Aleš Michl: Nemusíme být ve všem nejlepší

Externí ekonomický poradce Andreje Babiše a člen poradní rady Y Soft Ventures Aleš Michl v rozhovoru pro Tyinternety mluví o startupovém prostředí České republiky, jak ho zlepšit, o co by se měl starat stát nebo třeba proč by vědcům vzal deset procent rozpočtů.

Jak hodnotíte současné startupové prostředí v České republice?

Mám pocit, že ze sebe chceme násilně dělat Silicon Valley nebo Izrael, ale podle mě to nejde zkombinovat, máme úplně jinou mentalitu a kulturu. Nejsme risk-takers. Příkladem mohou být podnikatelé – pokud zbankrotuješ v USA, nakopne tě to a uděláš lepší projekt. Když zbankrotuješ tady, jsi spodina společnosti. Pochopitelně mluvím o zdravém bankrotu, ne když rozkradeš firmu a jsi opravdu gauner.

Podobné je to s investory. Miliardáři v USA vloží peníze do dvaceti společností. Vystudují Standford, vydělají, něco vrátí univerzitě a zafinancují vznikající projekty. U nás to nefunguje. Vystuduješ ekonomku, uděláš byznys a pak to vrazíš do svých dalších projektů, komodit nebo nemovitostí. Komunita se musí ještě rozrůst, stát s tím nic neudělá.

Jakým způsobem se dá téhle komunitě pomoci?

To se nedá, musíš se narodit jako risk-taker. Máme tady velké prachy z Evropské unie a díky nim chceme startupové prostředí rozhýbat. No jo, ale Nokia kdysi dávala více peněz na výzkum a vývoj než Apple a stejně nevyhrála…

Neměli bychom se o to ani snažit?

Jde o to, jak snažit. Začal bych od univerzit a vytvářel tam komunity bohatých lidí, kteří by financovali výzkum.

Co si mám představit pod vytvářením komunity bohatých lidí?

Univerzita by měla pečovat o své absolventy, kteří se snaží a zbohatli. Ti by určitým způsobem vraceli peníze univerzitě, z čehož by se financovala startupová centra působící vedle univerzit. Univerzity by investovaly do podílů ve startupech, kterým věří, třeba svých doktorandů. Takhle postupně by se mohla budovat startupová komunita a její mentalita. Stát by se měl zaměřit jen na univerzity a akcelerátory.

Nic jiného by dělat neměl?

Nedokážu si představit, že by stát investoval do startupů, to nebude umět. Ale rozumím, že lidé, co to připravují, to chtějí rozhýbat jako v Izraeli. Jenže tady je teď v Česku peněz dost, jen je třeba je aktivovat, aby je lidé jen nesušili v bankách s úrokem nula nula nic a s poplatky za minus. Pokud to fakt chce stát dělat, mohl by poskytovat koinvestice s již současnými soukromými venture fondy nebo zainvestovat přímo do venture fondů.

Přemýšlel jsem, co nakoplo Ameriku, a sepsal jsem čtyři základní body: Stát se musí postarat o dobré a stabilní právní prostředí. Pak, jak už jsme se bavili, je podstatné být risk-taker a univerzita. Další věc jsou success stories.

Co tím máte na mysli?

Když jsem byl v Izraeli, všichni vzpomínali na ICQ. Když ho v roce 1998 koupila společnost America Online, všude se o tom psalo, všichni o tom mluvili. Ze zakladatelů, kluků, se stali boháči a Izraelce to nakoplo. To v Česku chybí – aby všechny titulky naplnila zpráva o tom, že nějaký startup koupil Facebook, Apple nebo podobně, a lidem se ukázalo, že to fakt jde.

Z České republiky jsou podobným klasickým příkladem firmy Avast a AVG, které akorát nebyly koupeny, protože se staly lídry svého oboru a nakonec jedna koupila tu druhou. Příklady tedy jsou. Co ještě chybí?

Pan Kučera a Baudiš jsou ďáblové [úsměv], to je jiný příklad. Budovali firmu dlouho. Chtělo by to ještě startup, který někdo koupí. Podstatné jsou ale všechny čtyři zmíněné věci. Když zlepšíš alespoň jednu z nich, někam tě to posune. Mentalitu lidí mohou v tomhle směru ovlivnit jen univerzity, což trvá dlouho.

Mohou pomoci státní dotace?

