Češi v Silicon Valley: Všechno je jinak

„Mysleli jsme si, že tam dva měsíce budeme programovat. Na to zapomeňte a jeďte to prokecat. Jinak vám pobyt nic nedá, programovat můžete doma. A zaručeně tato zkušenost změní vaše představy o všem,“ konstatoval Vojtěch Ciml, student ČVUT, který se do Silicon Valley dostal s projektem easyWall díky eClubu a s finanční podporou Credo Ventures.

Brzy totiž můžete zjistit, že vlastně není co programovat. Není zase tolik projektů, jejichž koncepce by přežila první srážky s investory a mentory, jakkoliv si jejich tvůrci myslí, že mají všechno podchycené. „Všechno je jinak!“ zvolal ostatně také Michal Bláha na dotaz, co se po návratu z takové cesty uvnitř startupu změní. Ředitel Devmasters a jeden ze zakladatelů Atlasu je u nás známý především projektem Ontheroad.to, viz. náš Průvodce českými startupy.

„Během týdne svojí vizi můžete zahodit, proto je třeba odjet s otevřenou myslí. I my jsme po dvou schůzkách nad Ontheroad zahodili celý původní business plán,“ konstatuje Bláha. Stejně jako Ciml ale zdůrazňuje, že takovou změnu nikdo nepovažuje za něco negativního. A ani po několika dílčích neúspěších nikomu nehrozí nálepka zkrachovalce, kterou by si vysloužil v Česku.

„I když selžete, není to považováno za neúspěch. Naopak je to pozitivní zkušenost, díky níž se něčemu přiučíte. Je zcela běžná situace, že tým během prvního měsíce odpíská celý původní projekt a ve zbytku času vytvoří dva nebo tři nové a lepší,“ říká Bláha. Dobrým příkladem je podle něj Dropbox, dnes oceňovaný na několik miliard dolarů, který byl až třetím nebo čtvrtým pokusem svého týmu o novou úspěšnou službu.

Peníze nejsou všechno

Ve střetu s realitou tak často neobstojí ani představa, že do Valley se jezdí pro peníze. Podle Huberta Palana zdaleka ne každý startup (když už přežije první týdny bez větších změn) doopravdy potřebuje do začátku financování a je proto lepší obracet se spíš o radu, navazovat kontakty, otevírat si dveře a zanechat po sobě dojem. A když se pak podaří vytvořit alespoň lokálně funkční službu s prvními výsledky, je větší šance to vše zužitkovat.

„V našem studentském prostředí se trpělo představou, že až se vrátíme z Valley, budou z nás hned milionáři. Ale ve skutečnosti jde spíš o to, aby si člověk jel nechat poradit. Jakmile na investora při prvním setkání vyrukujete s tím, kolik potřebujete peněz, vaše šance u něj hned výrazně klesá. Mnohem větší zájem projeví, když ho požádáte o nějaká doporučení a rady,“ potvrzuje Ciml.

Studenti obecně mají podle Palana v Silicon Valley dveře otevřené a je zde velká ochota jim pomáhat. Do značné míry je to díky silné univerzitní tradici – existují zde hned dvě prestižní školy, Berkeley a Stanford, které produkují mnoho kvalitních a podnikavých lidí. Že je studium plnohodnotnou cestou k podnikán ve Valley jste se ostatně mohli dočíst už v Hubertově předchozím článku (Jak do Valley? Jděte do školy!).

Univerzity se velkou měrou podílejí na formování toho, čím Silicon Valley je, spolu s dlouhou podnikatelskou tradicí, fyzickou dostupností investorů a také pružným pracovním trhem. „Člověka můžete nejen rychle zaměstnat, ale taky během hodiny bez problémů vyhodit,“ vysvětluje Palan poněkud neevropskou výhodu. „Funguje zde obrovská spolupráce mezi univerzitami a podnikateli, jaká v Česku prostě nemá obdoby. Ostatně třeba Stanford dodnes drží významný podíl ve společnosti Google, neboť šlo původně o studentský projekt,“ doplňuje Bláha.

Aktivně a s úsměvem

Ten zároveň radí, že absolvovat podobnou cestu, ideálně prostřednictvím některého z akcelerátorů, se vyplatí v každé fázi startupu. Výhodou projektů typu Czech Accelerator je, že kromě setkání s investory zařídí i přednášky amerických účetních, právníků nebo třeba marketérů. Už v akcelerátoru se ale každý projekt musí starat především sám o sebe a aktivně se hlásit o všechny možnosti. O svých kvalitách se zároveň vyplatí přesvědčit i vedení samotného akcelerátoru, které pak může být o poznání aktivnější. Je ale těžké získat dobrou reputaci během pár měsíců a čím delší pobyt, tím lépe.

Moderátorovu provokativní otázku „Jsme v Česku, tak si pojďme povědět, jak to je – dejte nám i nějakou špínu,“ sice řečníci podle očekávání označili za typicky českou, ale něco by se podle nich našlo. Cimlovi vadily všudypřítomné americké úsměvy, z nichž se někdy nedá dozvědět, co si druhá strana doopravdy myslí, a určitou povrchnost, kdy se všechno slíbí a všechno je cool, ale za pět minut už jste zase cizí lidé, potvrdil i Palan (a platí to prý bohužel i pro holky v baru).

Bláha zdůraznil, že startupovým byznysem ve Valley žijí tisíce a tisíce lidí, takže je jasné, že se najde i mnoho „vyčůránků“ a nelze se vyhnout negativním zkušenostem. Negativa jsou ale podle Palana všude na světě a je třeba vnímat to pozitivní. Naopak se málokde dá sehnat tolik upřímných a věcných připomínek ke každému projektu a obecná ochota lidí pomáhat je na velmi vysoké úrovni.

Pro dobrý tým se jídlo najde

Z čistě provozního hlediska se sice ve Valley dá přežít za rozumné peníze, ale úplně zadarmo to nebude a náklady na několikaměsíční pobyt startupu se podle délky budou pohybovat spíše v nižších statisících než v desítkách tisíc. Už proto, že bez auta se neobejdete, že pojištění není pro mladé řidiče levná věc, a že sehnat levný krátkodobý podnájem jen pro sebe není úplně snadné. Najíst se ale podle Cimla vždycky nějak dá i zadarmo a například nový program Czech Acceleratoru by mohl pokrýt i 60 až 80 procent nákladů, zatímco doposud to bylo nesrovnatelně méně.

A hlavní doporučení? Za prvé, nejdůležitější je na startupu vždy jeho tým. Ten je pro investory důležitější než všechny business plány a při pohledu na nadšený a kvalitní tým, který se umí prodat, už investoři řadu jiných věcí nebudou zkoumat tak podrobně a kriticky. Za druhé, přestože jde o aktivitu českého státu, Czech Accelerator skutečně funguje a vyplatí se do něj zapojit. A až budete ve Valley, určitě se obraťte na Lenku Kučerovou z CzechInvestu. Je prostě a jednoduše úžasná :-).