Deník ze zákulisí JIC STARCUBE #4: Startupeři se mění, cíl zůstává

Třetí lednový týden byl překvapivě štědrý na sníh. Zvláště na D1 překvapil nemalou část řidičů. Legendární zimní poprašek nechyběl ani v Býkovicích, kde se konal další bootcamp, kterým tradičně začíná akcelerátor JIC STARCUBE. Málem jsme v klidné oblasti nedaleko jihomoravské Černé Hory zůstali u krbu až doteď…

Veškeré osazenstvo odtud zachránil fotograf vlastnící auto s náhonem na všechna čtyři kola, pomocí kterého pomohl posádce dvou aut překonat osudné zaledněné údolí. Překonání pomyslného údolí smrti neboli fáze, kdy startup ještě není v zisku, je zatím před všemi týmy letošního ročníku akcelerátoru ještě daleko. Ale následující dva měsíce by je měly vybavit tím nejnutnějším, aby jej skutečně zdolali.

Na začátek akcelerátoru se nakonec sjelo sedm týmů, pět z České republiky a dva ze zahraničí, konkrétně z Ruska a z Kosova. Osmý tým z Nigérie ještě nedokončil peripetii s vízy. Vše ale spěje do zdárného konce a do JIC STARCUBE Space snad brzy zasednou i finalisté z jihu.

Průměrný věk účastníka akcelerátoru se zvyšuje

Bootcamp s mladými startupery absolvuji už pošesté. Když srovnám letošní bandu s těmi, kteří přijeli do Jihomoravského inovačního centra v roce 2012, mají stále hodně společného. Jako většina začínajících technologických podnikatelů mají i tyto týmy jasno především v produktu, který si postupně více či méně láskyplně piplají. Podceňují však obchodní model, který onen produkt udrží při byznysovém životě. Zahlédnout ve startuperovi, který je na začátku, silný obchodní drajv, je stále spíš výjimečností než pravidlem.

Společné se svými předchůdci mají letošní účastníci i to, že jsou schopni do půlnoci sedět u piva a zapáleně rozebírat své projekty a sdílet spolu startupersko-budovatelské nadšení. Totožná je taky spotřeba kafe. A v neposlední řadě mají společnou i jistou nepraktičnost – i letos se našly týmy, které na místo netrefily napoprvé (pozor, řeč je o těch českých), protože pozorné čtení instrukcí je pro žabaře.

Na druhou stranu vnímám ve spoustě aspektech změnu. Startupeři postupně stárnou a vyzrávají. Zatímco před léty to byla většina, letos máme jen jeden čistě studentský tým. Aktuální finalisté se svým projektům věnují při práci nebo dokonce v rámci své práce. Stoupl také věk, což je statistika, která nám roste podle toho, co sledujeme z přihlášek, už minimálně v posledních třech letech. Mezi akcelerovanými týmy jsou stejně jako v minulém i předminulém běhu muži ve zralém věku a tátové od rodin.

V době hospodářské prosperity nejsou startupy tak dravé

S tím se pojí také to, že se současní startupeři do svých projektů vrhají méně po hlavě. Zatímco dříve z týmů sálalo odhodlání dát svému projektu v následujících měsících všechno, tentokrát mi přijde, že všechno berou tak nějak víc na pohodu. Tříští svou pozornost na více věcí a zdráhají se dát posunu svých projektů absolutní prioritu. Chybí jim pocit blízké smrti.

Je to vlastně pochopitelné. V období hospodářské konjunktury jsou začínající podnikatelé obecně méně tlačeni do toho, aby se svými projekty riskovali. Talentovaní jedinci mají na trhu práce spoustu nabídek, a to navíc dobře placených. Nevznáší se nad nimi Damoklův meč v podobě hrozby, že nebudou mít z čeho zaplatit účty ani chleba, nevypustí-li rychle produkt na trh. Snadno se z takového pohodlí leniví.

Na druhou stranu oproti době před šesti lety už letošním finalistům základní metodologie a pojmy ze startupového světa, jako je lean metodologie a lean canvas nejsou cizí. Mnohem více se také orientují na B2B projekty, protože prodat partnerům tisícovku chytrých zdravotních náramků je v konečném důsledku snazší než přesvědčit ke koupi tisíc různých zákazníků. Letošní finalisté jsou také o dost dál s vývojem produktů. To je ale dáno především orientací akcelerátoru na hardware, jehož vývoj prostě déle trvá. Vývojáři softwaru si mohou dovolit přijít do akcelerátoru a během pár měsíců svou myšlenku nakódovat doslova od nuly. Hardweráři obvykle až tak snadno své vize nepostaví, jakkoliv jsou protypovací zařízení čím dál dostupnější.

Podaří se i tentokrát někomu prorazit ze sklepa až na globální trh?

Co se od spuštění akcelerátoru rozhodně nemění, je jeho vize vybranou sestavu projektů vybavit nutnými znalostmi z oblasti práva, marketingu, prezentace, finančního řízeni, byznys modelů, obchodu, ale i mezitýmové komunikace a leadershipu. Bez toho udržitelný a životaschopný projekt nikdo nepostaví. V šíři tematického záběru se ostatně v JIC lišíme od profláklých akcelerátorů ze Silicon Valley, které se intenzivně věnují především marketingu a hledání investorů.

Ale o tom, jak se akceleruje v Americe a v Evropě, zase připojím pár postřehů až příště. Teď nás čeká setkání s partnery akcelerátoru. Mezi nimi je také Y Soft, dnes nadnárodní společnost, která byla před patnácti lety ještě jako partička studentů ze sklepního pokojíku na kolejích historicky prvním klientem JIC. Dnes se bez jejich produktu neobejde téměř žádný tisk ve větší organizaci. I to může být motivací pro současné týmy, aby se následující dva měsíce koncentrovaly a nasměřovaly svoje úsilí správným směrem.

JIC STARCUBE je v Česku vůbec nejdéle fungující akcelerátor zaměřující se na startupy. V redakci Těch internetů jsme se rozhodli do devátého ročníku nahlédnout zevnitř, a proto jsme poprosili manažerku akcelerátoru Hanku Šudákovou, aby si dělala během celého běhu zápisky. Celý seriál najdete zde.

Foto: Lukáš Fidrmuc

Diskuze k článku