Elektrokolo si musíte vyzkoušet, abyste to pochopili, říká Matěj Žák z What The Hill

Až uvidíte po Praze jet na kole mladého muže v hnědých polobotkách a kožené bundě, který se cestou do kopce jen směje, bude to dost možná Matěj Žák. Jede totiž na elektrokole, které mu při šlapání do kopce pomáhá, a navíc vám ho klidně může půjčit. Je šéfem elektrobikesharingu What The Hill.

Když se řekne bikesharing, často dnes mnohým na mysli vytanou megalomanské asijské startupy, které zaplavují celý svět svými koly různých barev. Jenže ono to jde dělat také úplně jinak. Matěj Žák je toho živoucím důkazem. V Praze se snaží se svým bikesharingem What The Hill prokopat cestu elektrickým kolům. A odezvu má zatím skvělou.

Elektrokola nejsou ničím zas tak novým. Na popularitě po celém světě nicméně nabývají teprve v poslední době, a tak na to začínají reagovat i právě firmy, které provozují systémy sdílených kol. Kupovat si elektrokolo je ještě stále poměrně drahá záležitost, ale když si ho můžete za pár korun půjčit, už to dává větší smysl.

„Jsem nadšený cyklista. Všude jezdím na kole a nemám ani tramvajenku. Viděli jsme trend, že elektrokola začínají růst, a navíc Praha je pro ně úplně ideální. Daří se tu Rekolům, přicházejí další velké bikesharingy, a tak jsme se na této vlně chtěli svést,“ popisuje začátky svého cyklistického startupu Matěj Žák v punkově zařízené kanceláři na Letné.

Matěj Žák, What The Hill

Prahu má na kole projetou křížem krážem, a tak moc dobře ví, jak se může elektrokolo občas hodit. Kopcovitý terén není vždy pro běžné kolo úplně ideální, obzvlášť když třeba jedete na schůzku a nechcete se zpotit. Další důležitá věc je pochopitelně dopravní situace, ale i to se podle Matěje Žáka bude lepšit. „Říká se, že bezpečnost cyklistů na silnicích je přímo úměrná jejich počtu. Když máš cyklističtější město, tak jsou pak i auta opatrnější a celá situace se zlepšuje,“ předvídá Žák. Sám se chce o rozšíření kol v hlavním městě zasadit.

Budeme to dělat jinak

Do cyklistiky je tak zažraný, že se rozhodl jít do všeho po hlavě a vlastní bikesharing, jehož předností obvykle je, že máte kola k dispozici prakticky pořád a všude, rozjel s deseti koly. Přestože to může znít jako šílenost – a také ho mnozí odrazovali –, má to své důvody a nakonec i smysl. Elektrokola jsou totiž pořád úplně jiný byznys než klasická kola bez baterií.

Zatímco velký čínský bikesharing ofo, který od loňského roku rovněž operuje i v Praze, by si za 200 tisíc korun mohl pořídit třeba 150 svých žlutých kol a zaplavit s nimi jednu celou čtvrť (což ostatně na Praze 7 udělal), elektrokola jsou cenově úplně někde jinde. Jedno kolo Matěj Žák pro svůj startup What The Hill kupuje od nejmenované české firmy za zhruba dvacet tisíc korun, a tak za zmíněných 200 tisíc mohl mít kol jen deset.

Pro Žáka ale na začátku není počet kol zas tak důležitý. Jednak má vymyšlený fungující plán, jak rychle v případě potřeby škálovat, a především se žene za trochu jiným cílem, než mají jiné bikesharingy. Tím cílem je „e-bike as a service“. „Chceme být ta infrastruktura a celá služba kolem elektrických kol, ne je nutně vyrábět,“ popisuje svůj plán Žák.

