Čupr: Od Creda mi to přijde jako hezký lokální alibismus

Před pár týdny jsem na TyInternety četl článek od Andreje Kisky z Credo Ventures, který jitří populární debatu, zda lokální byznysy jsou vlastně neambiciózní klony toho co existuje hodné posměchu (proč stále tolik podnikatelů řeší, jak dodávat pizzu a salát v Praze, nebo za jakou cenu jsou schopni pravidelně dodat spodní prádlo do českých domácností” – v článku) a globální firmy jsou prostě pecka za každou cenu, protože “to má koule”. Článek se také zabývá důvody, proč je tolik českých podnikatelů údajně tak neambiciózních. Chtěl bych na to nabídnout svůj pohled.

Proč si myslím, že o tom můžu mluvit?

Vybudoval jsem jednu hyper-lokální firmu (Slevomat), která posléze expandovala do dalších 6 zemí. Určitě trasa Praha – Tallinn není pro autora článku tak bombastická jako expanze Jeruzalém – San Francisco/New York, ale určité paralely tam vidím. Aktuálně buduji další firmu, která prudce roste (DameJidlo.cz) a expanzivní náladu a ambice rozhodně máme.

Také v hlavě nosím několik “globálních” nápadů (čti platforem), které mají rozhodně šanci uspět v širokém geografickém měřítku. O důvodech, proč je ještě nedělám se rozepíšu níže.

Je tato debata vůbec správná?

Debata je to určité zajímavá, ale podle mě je toto příliš generalizující rozdělování úsměvné. Firmy jsou buď dobré a mají potenciál k expanzi, nebo jsou špatné. Dobré byznysy často začínají jako lokální a po ověření potenciálu jejich ambice rostou. Vemete si třeba facebook – Zuckerberg rozhodně první verze nepsal s tím “super, budu mít miliardu uživatelů”. Prostě byl nadšený z nápadu, že napíše něco pro Harvard (hyper-hyper-local). Spousta firem založených v USA primárně cílí na svůj lokální trh. Jen mají štěstí, že je 50 x větší než ten náš :-) Neznám firmu, která by před expanzí neověřila nejdříve svůj koncept lokálně. To se ostatně píše i v článku (“Jak je možné, že je v Izraeli tolik podnikatelů, kteří považují trh ve své zemi za hřiště, na kterém si mohou hrát se svým produktem a otestovat jej, než ho spustí ve Spojených státech”). Co je špatného považovat za hřiště Prahu před expanzí např. do Polska?

Další rovina debaty, která mě zaráží je až obsesivní nutnost některých pozorovatelů (zejména těch, kdo nic nedělá, nic nezkazí – lépe se o tom píše) poukazovat na “kopírování” byznys modelů. Proč je v zahraničí Richard Branson oslavován jako jeden z nejlepších podnikatelů na světe hoden následování, když svůj úspěch vybudoval na “prodejně cédéček”, virtuálním mobilním operátorovi, poskytovateli internetu, aerolince, síti fitcenter a dalších. Připomínám, že nevymyslel ani CD ani koncept prodejen, mobilní telefon, letadlo, internet ba ani posilování. To že si teď na stará kolena hraje s raketami na věci nic moc nemění. Vše vybudoval na základě skvělých (čti lepších na lokálním trhu, než v té době existovaly) služeb a na základě toho byl schopen vybudovat brand a expandovat. U nás oslavujeme tvůrce 49. globální ptoho sharing aplikace, protože teda jako měl ty koule to udělat globálně a posbírat desítky tisíc uživatelů. Lokální byznys s miliónem uživatelů fuj. Nevšiml jsem si, že by o oslavovaném Jacku Dorseym(?) vycházelo “Pche, dělá platby jen u nás”.  AVG a Avast (které autor dává za vzor) uspěli, protože poskytovali dobrou službu, ne proto že vymysleli antivirus.

Lepší debata by podle mě měla být – proč čeští podnikatelé často produkují shity, které nemají šanci na lokálním trhu, natož na expanzi…

Je lokální byznys skutečně tak neambiciózní?

Člověk, který vybudoval alespoň jednu úspěšnou firmu ví, že úspěch není o nápadu, ale o jeho (jejich) exekuci. O postupných inovacích a iteracích. Myslím si, že k vybudování úspěšné lokální firmy, potřebujete podobný skillset, jako při budování globální organizace – potřebujete mít vizi (jak byznysovou, tak produktovou), rychle exekuovat, být dobrý komunikátor a skvělý HR manažer. Lidé, produkt a peníze. Nejdůležitější složky úspěchu (v tomto pořadí). Na druhou stranu nepopírám, že exekuce lokálního byznysu je jednodušší a levnější než exekuovat globální byznys.

