5 důvodů, proč je škoda státního seed fondu

Je to jasné, je to odpískáno. Nestihne se rozjet seed fond, který by mohl přinést až 1,3 miliardy mezi české startupy. Cítím obecný názor (a nejen na svém Twitteru), že je to vlastně dobře a nic moc se neděje. Možná seed fond nezačal dobře svým entré na Startup Summitu 2012, ale to podstatné nám uniká – rezignace je podle mě velká škoda a promrhaná příležitost pro naši startupovou mikroscénu. Proč?

Nejsme USA

Nikdo od nás nevybuduje nový Google nebo Facebook, extraliga se hraje za mořem. Ale i naše divize může mít svou úroveň, minimálně lokálně (CEE), a potom mít šanci to zkusit třeba výš. Po vzoru USA je u nás přesto nejčastější výtkou: „Proč to děláš jenom v ČR?“ Seed fond by mohl pomoci projektům na úrovni mezi business angely a VC fondy s projekty v řádech milionů korun.

V USA začínáte projekt už s tím, že do určité doby získáte externí peníze, abyste ho mohli co nejdříve validovat na trhu. Pokud selžete, zkoušíte to znovu a znovu. U nás takový „mindset“ není – pořád se snažíme spíše budovat firmu na celý život, postupně. Neexistuje u nás dostatek business angelů a investorů. „Většina z nás, středoevropských investorů, je stále trochu zbabělá,“ píše Andrej z Credo Ventures. A pokračuje: „Co se týče seed kapitálu, tak v našem regionu je ho poměrně hodně, hlavně díky evidentně hlubokým kapsám Evropské unie.“ No, s výjimkou České republiky, chtělo by se dodat ve světle posledních událostí.

Jinde tyto peníze mají

Z podstaty jsem proti státním subvencím, ale tady musí pragmatismus zvítězit nad ideologií. Tyhle peníze dává EU a buď je vezmeme, nebo je dostane někdo jiný. Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. Poláci a Maďaři takto peníze čerpají už několik let (např. za 2010-12 se investovalo v Maďarsku 53 milionů eur do 61 projektů). My jsme hrdě zemí, která odmítá nejvíce peněz. Takže půjdou peníze zpátky, dostanou je hutě nebo se zachrání horníci? Seed fond by mohl srovnat podmínky v CEE regionu.

Má být seed a VC opravdu výsostná forma soukromého sektoru? V USA tomu tak je, ovšem stát tam neřeší ani charity nebo zdravotní pojištění jako u nás. V Evropě jsme prostě více nastaveni na instituce, stát a veřejnou podporu. Á propos – na počátku celého zázraku Silicon Valley nebo Izraele byla také podpora státu. Že je u nás peněz dost? Možná ano, ale nikdo rizikově neinvestuje. Že u nás není dost rozumných firem? Dost možná, ale aby něco vyrostlo, je třeba nejdříve pohnojit (v obou významech toho slova).

Jde o čas i peníze

Pokud nezíská dotaci zemědělec dnes, koupí si traktor až za rok a nic se nemění. Jestli je ale náš startup distruptivní, s největší pravděpodobností hrajeme o čas i peníze – chce co nejdříve obsadit místo na trhu. Dohoda s investorem díky seed fondu zajistí finanční páku, která zvýší pravděpodobnost na úspěch. Že se seed fond možná přesune do dalšího období od roku 2015? Eh…

Může dnes projekt růst organicky? Stěží. Z vlastní zkušenosti vím, že před deseti lety stačilo dát produkty na e-shop a lidi vám mohli urvat ruce. V roce 2014 je ale SEO mrtvé  a tvrdě se platí za každého nového návštěvníka. A na tom vyděláte až časem, při opakovaném nákupu. Čím více peněz můžete použít, tím dříve získáte kritickou masu uživatelů nebo poznáte, že to nejde (mimochodem pár zombie startupů u nás je taky).

Nulová návratnost není ztráta

I kdyby opravdu nadějných projektů bylo poskrovnu, přesto má smysl „utopit“ tyto peníze právě ve startupech. Třeba to nevyjde napoprvé, ale do dalších vlastních projektů už půjdou stejní lidé s novými zkušenostmi. Startupové statistiky říkají, že opravdová bomba se napoprvé málokdy podaří.

Finanční injekce do inovativních firem změní trh práce, stamiliony pomůžou startupům urvat penězmi schopné a zkušené lidi z větších korporací (protože ti mají hypotéky). Mimochodem, po něčem podobném volá i Michal Hrabí. Z malých firem se stane větší téma (budou mít více peněz na PR), budou vidět a zaujmou média – lidé možná začnou více přemýšlet o vlastním podnikání, o nových nápadech.

Těch pár drobných (1,3 miliardy je ve srovnání s jinými oblastmi nic) lze brát i jako sázku České republiky do globální startupové rulety. Nemusí vyjít nic – pořád je to lepší než dát peníze v dotacích Agrofertu nebo na nové komíny železárnám. Peníze ze seed fondu nenaučí lidi makat, ale mohou být jazýčkem na vahách, pokud se ti schopní rozhodují, zda zkusit podnikat.

Focus na startupy

Co to jsou startupy nebo jak rychle lze dnes růst globálně, to ví možná hrstka lidí kolem Tyinternety. Masa lidí vůbec nechápe, kde se dnes odehrává celosvětově boj o prosperitu – není to ve fabrikách a dolech Paskov. Je to v telefonech, datech a chytrých věcech. U nás se celospolečensky o startupech nemluví, politická garnitura tlačí Temelín a těžký průmysl. To, že se několika málo startupům podařilo prosadit v zahraničí, není důkazem, že to jde bez toho, ale že to jde i přesto.

Srovnejte třeba, jak chce do startupů investovat Jižní Korea, jak se o startupy zajímají největší francouzské firmy nebo na jakých konferencích vystupuje finský premiér. A u nás? Nic se neděje, seed fond nám proklouzl mezi prsty. Nikdo za to vlastně nemůže, instituce si to přehazují mezi sebou v půlročních termínech a poukazují na vinu té druhé. Na malém písečku nikdo nechce ukázat prstem nebo na selhání konkrétně upozornit. Velké firmy peníze mají, snad se bojí, že by fond využila jejich konkurence, a ti malí se neozvou.

Nebudu se tvářit nezaujatě, sám bych o seed investici usiloval pro svůj projekt a o to více mě to mrzí. Každý kopeme za své zájmy, jenom mě překvapila vlažná reakce lidí, kteří by smýšleli podobně. Nejsem si jist, zda si jako ČR můžeme dovolit nechat si příležitosti typu seed fond ujít. Protože slovy Pavla Doležala: „Naše startup scéna je ten největší startup ze všech.“