Dušan Vítek: Peníze jsou blbá motivace

Už před 13 lety, kdy u nás slovo startup neexistovalo, pomáhal Dušan Vítek rozjet pobočku české společnosti Kerio v Silicon Valley. Na rozdíl od přelétavých startupistů dneška to s ní táhl až do letoška, patnáctileté výročí už spolu však neoslaví – nyní se rozhodl uspět s vlastní službou Portadi, nástrojem pro správu přístupů ke cloudovým službám.

Jak se máš? Sedíš v ložnici u počítače, programuješ a žiješ z peněz, které sis vydělal?

Tos popsal celkem přesně. Jen mínus ta část o programování, můj technický co-founder je Tomáš Soukup.

Před chvíli jsi byl odvézt děti do školy, máš rodinu. Co se stalo, že jsi po tolika letech zahodil jistotu a šel jsi „dělat startup“?

Je pravda, že podle standardů tady ve Valley jsem byl v Keriu velmi dlouho. Pro mě to ale není první podnikatelský zážitek. I Kerio bylo svým způsobem startup, když jsem nastoupil, měli jsme zhruba tak deset lidí a v USA nikoho. Dnes jich je skoro 200. Už před ním jsem navíc založil dvě firmy.

 

„Nemyslím, že zrovna touha po penězích ti pomůže překonat nejtěžší období.“

 

A zrovna u Portadi sis řekl, že tohle je ten nápad, který z tebe udělá milionáře?

Peníze jsou blbá motivace pro to, pustit se do jakéhokoliv startupu. Ta hrozně dlouhá série zklamání, kterou na začátku procházíš, je ubíjející. A nemyslím, že zrovna touha po penězích ti pomůže překonat nejtěžší období budování firmy.

Spíš musíš být tak trochu magor, abys to dělal seriózně. Věřit v sebe a věřit v lidi kolem sebe. Myšlenka jako taková je vlastně nedůležitá, hlavní bod je tým. Stejně s největší pravděpodobností v následujícím půlroce, roce nebo dvou letech uděláš nějaký pivot a původní myšlenku budeš muset dramaticky upravit.

A kde se tedy bere tvůj optimismus, že zrovna Portadi vyřeší nějaký zásadní nový problém?

On zas tak nový není. Náš trh se jmenuje Identity and Access Management, tak tomu říká Gartner, a je hrozně starý. Funguje stejně dlouho jako celé IT, jsou tu zavedení hráči typu Microsoft, Sun, Oracle a další. Ti se ale vždy soustředili jen na stroje, které jsou za firewallem, a všichni do jednoho zaspali nástup cloudových služeb. Až asi před šesti lety se objevili dva pionýři správy cloudových aplikací, Okta a OneLogin. Obě firmy jsou dobře zainvestované a odvedly hodně průkopnické práce.

Vy se tedy lišíte zaměřením na malé a střední firmy?

Spíš tu chybí řešení na úrovni týmu. Všechny přístupy do cloudových aplikací jsou chráněny nějakým jménem a heslem. Naše filozofie je, že hesla jsou navíc, jsou na obtíž a měla by zmizet. Pro každého je to jen nutné zlo, bariéra k tomu, co chceme doopravdy dělat.

 

„Akcelerátory jsou takový test inteligence.“

 

Primární hodnota přístupových práv je stejně v ověření identity a Portadi je způsob, jak zpřístupnit zdroje jednotlivcům v týmu, aniž by museli procházet očistcem zalogování do deseti nebo patnácti služeb, které používají.

Vývoj platíte z vlastních peněz, nebo máte investora?

Portadi financujeme ze svého. Je obrovská výhoda cloudových startupů, že se pálí jen minimum peněz. V podstatě nemáme žádnou vlastní infrastrukturu, všechno si pronajímáme, hodně používáme služby jiných startupů a řadu služeb tak můžeme používat zadarmo, alespoň v nějakých minimálních variantách.

Máš nějaké tipy, jak získávat první klienty?

Dnes spolupracujeme asi se 40 týmy po světě, patří mezi ně třeba organizace Startup Grind, z těch více známých u nás Apiary, Liftago nebo STRV, tedy původně vývojáři uLikeIT. V podstatě jsme se obrátili na naše kamarády a známé a tak dlouho do nich hučeli, až Portadi vyzkoušeli.