Oči mu v tomto ohledu otevřela především loňská návštěva Eurobiku, jedné z největších konferencí cyklistického průmyslu. Přestože do Německa na obří akci přijelo 40 tisíc lidí, drtivá většina vystavujících firem vyráběla hardware. Ať už to byla kola samotná nebo šlapky a další doplňky či všemožné oblečení. „Firmy, které by kolem celého cyklobyznysu stavěly nějaké služby, tam člověk spočítal na jedné ruce,“ vzpomíná Žák. Hlavním mottem a prodejním heslem What The Hill je, že jezdíte na kole a o nic se nestaráte.

Nebaví mě kopírovat

Dnes už začínají e-biky s logem What The Hill pomalu nabírat nové uživatele a na začátku dubna jsou oficiálně v ostrém provozu, ale začátky nebyly vůbec jednoduché. Bikesharingů totiž po celém světě vzniká celá řada, jenže před rokem, kdy Žák se svými spoluzakladateli Matějem Turkem a Filipem Hejdukem svou firmu vymýšlel, existovalo jen velmi málo platforem, které by sdílely také elektrokola. A tak si museli všechno osahat a ověřit sami.

Veronika Jílková, první ženská předplatitelka měsíčního členství What The Hill

I proto mají na startu jen deset kol. Proti obyčejným kolům, jež se na bikesharing využívají, stojí třeba dvacetkrát tolik, a proto bylo nutné vymyslet smysluplný byznys model, aby to celé fungovalo. What The Hill se ani nemohl opřít o žádnou infrastrukturu, kde by například svá kola nabíjel nebo parkoval. Šlo to ale nakonec i bez často pomocné inspirace u konkurence, která pořádně také teprve vzniká.

„Baví mě to, protože nejde jen o klasickou kopii, kdy vidíš něco v Americe nebo Číně a akorát to přesuneš jinam. Vymýšlíme nové modely, jak s elektrokoly fungovat,“ říká Žák. Byť přiznává, že spouštění služby bylo velmi náročné, nakonec se vše dotáhlo do zdárného konce. Teď už se What The Hill soustředí hlavně na získávání nových uživatelů.

Sednu na kolo a jedu

„Pro nás je zásadní, že chceme být prémiovější služba. Říká se, že na trhu může být jeden lowcostový hráč, kde se bojuje o superlevný hardware a škálovatelnost. My na to jdeme opačně, přes kvalitu a maximální péči o uživatele,“ popisuje vizi What The Hill Žák. Vystihuje tím tak vlastně dvě klíčové vlastnosti celé služby.

Jednak se zmíněná prémiovost odráží ve vyšší ceně. Zatímco v Praze populární Rekola stojí 1 200 korun na rok, za e-bike zaplatíte 600 korun měsíčně. Na druhou stranu vám je Žák se svými kolegy schopný doručit elektrokolo, kamkoliv chcete. Stačí jen napsat a Matěj už popadá v letenské kanceláři jedno z kol a veze ho k vám. „Lidi chceme opravdu velmi dobře obsloužit, a tak jsme na začátku zvolili takovou šílenou rozvážku,“ směje se Žák.

Když firmu rozjížděl a svůj plán, že bude kola doručovat na vyžádání, odtajňoval, mnoho lidí si klepalo na čelo, že to je skutečně šílenství. Jenže Žák si stál za svým a přestože kola stále osobně rozváží, už začíná budovat stálou flotilu kol v Karlíně, kde vše funguje jako u klasického bikesharingu. Přijdete ke kolu, naskenujete QR kód, načež se odemkne zámek a vy můžete jet.

Musíte to zkusit

Karlín si ve What The Hill vybrali z jednoduchého důvodu. Ať už na Letnou, na Žižkov nebo prakticky kamkoliv jinam to je do kopce. A právě v kopcích dává elektrokolo největší smysl. Energie z přídavné baterie vám pomáhá při každém šlápnutí a při jízdě do kopce se tak vůbec nemusíte zapotit.

„Pro nás je v onboardingu úplně zásadní ten první aha moment, kdy si člověk sedne na elektrokolo a vyzkouší si ho. Bez toho to nejde ani prodávat,“ ví moc dobře Žák. Pravidelně tak stává v Karlíně u proslulého žižkovského tunelu s nápisem „neboj“, kde kolemjdoucím kola půjčuje a ukazuje jim, že to opravdu funguje. Nejde o žádnou raketovou vědu, ale bez vlastní zkušenosti se ten zážitek zkrátka popisuje špatně.

