Den D naruby: Čeští investoři prozradili co hledají a co je štve

Setkání nazvané „Den D naruby“ se netajilo snahou o nastavení otevřenějších vztahů mezi startupy a tuzemskými investory a zprostředkování pohledu i z toho druhého světa. Už proto, že někdy není úplně snadné zjistit, jací investoři tady vlastně jsou, co umí, co nabízejí a co hledají. Kdo všechno se přišel představit a jaké rady si návštěvníci akce odnesli?

Michelangelo a ptačí poučení

Večer zahájil Mike Reiner z estonského akcelerátoru Startup Wise Guys, kde mezi partnery figuruje také Lukáš Hudeček. Mimochodem, nabízí zajímavý program i zvučné mentory a jste do něj všichni zváni. Mike byl ostatně sice prvním, ale rozhodně ne posledním, kdo startupy motivoval k účasti v akcelerátorech a podávání přihlášek. Že do deadlinu pro přihlášky do druhého běhu StartupYardu zbývá už jen týden zase připomněl Nikola Rafaj.

Startupového ducha popsal Reiner pomocí Michelangelova citátu: „Viděl jsem anděla v bloku mramoru a tak jsem tesal tak dlouho, dokud jsem ho neosvobodil.“ Aby ale vše neznělo až příliš pateticky, přispěchal i s jadrnější historkou. O letícím ptáku, který je příliš pomalý a cestou na jih ho dostihne zima. Když leží na zemi a čeká na smrt chladem, náhle jde kolem kráva a na ptáka se vydělá. Tím mu zachrání život a pták obalený výkaly začne nadšeně zpívat. To však zaslechne liška, která ptáka ze smrduté hromádky vyhrabe a sežere ho.

Co si z toho odnést za ponaučení? Budete se možná divit, ale jsou prý hned čtyři: ne každý, kdo se na vás vysere, je váš nepřítel; ne každý, kdo vás z průseru vytáhne, je přítel; když jste ve sračkách, je dobré držet hubu; s pomocí akcelerátoru by pták na jih doletěl.

Jiří Kopsa ze startupu Proactify, který čerstvě oznámil získání investice 100 tisíc dolarů, pak první část před nástupem investorů uzavřel několika postřehy: Je fajn, že investoři mají peníze, ale ještě lepší je, že chtějí peníze vydělat. Díky tomu jsou dalším tahounem týmu. Nepadněte ale na zadek před každou nabídkou. Odmítejte, vybírejte, vyjednávejte. A zapomeňte na procenta, jednejte raději o akciích a nastudujte si teorii. Bez ní se totiž při skutečných jednáních neobejdete.

Jan Všianský: Testujte na lidech

Silné zastoupení měli na akci především zástupci 42Angels.com, neformálního sdružení investorů z Česka a Slovenska. Odtud ostatně i jméno – číslo 42 nesymbolizuje odpověď na otázku o smyslu života ze Stopařova průvodce po galaxii, ale společnou předvolbu obou zemí. Skupina existuje přibližně dva roky a naplno se investicím věnuje asi rok. Většina jejích členů má za sebou klasický scénář – zhodnocení vlastní firmy, chuť dál pracovat se svými penězi a touhu dávat mladým podnikatelům něco ze svých zkušeností.

„Peníze nejsou problém, peněz je na trhu obrovský přebytek. Peníze leží na ulici,“ prohlásil Všianský, podle nějž jsou ti, kdo hledají investora, v lepší pozici než samotní investoři. Zatímco málokdo obejde více než desítku investorů, investoři se musí probírat stovkami nabídek, z nichž jen přibližně 3 až 5 procent je potenciálně investovatelných – čili dá se na nich vydělat.

Investorovi je proto třeba co nejjednodušeji vysvětlit, jak se na projektu vydělá. Všianský také doporučuje opatřit si dva klíčové certifikáty: „Testováno na lidech“ a „Placeno lidmi“. Je totiž třeba ukázat doporučení a výsledky od skutečných lidí, byť by jich byla jen hrstka. A také reálná čísla: náklady na akvizici uživatele, kdy se projekt dostane do bodu „break-even“ a z mínusu se začne překlápět do plusu, ROI. A jaké je tajemství úspěchu? Jak řekl Churchill, je to vlastně jen pět slov: Never, never, never give up!