Velkou odměnou pro mě byla příležitost poslouchat jednoho z našich zákazníků, jak vysvětloval někomu druhému, proč se mu Portadi líbí a proč to doporučuje. To bylo mimochodem na akci Davida Pavlíka, který byl donedávna v Netflixu a od června je ve SpaceX. Česká komunita tady ve Valley hodně drží pohromadě, což je fajn.

 

„O čem jsme si mysleli, že je to auto, byl jen motor.“

 

Svůj povinný pivot už máte za sebou?

Náš pivot spočíval v uvědomění si toho, že úvodní problém, který jsme řešili, tedy sdílení hesel v týmu, je nutná podmínka, ale není to celý produkt. Co jsme vyvinuli a o čem jsme si mysleli, že je to auto, byl jen motor. To, za co je zákazník ochoten platit, je ale až kontrola nad přístupy a vhled do toho, kde mám data a kdo má k čemu přístup. To je něco, co dobře fungovalo v době uzavřených systémů, ale s cloudovými službami se hranice velice rozostřily a IT týmy ztratily kontrolu nad sítí a nad tím, kde leží firemní data.

A teď už jen ladíte produkt, nebo je za tím i dlouhodobější vize?

Náš dlouhodobý cíl je zjednodušit firmám správu zaměstaneckých účtů v cloudových službách. Obrovský problém jsou nativní mobilní aplikace. To je pole neorané. Ale cesta k tomu pro nás vede právě skrz webové aplikace. V průběhu příštího roku budeme usilovat o seed investici, která nám umožní škálovat. Teď jsme ve fázi ověřování toho, že produkt, který máme, vyřeší zákazníkovi reálný problém, který je monetizovatelný.

Mentoroval jsi startupy ve Wayře i StartupYardu. Sleduješ českou scénu?

Můžu to hodnotit jen z pohledu právě toho mentoringu, který podle mě bohužel moc nefunguje. V českém podání je to často jen neustálé pitchování před cizími lidmi, kteří pak dají nějaký osobní feedback a už se neukážou. Z toho nemůže cítit satisfakci ani jedna strana. Chybí systematický přístup. Už to bylo řečeno stokrát, ale právě networking, komunita a možnost dostat se k nesmírně zajímavým lidem v USA skvěle funguje.

 

 „Nikdo z nás nemá dostatečnou znalost v oblastech, kterým bychom měli jako podnikatelé rozumět.“

 

Zrovna mentoring je podle tebe klíčový?

Doporučení zkušených mentorů, tedy obvykle respektovaných a dobře propojených osobností, navíc hrají obrovskou roli i při získávání peněz. Pokud o tobě někomu řeknou, máš obrovskou výhodu proti mase anonymních lidí, kteří se ve stejnou dobu pokoušejí o totéž.

Na druhou stranu vůči velkým americkým akcelerátorům jako jsou Y Combinator nebo 500 Startups bývá slyšet kritika, že jsou to jen mašiny na získávání investic a nic moc jiného člověka nenaučí. Je to oprávněný pocit?

Akcelerátory jsou takový test inteligence. Není to o ničem jiném než o tobě a tvém týmu. Produkt nehraje v podstatě žádnou roli, sázka je v téhle fázi jenom na tvoje schopnosti. Je to podobné, jako když sháníš investici – venture kapitalista ti řekne: „Víš co? Nepitchuj přímo mě, ale sežeň dva nebo tři lidi v mém okolí, kterým důvěřuju, a kteří tě doporučí. A já ti neřeknu, kdo ti lidé jsou. Tvůj úkol je najít je, přesvědčit je, že jsi dobrý, a pokud se ti to povede, budeme se bavit.“

To je hrozně frustrující zážitek, protože nevíš, kde máš začít. Ale je to dobrá metoda, jak si ověřit, že podnikatel je vynalézavý a dokáže zařídit věci, které se zdají nemožné. Dostat se k investorovi je relativně snadné, ale dostat se třeba k CIO firmy Boeing je stokrát složitější.

Je hodně odlišné rozjíždět ve Státech firmu v roce 2001 a 2014?

Rozhodně je to dnes snazší, alespoň pro evropské foundery. Tehdy byl Internet taková informační polopoušť, neexistovaly věci jako Skype, telefony byly drahé, takže komunikace s týmem v Evropě byla obtížná. Dneska je o dost jednodušší se připravit a nenabít si hubu v první zatáčce, i když praktická zkušenost je stále pěkně intenzivní.

 

Diskuze k článku