Co nám dala cesta do TechStars a zase zpátky

Nejdřív stručně o nás. Před dvěma lety jsme začali vystupovat jako společnost abdoc, tvoříme mobilní a webové aplikace. V průběhu času jsme se začali rychle rozšiřovat a nevyhovovalo nám aktuální work flow vývoje webů a aplikací – tak se zrodil nápad na zlepšení, CSS Piffle. Ve zkratce, věříme, že s tímto nástrojem dokážeme zproduktivnit proces tvorby webu.

A teď už k tématu článku, kterým je „výlet“ do TechStars v New Yorku. Někdy v lednu jsme dostali nápad, že bychom se mohli zkusit přihlásit do nějakého zahraničního akcelerátoru a rozhodli jsme se podat přihlášku do TechStars NYC. Samotné odeslání přihlášky je velmi jednoduchý proces, ovšem tvorba obsahu pro ní už ne.

Přihláška do TechStars

V přihlášce samotné je samozřejmě focus i na produkt, ale především jde o tým. Vystihuje to i David Tisch svým výrokem: „We didn’t invest in your idea, we did invest in you.“ A o tom celé TechStars a obecně startupy jsou. V Česku mi přijde, že se zaměřujeme více na ty nápady, než na týmy. Jedna z otázek byla i ta, jak se foundeři poznali a co dělají ve volném čase – třeba chodí pařit a podobně.

Dost času jsme strávili natáčením business videa (mrkněte na Vimeo) a hodně času nám také zabralo, než jsme jako celý tým byli spokojení se zněním všech odpovědí. Jestli o něčem podobném přemýšlíte, snažte se být co nejvíce konkrétní a nesnažte se balamutit marketingovým textem, to nefunguje. Pište fakta. Z textu by mělo být na první pohled jasné, o čem váš startup je. Letos se do TechStars přihlásilo přibližně 1500 týmů, proto je důležité, aby odpovědi byly jasné a především krátké. Určitě nemá nikdo čas zabývat se dlouhými romány. Je také velice působivé, když se přihlásíte a máte demo produktu.

Asi týden po odeslání přihlášky nám ve čtyři hodiny ráno přišel krátký e-mail od Davida Tische, že ho zaujal náš nápad a že by nás v následujících několika týdnech rád viděl osobně a popovídal si s námi. Pár týdnů samozřejmě znamená sbalte se a vyrazte.

Čekejte nečekané. A nečekejte

Příprava na cestu nebyla složitá, kromě menšího plánování a problému s mým pasem (propadlý půl roku). Pokud vám někdo řekne, že se do států nedá dostat rychle, kecá. V pondělí jsem si podal žádost o expresní pas, v úterý ho vyzvedl, ve středu jsem byl na pohovoru na americké ambasádě (business víza) a ve čtvrtek mi kurýr pas přivezl i s vízem.

Od TechStars čekejte všechno. Tři dny před odjezdem nám například přišel e-mail, že máme do konce víkendu připravit 20sekundové demo (produkt) video a 20sekundové tým video. Poučení: Je dobré číst maily důkladně. I pokud je designér přesvědčen, že to je 20sekundové business video, nemusí to doopravdy být business video.

První zajímavá věc nás potkala hned po cestě z letiště do apartmánu. Na křižovatce se začali prát dva týpci po menší nehodě. Ten menší najednou z auta vytáhnul obrovskou palici a začal na druhého útočit, trochu jak v GTA. Taxikář nás nicméně s indickým přízvukem ubezpečil, že v New Yorku je i spoustu dobrých lidí („There are also many good people here“).

Interview s velkým I

Dostali jsme dobrou radu od zkušenějších, že jsou v kancelářích TechStars lidé, kteří tam normálně pracují, a že by nebylo špatné se tam jen tak ukázat a podívat se na prostředí. Tento plán jsme realizovali hned druhý den po příletu, ale měl jednu menší chybičku. Po otevření dveří výtahu v 6. patře jsme u iMaců uviděli jen Davida Tische a Adama Rothenberga zrovna v průběhu vybírání vhodných přihlášek, nikdo jiný v celých prostorách nebyl.

Chvilku jsme si u vstupu povídali („Kdybyste nepřeletěli oceán, tak bych na vás zavolal ochranku“) a nakonec nám bylo řečeno, ať si jdeme dozadu sednout a že máme 20 minut. Naším původním plánem bylo jít na interview až v dalším týdnu, ale to nám bohužel nevyšlo – a s přípravou jsme teprve chtěli začít.

Za chvíli sedíme kolem velkého stolu v TechStars a nervózně si povídáme o tom, co budeme říkat.

Tisch si neustále nasazoval a sundaval svojí zimní čepici, což skutečně nepřispívá k pohodě týmu. Pokud se mu například nezdá, že někdo delší dobu mlčí, položí otázku a prstem ukáže na člověka, od kterého chce slyšet odpověď, to nás docela zaskočilo.

Další velmi „příjemnou“ částí pohovoru byla otázka Davida: „Kdo je váš CEO?“ „Já,“ odpověděl jsem sebevědomě, očekávajíc nějakou deal-breaking business otázku. „Proč na mě ten člověk kouká, jako kdyby mě chtěl zabít? Udělej s tím něco,“ přičemž ukazoval na kolegu. Z toho si lze vzít jediné ponaučení: I váš výraz a vystupování celého týmu je důležitou součástí interview.

Otázky, na které jsme byli nejméně připravení, ale dávají největší smysl z pohledu businessu a pomohou vám k upřesnění toho, co vlastně děláte:

  • „How do you acquire customers?“
  • „What business would you like to kill?“
  • „How big is your business?“

Adam Rothenberg má typický přístup Američana – v podstatě na všechno odpovídá „cool, awesome, great“, ale až když se ho zeptáte, co si opravdu myslí, řekne, co si opravdu myslí. David Tisch o našem interview dokonce tweetnul. Sice v duchu naší neplánované návštěvy, ale určitě jsme mu zůstali v hlavě (podle místních nebyl tweet negativní).

…a to ostatní

Je velmi přínosné scházet se s ostatními lidmi v NYC, třeba Jonathan Slimak (CEO Piictu) nám dal hodně zajímavý pohled na business v US a hodně rad o tom, co dělat, čemu se vyvarovat, a celkově nás donutil se hodně zamyslet. Co jsme si určitě odnesli jsou efektivnější meetingy, v Česku se běžně stává, že si s někým jen tak povídáte dvě hodiny, a pak někdy začnete řešit ten business. Jon nás dopředu upozornil, že na nás má půl hodiny, a posledních pár minut před koncem schůzky nám řekl, že zbývá pět minut, tak jestli od něj chceme ještě s něčím důležitým poradit nebo pomoct…

V mezičase jsme se věnovali vývoji pitch decku a samotného produktu. Motivace prostředí v NYC je neocenitelná (úspěšní, hodně progresivní lidé), ve čtyři jsme šli spát a kolem osmé deváté už jsme vstávali a chtěli pokračovat ve vývoji. Díky jinému prostředí než je naše kancelář mi přišel vývoj mnohem lepší a živější než před odletem. Možná právě díky prostředí NYC a také díky tomu, že kluci mohli vyvíjet v trenkách.

NYC je celkově hodně rušné město a je vidět, že se všechno hýbe rychleji než tady u nás v Česku. A je až neuvěřitelné, jak se New York dostal za poslední tři roky ze startupového otloukánka na další startupovou velmoc.