhu stále ještě svérázným fenoménem, který víří stojaté vody tradičního byznysu. Korporáty se jich ale nemusí bát – mohou se jimi inspirovat ve svém fungování nebo přímo využít jejich služeb. O tématu, které bude dominovat letošnímu Startup Summitu, jsme si povídali s Filipem Dřímalkou, konzultantem v oblasti digitálních inovací, business developmentu a marketingu.

Jaké jsou nejčastější problémy, které vy osobně řešíte, když vás korporáty požádají o pomoc?

Nejčastěji to, že neví, jakým způsobem urychlit zavádění digitálních inovací, nebo že nemají zkušenosti s tím, že se digitální inovace dají zavádět i jinak než interně. Většinou mají digitální agenturu, která jim dává nápady nebo realizují různé in-house projekty. Ale teprve začínají pracovat s tím, že je tady možnost najít si startup, který podobný problém řeší, že můžou uspořádat interní inovační soutěž nebo hackathon, kam můžou přes víkend pozvat programátory, aby jejich problém vyřešili.

Mají korporáty předem představu o úkolech, které je potřeba vyřešit?

Někdy ano, ale jde i o to, že často lidé v těch nejvyšších pozicích nemají moc přehled o tom, co se děje, o nových technologiích, o tom, jaké inovace už existují. My jim začneme ukazovat výstupy z konferencí nebo různé zajímavé startupy, a často je to teprve tehdy inspiruje k tomu, že něco takového vlastně můžou použít taky.

Startup Summit 2015

Co ve firmách chybí, když tam přijdete – lidé, kteří by se věnovali inovacím, nebo finance, které je třeba vložit do inovačních programů?

Postupně začínají ve firmách vznikat inovační oddělení. Jsou tady firmy, jako například T-Mobile, které mají člověka zodpovědného za inovace, AXA má celé inovační oddělení. Firmy, které to tak nemají, musí finance brát z jiného rozpočtu. A teď je otázka, pod koho ten rozpočet patří. Tady si myslím, že je důležité, aby to celé zaštítil CEO, protože inovace většinou prochází napříč jednotlivými odděleními.

Firmy to v některých případech vnímají jako náklady na inovace, a vlastně vůbec neví, jestli se vyplatí, nebo ne. Ve své podstatě inovace ale dokážou už od začátku přinášet úspory. Například místo toho, aby zákazníci volali, můžou mít self-careovou aplikaci. Chytré firmy k tomu přistupují tak, že od začátku dochází k zefektivňování jejich činnosti, tedy k úsporám.

02

Jak je to pak s inovací produktu, pokud firma spolupracuje se startupem?

Těch cest je víc a záleží to na produktu. Jednou z cest je, že produkt zahrnou do svého produktového portfolia. To může být v některých firmách extrémně komplikované. Druhá možnost je, že nechají startup žít vlastním životem a budou ho podporovat obchodně, nebo marketingově. Nebo nový produkt zahrnou do svého partnerského programu. Tam se produkt dosadí do existujících partnerských řešení. Já u větších firem doporučuji, ať ze začátku spíše podporují startup samostatně, protože je to přece jen inovace, která nemusí vyjít. A jedna z největších obav velkých firem je právě to, že vymyslí produkt, který nevyjde. Velké firmy se někdy až příliš bojí neúspěchu i z hlediska PR. Pokud něco vyvíjí bokem, ať už jako spinoff nebo externě, je daleko větší šance, že budou moci produkt iterovat, měnit a vylepšovat. Vyhnou se tak tomu, aby daný projekt ukončily, pokud neuvidí okamžitě velký úspěch.

Mají startupy v oblasti spolupráce s korporáty málo příležitostí, nebo je spíš problém v tom, že se s nimi nedokážou propojit?

Problém vidím spíš v tom, že startupy se víc soustředí na marketing než na obchod a prodej. Další věc je, že často akcentují přínos jejich produktu, ale nedívají se na to, co je přínosem pro tu danou firmu nebo manažera. Můžu mít skvělý produkt, ale pokud nebude zapadat do strategie dané korporace, tak je spolupráce odsouzena k neúspěchu. Přitom cesta od navázání spolupráce s velkým korporátem k tomu, že začnou opravdu prodávat jejich produkty, nemusí být vůbec dlouhá.

V čem se můžou korporáty učit od startupů?

Většinou jsou ve firmě lidi, kterým říkám bílé vrány – ti začínají inovovat, začínají věci zlepšovat, ale často se naráží na to, že pokud ve firmě není kultura otevřená změnám, je velice těžké něco prosadit. A to, kde se můžou velké firmy učit od startupů, je právě přístup k řešení problémů: pokud existuje problém, je vyřešený za dva týdny, kdežto v korporaci za půl roku. Firmy se samy musí začít měnit. Mluví o tom i výborná knížka Reengineering the corporation: manažeři v korporacích by neměli přistupovat ke svým rozhodnutím stylem „já jsem tady nejvíc placený, takže moje rozhodnutí platí“, ale budou věci zpochybňovat, zkoušet nové inovace a budou se od startupů učit. Jedna z věcí, kterou může udělat víceméně jakákoli korporace, je to, že začne využívat služeb startupů. I to samo o sobě podporuje inovační myšlení ve firmách. Může si místo tradičních dodavatelů ke spolupráci vzít startup. Už jenom tahle otevřenost může být zajímavá i z hlediska PR. Najednou se firma prezentuje tak, že je otevřená spolupráci se startupy, a dokáže to komunikovat i navenek.

Setkal jste se někdy s tím, že ve firmě byl CEO nebo vedoucí pracovník, který byl nadšený do inovací, ale přehodil zodpovědnost za ně na své podřízené, a na nich se to zaseklo kvůli tomu, že by to pro ně byla práce nad rámec jejich povinností?

Neustále. Pokud někdo nemá pro inovace nadšení, nebo nemá tyto cíle ve svých KPI’s, je to pro něj práce navíc. Proto říkám, že nejlepší je, když jsou ve firmách inovátoři, kterým nevadí, že budou v práci až do večera, nebo že pro nějakou interní inovační aktivitu budou muset obětovat svůj osobní víkend. Naštěstí vidím, že ve firmách pracuje čím dál víc takových lidí. Na začátku je také dobré realizovat takové projekty, které jsou tzv. quick wins. Když se na začátku realizují projekty, které ukážou, že inovace lidem pomáhají a že to pro ně není práce navíc, zaměstnanci se k tomu naopak začnou stavět pozitivně.

Setkal jste se v nedávné době s nějakým problémem, který nebylo možné vyřešit?

Nedávno jsem se bavil s ředitelem jedné významné společnosti v oblasti zdravotnických technologií, ve které řešili problém indoor navigace a lokalizace v nemocnicích. I když existuje spousta startupů, které řeší tento problém, muselo to být robustní řešení, které by v nemocnicích prošlo desítkami různých certifikací. Nakonec se vrátili k řešení, které tu existovalo už před patnácti lety. Zjistili totiž, že i když zkoušeli několik různých způsobů, ten, které technologicky vyhovoval nejvíce, byl vlastně ten úplně první, který měli na začátku.

A to je přesně ono – většinou se problémy, které nejdou vyřešit, týkají pokročilých technologií. Co se týče marketingu nebo inovace procesů a produktů, tam se může člověk minimálně inspirovat už existující zahraniční službou, takže částečné vítězství je tam vždycky. Ovšem pokud se to dotýká technologií v oblastech, kde je progress relativně pomalý, například healthcare, může nastat, že je realizace těchto inovací zdlouhavější a náročnější na trpělivost manažerů.

Diskuze k článku