Když do současného systému vpustíme státní peníze, bojím se, že se valuace startupů nafoukne a budeme dělat věci, které vůbec nepotřebujeme, jen proto, aby člověk získal nějakou dotaci. Což je taky případ evropských fondů. Nejlepší, co může stát pro startupy udělat, je, že postaví rychlou železnici Praha – Brno, spojení za 30 minut. Ať se kdokoliv může rozhodnout, že pojede z Brna večer na party do Prahy, potká se s investorem, dá si pivo a jede zpátky. Osobní networking bude vždycky důležitý, přes Skype moc peněz nezískáte. Proto je v Silicon Valley tolik konferencí a večírků. No, vlastně to jsou spíš sausage party…

Vybudovat takovou železnici by pravděpodobně trvalo několik desetiletí.

Asi ano. Ale podívejte se, jak je to absurdní. My tady budeme financovat startupy, ale nemáme pořádná spojení mezi městy. Jen dálnice tady stavíme od Husáka. Ať stát nejdřív vyřeší tohle, a pak si může založit svůj venture fond. Proto obdivuji Čínu. Budují hedvábnou stezku, dálnice, rychlovlaky, vodní i leteckou dopravu. Spojují města a jedou, protože jde o mezinárodní obchod a byznys. Zároveň máme drahá data. Ježíš, ty jsou tak drahá! A přitom data jsou vlastně taky spojení.

Aleš Michl

Nemusíme být ve všem nejlepší

Zmínili jste, že Česká republika pravděpodobně nikdy nebude startup nation. Neměla by se o to ani snažit?

Nemusíme být ve všem nejlepší a mít ty nejlepší inovace na světě. Amazon nebyl první inovátor, ani Microsoft nebyl první inovátor. Ale stejně jsou dobří. Nemusíme cpát peníze do toho, abychom tady měli kopu vývojových center, do nichž bude těžké sehnat vědce. Lepší by bylo ubrat a zaměřit se na efektivitu využívání peněz.

A být fast second – rychle inovace ze světa přijmout, nebo na ně nabalit nějaký produkt. Podívejte se na naši komunistickou muziku. Nebyli jsme zrovna inovátoři a teď říkáme Číně, že kopíruje? Co si to vůbec dovolujeme? Koukněte na naše seriály v televizi, jak jsou pozadu oproti tomu, co už teď dělá Netflix, AMC nebo HBO v Americe. Koukněte na Jimmyho Fallona a jeho talk show, jak je daleko před námi.

Vraťme se k vědě. Podle vás se investuje příliš mnoho do výzkumu a inovací?

Ano. Myslím, že stát investuje do vědy a výzkumu strašně moc. Kdyby tam šlo méně peněz, tak by to bylo lepší. Samozřejmě, je to nepopulární opatření.

Častým argumentem je, že hlavně základní výzkum není schopný být finančně soběstačný.

Základnímu výzkumu bych nechal jako doteď. Neubral bych jim ani korunu, ale ani jim ji nepřidal. Ale celkově bych doporučil snížit státní výdaje na výzkum a vývoj o deset procent. Víc bych jim do toho jako ekonom nekecal, oni jsou odborníci, já ne. Ale prostě uvažuji jako národohospodář a vidím, že v tomhle sektoru se točí až moc nezdravé peníze.

Nebylo by vhodnější zaměřit se na efektivitu využívání těch peněz?

Tak to řekněte vědcům. Už jen velmi těžko změníte systém vyhodnocování efektivity. Kdyby tam šlo méně peněz, musel by se zefektivnit sám. Případný nedostatek financí ať si řeší sami. Ať hledají u firem nebo miliardářů, ať si univerzity hledají peníze u bohatých absolventů.

Aleš Michl

Vědcům bych sebral deset procent

Říkáte tedy, že Česko se nemusí snažit být světovou jedničkou a místo toho by se mohlo spokojit s tím, že bude průměrné?

Je nesmysl snažit se být ve všem jedničkou. Měli bychom mít vytipováno tři až pět oborů, ve kterých bychom byli špičkoví – třeba medicína, vývoj automobilů… Nevím, nejsem na to odborník. Do zbytku by se pak cpalo méně státních peněz. Když vznikne skvělý vynález, měl by být podpořen buď poptávkou ze strany firem, nebo velkých investorů, kteří tomu budou věřit. Teď se mi zdá, že financujeme všechno. Třeba všechny univerzity říkají, že nemají peníze, přitom je mají, jen na účtech v bankách se jim válí přes deset miliard korun.

To je klasická teorie byrokracie – nikdo nepřizná, že má peněz dostatek, protože příští rok by jich dostal méně.

Myslím si, že to přesně platí. Všichni říkají, že je nemají, přitom tady máme peněz dost. Nejsou ale využity dobře. Nemá cenu do systému nalévat další, potřeba je zefektivnit to zevnitř.

