Co je a co není startup? Nekonečný boj o konečnou definici

Většina lidí se asi shodne na tom, že založením dalšího e-shopu s notebooky startup nevzniká, zatímco rozjezdem mladé firmy na výrobu nového typu 3D tiskáren ano. Ale je tomu tak opravdu vždy? Co všechno lze do startupu zahrnout? Od kdy do kdy lze o firmě mluvit jako o startupu? A je třeba Facebook po tolika letech a vstupu na burzu stále ještě startupem? Definic existuje řada a ne vždy se plně překrývají.

Obvykle se při hledání definice startupu objevují termíny jako nízké počáteční náklady, inovace v oboru, globální ambice, krátká doba existence, vysoké podnikatelské riziko a současně potenciál velmi vysoké návratnosti v případě úspěchu, malý tým. Ne všechny ale musí skutečně hrát roli – podle některých definic klidně mohou existovat startupy hodně lokální, nepříliš inovativní, poměrně letité i s velkým týmem.

V mnoha ohledech nejzajímavější definici nabízí startupový guru Steve Blank. Startup je podle něj dočasná podoba firmy, určená k hledání opakovatelného a škálovatelného obchodního modelu. Zřetelný je tedy důraz na byznys (nikoliv technologie) a jeho škálovatelnost, tedy že lze objem snadno násobit, aniž by úměrně tomu rostly náklady – to vylučuje například agenturní podnikání, kde je počet klientů, které lze obsloužit, přímo závislý na počtu zaměstnanců. Toto nastavení se s rozvojem firmy mění a protipólem jsou velké korporace, které už rozvíjejí zaběhlé a ověřené obchodní modely namísto hledání nových.

Právě důraz na růst a snaha o nalezení nového trhu, případně změnu fungování trhu stávajícího, je častým pojítkem startupových definic. Obvykle se zároveň týkají zejména technologických firem, nikoliv však výlučně. Podle další podnikatelské superstar Paula Grahama je startup: „…společnost vytvořená pro rychlý růst. Pouze to, že je nově založená, z firmy samo o sobě nedělá startup. Ani není nutné, aby vyvíjela technologii, získala rizikový kapitál nebo prošla nějakou formou exitu.“ Klíčovým faktorem je tedy v tomto pojetí růst a vše ostatní se od něj pouze odvozuje.

Ale abychom nezůstali pouze v cizině, svou definici nabízí například český podnikatel John Vaňhara na svém populárním blogu podnikanivusa.com. Zaměřil se při tom především na to, co už je a co ještě není startupem, což je také poměrně palčivá a často zmiňovaná otázka. Ve spojení s předchozími definicemi už jde o kombinaci, která na otázku definice startupu nabízí slušnou odpověď:

„Nápad je něco, co si vymýšlím, že chci dělat. Je to skutečně jen nápad. I když o tom nápadu budu několik let jen mluvit, tak to pořád je nápad. Investor, který investuje do nápadu, může pomoci, aby se z nápadu stal rychleji startup, ale ta investice z toho startup neudělá sama o sobě. Když se na tom nápadu začne pracovat, tak se z toho stává projekt. Oproti nápadu je projekt mnohem dál v tom, že se už něco skutečně realizuje, není to jen o mluvení a prezentování nápadu. Startup už pro mě znamená určitou serióznost. Oproti projektu startup už musí být live a musí mít zákazníky. Startup je už pro mě normální podnikání,“ píše Vaňhara.

Jak si definujete hranice startupu vy?

Článek původně vyšel na blogu Helios.