What The Hill ukazují výhody elektrokol v Žižkovském tunelu

Kola What The Hill se řadí do kategorie jízdních kol s pomocným elektrickým pohonem, který vám může podle platné evropské legislativy pomáhat pouze do rychlosti 25 kilometrů v hodině. Pak se odpojí a už šlapete sami. Do té doby vám však motorek pomáhá při každém šlápnutí a hlavně do kopců je to znát. Zároveň nejde o žádné nebezpečné zařízení, které by mohlo jet třeba padesát. Pak už by ani podle zmíněné legislativy nešlo o jízdní kolo, na které nepotřebujete žádné oprávnění ani nic podobného.

Pro domácí i turisty

Na městskou dopravu taková rychlost bohatě stačí. Navíc tu pak ještě více platí, že do pěti kilometrů je i po Praze kolo obvykle nejrychlejším dopravním prostředkem. S podobnými omezeními navíc nefungují jen elektrokola v Evropě. Do zhruba 30 kilometrů v hodině jezdí i JUMP Bikes ve Spojených státech, které nedávnou koupil Uber.

Vzhledem k tomu, že elektrický pohon vám jen pomáhá a nepohání celé kolo sám, vydrží baterie na jedno nabití 60 až 70 kilometrů. To znamená, že se nemusí zdaleka nabíjet každý den. Na ulici tak mohou e-kola What The Bike zůstávat klidně přes noc a kdo má službu předplacenou, může k nim kdykoliv přijít a odjet. Právě do takového fungování se chce Matěj Žák postupně ve velkém dostat, ale prozatím nabízí hned několik dalších variant.

Sdílený model, tedy již zmíněný klasický bikesharing, stojí 600 korun měsíčně. Kdo by pak měl o elektrokolo opravdu zájem, nabízí mu What The Bike prakticky „operativní leasing. Za 1 800 korun měsíčně si uživatel může nechávat kolo doma a vše se blíží spíše klasické půjčovně. Vedle místních pak What The Hill cílí také na turisty a nabízí tzv. „rekreační pronájmy. Přijedete do Prahy a když ji chcete poznat na elektrokole, zaplatíte za den a půl 1 500 korun.

V následujících měsících chce letenská firma nabídnout i tradiční model, kdy platíte za jednotlivé jízdy a nepotřebujete předplatné. Vzhledem k omezenému kolovému parku to ale zatím nejde. Podle Žáka nyní dokáže What The Hill se svými deseti koly komfortně obsloužit až třicet zákazníků. Jakmile na takovou hranici dosáhne, je připraven přidat kola nová. A tady se dostáváme k výše zmíněnému plánu škálovatelnosti, který si na Letné vymysleli.

Chytrý byznys

Současnou flotilu ve What The Hill nakupovali ve spolupráci s několika investory a jakmile se jim podaří celou službu naškálovat do určité úrovně, ať už jde o počet uživatelů nebo způsoby využití kol (v rámci bikesharingu, půjčovy atd.), vrátí se jim kolo, respektive investice do něj za pár měsíců zpátky. Alespoň tak to Matěj Žák se svými kolegy spočítal a mohl díky tomu spustit celý projekt prakticky okamžitě z nuly.

Klíčové pro What The Hill tak bude co možná nejchytřejší a nejefektivnější využívání všech kol, aby byl výnos z jednoho kola co nejvyšší. Na současné cenové politice by se nicméně do budoucna nic měnit nemělo. Pouze poroste počet kol v ulicích.

Žák odhaduje, že do konce letošní sezony What The Hill nasadí několik desítek kol. Poznáte je podle jejich typického městského stylu, mohutné konstrukce a širokých kol, s nimiž se jezdí pohodlně i po kostkách. Pokud jste ještě na elektrokole nikdy nejeli, jděte si ho do Karlína alespoň vyzkoušet.

Diskuze k článku