David Formánek: Neslibujte Google, ale googlujte

„Všichni si myslí, že jako investoři máme povinnost investovat. Ale my si vybíráme, jde o naše tvrdě vydřené peníze. A ve většině projektů peníze nevidíme. My nechceme být na svém, my chceme investice násobit,“ konstatoval David Formánek, taktéž z 42Angles. A připomněl výrok, jehož autorem je Michael Rostock-Poplar: „Nehledám živnost, ale byznys.“ Zároveň ale přiznal, že cítí vděk vůči osudu a potřebu dávat začínající komunitě podnikatelů něco nazpět. Pak už se Formánek jal stručně a úderně vysvětlovat, co by od zakladatelů startupů chtěl a co mu naopak vadí…

  • Že neumíte najít žádnou konkurenci je jen důkaz toho, že neumíte googlit.
  • Mějte přehled, čtete TechCrunch či The Next Web (a, ehm, Tyinternety…).
  • Nespoléhejte na exitovou strategii.
  • Přijďte alespoň s něčím hotovým v ruce, ne jen s nápadem.
  • Valuace startupů jsou přehnané. Nepřehánějte.
  • Umějte naslouchat kritice.
  • Náklady se dají vždy srazit, osekejte byznys plán o zbytečnosti.
  • Vždy musí být v týmu někdo byznysově orientovaný.
  • Neslibujte nový Google, buďte realisté. Ani Google na počátku nemířil tam, kde je.
  • V Česku je příliš projektů lokálního charakteru.
  • Startup se většinou obejde bez investora.
  • Neplivejte na investory, jednou jím možná budete taky.

Michal Illich: Proč nakupuji v akcelerátoru

„S půlmilionem můžu riskovat, ale 20 milionů už si musím spočítat,“ prohlásil Illich, který nejčastěji investuje ve stovkách tisíc až jednotkách milionů korun. Kromě vlastních projektů jako jsou Wikidi, Testomato či Topic Leaders má významný podíl i ve StartupYardu (přibližně 40 %) a menší podíl v TechSquare (10 %), takže nepřekvapí, že má podle svých slov k akcelerátorům kladný vztah. Také Illich přinesl několik doporučení:

  • Nedělejte startup po večerech, nebo po roce budete tam, kde jste začali. Musí to být práce na plný úvazek.
  • Řada lidí má málo zkušeností a přesto se bojí zeptat. Zkoušejí to stále dokola metodou pokus-omyl, když by stačilo někomu zavolat.
  • Problémem jsou vývojáři, kteří se bojí styku se zákazníky, nebo naopak produkťák, který nikdy sám nic nevytvoří.
  • Startup si nemůžete nechat dělat na zakázku. Členem vždy musí být technicky založený člověk.
  • Už není dobrý okamžik rozjet český projekt, ten byl před deseti lety. Je třeba mít globální ambice.

Právě v odbourávání těchto překážek a snižování rizika jsou pro Illicha ideální akcelerátory, které investorům zajistí předvýběr, dodají startupům mentoring a naučí týmy pracovat na maximum i komunikovat s ostatními. Proto také všechny jeho poslední investice směřovaly do projektů, které prošly akcelerátorem.

Michal Hanus: Investor není banka

Investiční skupina Chenen zastupuje trojici angel investorů, kteří už svůj dobrý vkus několikrát prokázali účastí na českých projektech jako je Geewa, Nest Egg, Elephant Orchestra, Crazy Tomato či Credo Ventures. Například námi poměrně sledovaná facebooková hra Pool Live Tour od Geewy už má údajně 1,5 milionu denních hráčů (milion to byl teprve před měsícem a půl) a dál roste o 30 až 40 procent měsíčně. Chenen nicméně nemá žádné hranice pro to, jak málo nebo jak moc investovat, a Hanusovi přistane na stole kolem stovky návrhů týdně.

