Startupisté v předklonu. Jak vypadá Startup Weekend v Tokiu

To je ale hrozná blbost, napadne vás při poslouchání některých prezentací mladých japonských projektů. Takže je to vlastně stejné jako u nás. Jenže, co my víme. Tahle kultura je díky bohu pořád hodně jiná a startupovou (i jakoukoliv jinou) akci si tu užijete, i když zrovna nerozumíte vůbec ničemu.

Třinácté patro, akorát v polovině budovy, osm pater nad obchoďákem a s výhledem na nejrušnější křižovatku světa. Ideální prostory pro Startup Weekend. Druhý víkend v květnu se tu sešel startupový výkvět Japonska. Nebylo to v Praze. Nebylo to v Brně, ani v Bratislavě. Bylo to v Tokiu v prostorách herních vývojářů Cyber Agent.

Mezi námi, kromě toho, že to bylo v Japonsku, to vypadalo jako v jakékoliv kancelářské budově na světě. Takový méně nápaditý Techsquare nebo Node5. Velká místnost plná počmáraných tabulí, zdi polepené post-it papírky a horlivé dokončování prezentací před velkým nedělním finále. “Máme tu šestnáct týmů, to je takový náš standard,” hlásí jeden z pořadatelů Lee DongYol a hned zase někam odbíhá. Chvíli se kocháme výhledem na přecházející davy dole a přitom okukujeme krabičky s jídlem a kartony připravených piv.

Je neděle, pět hodin odpoledne. Začínají závěrečné prezentace celovíkendového snažení. Osm minut na každý tým. Pro nás jsou performance před publikem o to zajímavější, že nerozumíme ani slovu. Tedy kromě závěrečného “arigato”. O to zábavnější ale sledování celé akce je. A ztraceni v překladu nejsme sami, za námi sedí kluk z americké ambasády: “Jsem tu jakože za sebe. V Japonsku už funguju skoro dva roky, takže rozumím asi tak půlce,” usmívá se.

“Japonci milují angličtinu, ale je pro ně strašně těžká. Většina z nich proto odpadne při prvních problémech. To chceme změnit,” přeložila mi Minako Moriya, celá v růžovém, princip svého projektu. Mimochodem, jako jedna z mála používá počítač bez svítícího jablka. Drtivá většina zúčastněných jede na Applu. A nakonec už i my. Potom, co jsme zjistili, že Macbook Air tu koupíme za šestnáct tisíc, nám moc peněz nezbylo.

Recept Minakina týmu je jednoduchý – gamifikace, která je tady stále populárnější. Po návštěvě Akihabary pochopí asi každý, že ke hrám mají Japonci opravdu trochu blíž než zbytek světa. “Testujeme znalosti a uživatelé mohou porovnávat své skóre. My jsme strašně soutěživí, takže to bude fungovat,” tvrdí a dodává, že by na projektu chtěla pracovat i potom, co skončí Startup Weekend. Zajímat totiž může globální firmy, které potřebují, aby jejich místní zaměstnanci svou angličtinu zlepšovali.

S angličtinou bojujeme i při rozhovorech. Je to problém, ale neskrývaný. Japonci to přiznají na rovinu a vždycky jsme se nakonec nějak domluvili.

“Aplikaci jsem napsal už v pátek a od té doby vymýšlíme, k čemu by to mohlo být,” popisuje Shiro Fukuda lámanou angličtinou svou aplikaci Shakin’. Je klasická mobilní blbina, ale co si budeme namlouvat, o úspěchu aplikací nerozhoduje vždy jenom její propracovanost a geniální grafika. Shakin’ počítá, kolikrát člověk na koncertě mávne telefonem ve vzduchu (fakt).

“Klidně by se pak podle toho mohly dělat hitparády, která kapela nebo DJ lidi nejvíc rozšejkovali,” směje se Fukuda a pro detaily mu mám prý radši napsat e-mail. Sednou na to s klukama a napíše toho víc… Mobilní aplikace jsou japonská sázka na jistotu, dvaadevadesát procent Japonců s chytrými telefony má dnes neomezený datový tarif a průměrně deset aplikací, které se nebojí kupovat.

“Japonci mají elán a jsou i technicky zdatní. Zatím jim ale chybí kvalitnější mentoring,” popisuje místní scénu Peter, běloch, který se přijel podívat ze Singapuru. “Japonsko mě láká, je to veliký trh, ale je tu samozřejmě jazyková bariéra a navíc jejich tradice a pracovní návyky je těžké měnit,” dodává. Scéna tu ale funguje. Peníze tu jsou. A uchytit se může i Evropan. “Dá se to, ale chce to trpělivost, a to trpělivost s velkým T. Oni prostě mají svoje osvědčené postupy a z těch neradi uhýbají,” uzavírá Peter. Za ním si zrovna v hlubokém předklonu předávají vizitky dva kluci v hipsterských modelech.

Infrastruktura a investoři už tu ale také jsou. Startupový fond založil i operátor SoftBank, který spolupracuje s portálem Yahoo. Ten do společné kasičky přisypal v březnu dvacet milionů dolarů. Za jedny z nejúspěšnějších japonských startupů považuje Lee DongYol překladatelský projekt Gengo nebo servis pro programátory Quiita.

“Z posledních projektů je nadějný systém Storys, ale ten teprve začíná,” dodává DongYol. Prostor k růstu nabízí akcelerátory jak v Tokiu, tak v Osace a dalších velkých městech. Startupové akce se pak konají po celém Japonsku, oficiální Startup Weekend loni zavítal třeba i do rodiště karate na Okinavě.

Ale zpět do třináctého patra v tokijské čtvrti Shibuya. Mezi dravým mládím, oblečené podle poslední módy diktované obchoďákem 109 a obchůdky v Harajuku, se ještě nakonec vyloupl střízlivě oblečený muž – Jumpei Hirono. Přišel na Startup Weekend i přesto, že jeho projekt nemá s technologiemi nic společného. Přišel, aby si ujasnil to, do čeho se řítí.

“Přemýšlel jsem o tom tři měsíce i s manželkou (která mimochodem studovala v Brně). Nakonec jsme ještě zkusili tuhle akci a to nám pomohlo ujasnit si, že to opravdu chceme,” říká Hirono. Plán má přitom jednoduchý – chce rozjet prodejnu s čerstvými zeleninovými a ovocnými saláty. “V Japonsku je velmi těžké se zdravě najíst. Všude mají maso nebo nudle, ale zeleninový salát za normální cenu se hledá jen velmi těžko,” dodává. Vypadá to nadějně a obchody s logem Veggieberi by se měly Japonskem šířit už od července.

Japonský Startup Weekend skončil podobně, jako všechny startupové akce – několika vypitými kartony piva Asahi. Japonsko se přibližuje západnímu světu extrémně rychle, ale některé detaily mu zůstávají. A doufejme, že zůstanou dlouho. Návštěvníci, kteří vyrostli v dungeonech, by totiž při své první návštěvě neměli být ochuzeni o prvotní šok v prvním outletu s elektronikou,v první pořádné automatové herně nebo v prvním pětipatráku s mangou pro starší osmnácti let. Ti ostatní se mohou modlit za to, aby záchody na nádražích pořád voněly jako lesní jahody.

Zážitky Honzy a Běly z cesty po Asii sledujte na facebookové stránce Jedeme na výlet.

Total
0
Shares
Další články