To ale dle mého názoru nemá s ambicemi nic společného. Ta ambice by měla být poskytovat skvělou a užitečnou službu. Něco změnit k lepšímu. Já určitě fandím různým globálním online soutěžím krásy nebo jak už jsem zmínil, padesáté globální aplikaci na sdílení fotek s filtry, sto čtyřicáté globální livechat službě, ale moc nerozumím tomu, kde ty ambice jsou tady. Kromě oportunistické sázky na vydělání peněz kopií toho co už existuje (není tohle hlavní argument globalistů proti lokalistům? :-)). Co motivovalo jejich tvůrce? Já raději zlepším život lidem lokálně, službou, která tu není a je třeba. Změním svět, kde žiji.

Pokud autor článku neměl na mysli to, že by všichni podnikatelé teď měli jít vymýšlet jet packy, teleporty nebo hledat nové zdroje energie, tak té generalizaci skutečně nerozumím.

Mimochodem, ridikulovat lokální podnikatele a pak si objednávat zboží z Mallu, Alzy, být připojen k lokálnímu internetovému poskytovateli, před příchodem Google hledat na Seznamu a cestovat lokálními dopravními prostředky, jíst v lokálních restaurací a nakupovat lokální suroviny, mi přijde pokrytecké. Bez lokálních podnikatelů bychom byli na stromech čekajíc na příchod “těch velkých”. A že bychom se v některých případech načekali :-)

Proč to (zatím) nedělám?

Já k byznysu přistupuju docela pragmaticky a vím jaká je pravděpodobnost úspěchu. Tu máte možnost ovlivnit výběrem segmentu, lidmi kolem vás a svými zkušenostmi. Já jsem podnikal v Anglii, kde firma prudce vyrostla, podnikám v Čechách, kde to vypadá po Slevomatu na další úspěch (ťuk, ťuk) a za tu dobu jsem potkal lidi a získal zkušenosti, které mojí další potenciálně globální snahu činí podstatně reálnější. Další věc, která bude třeba v globálním snažení jsou peníze. A čím méně jich máte na začátku, tím více vás alelové a VCčka ojebou na ekvitě a vy pak dřete jak mezek ve firmě, kde vám zůstalo 10 %. Výraz “kapitalizmus” není odvozen od slova “tvrdá práce” ;-)

Takže moje sázka na lokál je prostě vypočítavost, která mi přinesla zkušenosti (i expanzní), síť kontaktu a potenciálně nějakou tu cash.

Článek říká, že je to absencí lokálních vzorů, což mi přijde jako nesmysl. Mám dělat globální byznys s lokálními vzory? Skutečně potřebuji lokální vzor, když mám materiály od Richarda Bransona, Steva Jobse, Jeffa Bezose a mnohých dalších?

Proč si myslím, že ten článek je mimo?

Tak nějak mi to přijde jako docela smutný PR výstřel. Článek o podnikatelských ambicích od zaměstnance. Navíc zaměstnance Creda, které je pověstné svojí pasivitou. Stejně tak úsměvný mi přijde úvod o měnění světa, když 50 % jejich portfolia jsou firmy: “nástroj pro marketingové agentury”, “nástroj pro lepší management Google Adwords”, “livechat”… Přijde mi to jako takový hezký lokální alibizmus :-) Ambice totiž musí být podpořeny penězi a ty se třeba v USA shánějí mnohem lépe. V Estonsku a Izraeli se totiž po tamních úspěších nezměnil pouze mindset entrepreneurů, ale zejména těch co dávají peníze. Už jste někdo zkoušel jít si k českému VC pro 5+ miliónů dolarů na váš ambiciózní globální nápad? Buď je to pro ně “málo jistý” (wtf?) nebo vás stáhnou z kůže na ekvitě. V US dostanete cash prakticky na cokoliv, když máte nápad, vizi a trošku přesvědčovacích schopností. Nedej bože když máte tým a předchozí zkušenost. Angličané mají krásně rčení – practice what you preach. Myslím, že je to aplikovatelné i tady.

Převzato z blogu Tomáše Čupra.