Podle svých slov investuje především do lidí, kteří musí být dobrými manažery se schopností prodat a uvést produkt na trh. A byť přiznává, že na firmy tlačí, aby byly break-even během půl roku, sám ví, že je to realistické spíše po roce nebo po dvou až třech letech. Místo „třicáté pobočky McDonald’s“ dá vždy přednost novému produktu a jak říká: „Investor peníze nepůjčuje a nic za vás nevymyslí.“

Martin Pětivoký: Větší investice, větší zisk

Alespoň dva zakladatelé jsou minimum, tři jsou optimum. Zastupitelnost je totiž důležitá a autonehody se dějí… Martin Pětivoký z Milestone Asset Management zkrátka působí jako realista, a to i když vysvětluje, proč je někdy paradoxně těžší získat dva miliony než deset. „S milionovým projektem je z pohledu investora stejně práce jako s patnáctimilionovým a je jasné, že chcete zisk raději násobit patnáctkrát,“ říká. Rozhodně ho ale nepotěšíte, když na takovou připomínku odvětíte, že náklady tedy nafouknete a projekt rozšíříte…

I proto Milestone investuje nejraději v rozmezí 15 až 75 milionů korun, proti Všianskému nicméně Pětivoký vidí procento vhodných projektů ještě níže, mezi jedním a třemi procenty. Také Milestone je ale v zásadě spojením několika soukromých investorů, byť s korporátní strukturou, takže může v odůvodněných případech investovat i méně a není svazován žádnými časovými či finančními limity investice nebo nadnárodními mechanismy. A rada na závěr? Vztah mezi investorem a firmou je jako manželství. Vybírejte investora vždy tak, abyste si s ním sedli i lidsky.

Karel Obluk: Jen dávat peníze nestačí

Bývalý CEO a CTO společnosti AVG se díky své funkci účastnil jednání se třemi koly investorů a prošel si i vstupem na burzu. V současnosti investuje jak soukromě, tak například ve spolupráci s Benson Oak. Také Obluk patří do skupiny 42Angles, stejně jako například Martin Kasa či Michal Bláha, která nejčastěji investuje v desítkách tisíc eur/dolarů. V roli investora se nyní prý hlavně učí a poslouchá, věnuje se ale také mentoringu v projektech StarCube či eClub, pomáhá řadě začínajících firem z pozice člena představenstva a poskytuje konzultace v oblasti technologií.

Obluk hledá seed i venture investice, ale jen ty, kam může kromě peněz osobně přinést i jinou hodnotu než finance a seznam kontaktů. Nadšení a nápad považuje za důležitější než byznys plán, který se stejně mnohokrát bude předělávat. Přesto ale stejně jako ostatní investoři neopomněl připomenout: je dobré vědět, jak budete vydělávat, protože investor nehledá jen zábavu, ale především peníze.

Radoslav Tausinger: Po seedu přichází venture

Nástroje těžšího investičního kalibru pro pozdější fáze rozvoje firmy prezentoval též zástupce fondu Gimv. Ten se soustředí primárně na evropské projekty a v téměř 50 projektech má ve venture investicích bezmála 270 milionů eur. Průměrná investice je kolem dvou milionů eur, začíná se ale už kolem půl milionu. „Bonsaje i sekvoje jsou hezké stromy, ale nás zajímají jen sekvoje,“ přiblížil Tausinger.

My každopádně doufáme, že nešlo o poslední akci podobného druhu a z netradičního místa na pódiu, které obvykle patří startupům, se dozvíme i o dalších investorech a jejich plánech a představách. Ostatně ukázalo se, že vejít se s prezentací do stanoveného limitu jde investorům ještě hůř než startupům – třeba díky tomu budou mít příště více pochopení.

Další poznámky a postřehy najdete například u Davida Bešky (včetně pár fotek) nebo Martina Kasy.