Jakým způsobem můžeme zefektivnění dosáhnout?

Šel bych na to tvrdě, jak jsem už říkal, vědcům bych sebral deset procent. To by se děly divy. Pochopitelně bych ale s takový nápadem volby nevyhrál.

Co ostatní obory? Vedle vědy a výzkumu?

Vrátím se na začátek, back to basics. Podporoval bych města a jejich propojení. Věřím ve město, které má dobrého starostu nebo primátora a ten ví, co má s městem dělat. Stát by měl umožnit lidem se hýbat, aby třeba jezdili za prací. Města by se pak nabalovala na sebe, jako vesnice. Máte to podobně i na Slovensku – mnoho malých a středních měst, která pak zakrní třeba proto, že nemají dobré dopravní spojení s centrem regionu. V takovém centru je práce a v menším městě práce schází. Doprava by to všechno zlepšila.

Nemusíme budovat rychlovlaky, stačí postavit základní síť, napojení na Německo a Rakousko. Ale i v rámci Česka – za babičkou jezdím do jižního Česka a tam se dálnice buduje již třicet let.

Y Soft

Nikdy jsem nebyl se svou prací spokojený

V Y Soft Ventures máte na starosti budování vztahů s novými investory. Co to znamená?

Své peníze dávám do dvou projektů – do svého Quantu a do Y Soft Ventures. V rámci své pozice chci najít lidi, kteří mi věří. Pokud dají peníze do Quantu, tak je mohou dát i do Y Soft Ventures. Quant je investiční fond založený na algoritmu a amerických akciích, je regulovaný ČNB. Y Soft Ventures je investiční platforma pro úzkou komunitu lidí. Je to skvělý projekt od lidí, co vedou Y Soft, jsou to fakt mozci.

Proč by lidé měli jít s penězi za vámi?

Co se týče Y Softu, jsou tam dva faktory. Prošel si tím, co každý startup, a ví, o čem to je. Pan Václav Muchna (CEO Y Soft, pozn. redakce) začínal na zelené louce, dovedl firmu k super tržbám a pobočky nebo obchodní zastoupení mají po celém světě. Dělají mozky tiskáren od největších světových výrobců. Druhá věc je, že peníze nejdou náhodně do stovky firem s tím, že to u jedné z nich vyjde. Peníze jdou pěti, šesti projektům, které se podobají Y Softu spojováním hardwaru a softwaru a mohou si navzájem pomoci v dalším růstu. To jsou podle mě dvě podstatné věci – nejedná se o bankéře, kteří si myslí, že rozumějí startupům, přičemž nikdy žádný nevybudovali.

Je projektů spojujících hardware a software dostatek?

Myslím si, že takových projektů je dost, jsou jich desítky. Rádi bychom ale zafinancovali další tři až pět, pokud bychom na to měli peníze. Y Soft nám dává peníze do Y Soft Ventures, ale potřebujeme i na svůj rozvoj, protože to roste každý rok dvojciferně. Tohle se mi mimochodem hodně líbí – my začínáme jak Quant nebo Y Soft Ventures s tím, že tam dáváme své vlastní peníze. Ventures mají za sebou úspěšné projekty a hledáme další investory, abychom mohli uzavřít první kolo. Pak třeba přijde druhé.

Daří se vám nacházet další investory?

Nikdy jsem nebyl se svou prací spokojený. Nikdy.

Jaké investory hledáte?

Hledám člověka nebo dva, pro které bude 10 nebo 20 milionů malá část majetku a bude mít ty peníze v bance, kde mu nemohou nabídnout žádný pořádný zisk. Jde o partnerství na projektu na sedm a více let, je to rizikové, ale potenciální výnos je v násobcích investované částky. S Y Soft Ventures děláme prostě investiční platformu pro uzavřenou komunitu, pro pár lidí.

Aleš Michl (39), známý taky jako Michliq, působil během studia na pražské Vysoké škole ekonomické jako novinář v Hospodářských novinách. Po škole se stal poradcem ministra financí. Později strávil devět let v Raiffeisenbank jako investiční stratég. V současnosti je externím poradcem Andreje Babiše, radí mu v oblasti rozpočtu, deficitu a dluhu. Od loňského listopadu je členem poradní rady fondu Y Soft Ventures, kde má na starosti budování vztahů s novými investory. Kromě toho nedávno oznámil a spolu s ekonomem Pavlem Kohoutem rozbíhá vlastní investiční fond Quant, ve kterém chtějí „natřít prdel bankám.“

Aleš Michl

Diskuze k článku