Robin Raszka: Takové to české startupování

Zvažoval jsem, jestli si můžu dovolit srovnávat první Demo Day StartupYardu s Demo Day v TechStars. Jednalo by se o srovnání #1 akcelerátoru světa a první vlaštovky podobného typu v ČR. Jedná se o dva totálně rozdílné kalibry, vím o tom. Pokud si ale StartupYard klade za cíl být tech akcelerátor pro projekty s globálním potenciálem, což je hodně ambiciózní plán, tak si to zaslouží nějakou zpětnou vazbu.

Proč tu mojí? Náš mezinárodní tým absolvoval tříměsíční cyklus TechStars Summer NYC 2011 s projektem Piictu. Potkali jsme se tam s více než 50 top mentory v NYC oblasti, ke kterým se jinak není možné jen tak dostat, a nabrali jsme zkušenosti, které jsou cennější než investice.

Obecně platí, že pokud si jdete za investorem pro peníze, tak dostanete radu, pokud si k němu jdete pro radu, dostanete investici.

Ale zpět k oběma Demo Days, TechStars i StartupYardu. Na začátek možná jen malá preambule: v TechStars pracujete na pitchi od prvního až po poslední den, tudíž de facto nonstop. Každý týden si jej zkoušíte nanečisto před všemi týmy z TS a mentorem, který v ten den přišel rozdávat zpětnou vazbu a rady.

Získat názor na váš pitch např. od Freda Wilsona, Andyho Weissmana nebo Denise Crowleyho je velmi inspirující. Většinou vám řeknou, že to děláte celé špatně a na vás už pak je, co si z toho vezmete. Důležité je v tom najít vždy něco pozitivního a aplikovat to do praxe.

Naučit se dobře pitchovat je v TechStars priorita #1. Nevím, jak je to ve StartupYardu, ale nejsem přesvědčen, že je na pitch kladený stejný důraz.

Od klávesnice na jeviště

Co mě hodně překvapilo na Demo Day SY je fakt, že startupy prezentovaly cca. v polovině cyklu. Z mého pohledu byly prostě startupisté odtaženi od pracovního stolu a vysláni na pódium ukázat co mají aktuálně hotové. Což je samozřejmě špatně. Nemluvě o stresu z trémy, kterým si museli projít pár dní před Demo Day.

Pitchovat investory, pokud nemáte žádnou trakci a živý produkt, je především ztráta jejich času. Čas jsou peníze.

Pokud váš brzký pitch uvidí investor, který do podobného startupu již v minulosti investoval a moc to nevyšlo podle plánu, máte již tady problém. A pokud se před něj postavíte ještě někdy náhodou podruhé (V ČR je to velmi pravděpodobné s ohledem na menší množství investorů), bude mít jíž dopředu předsudky o vašem startupu a vy nebudete mít zrovna ideální výchozí pozici pro vyjednávání.

V tom vidím asi zásadní problém SY Demo Day.

Samotný Demo Day TS probíhá ve velké místnosti, kde je více než 500 potenciálních investorů. Dopředu je vyprodáno a před vchodem stojí fronty investorů jako na lístky na koncert Depeche Mode. Na akci nesmějí žádní novináři (samozřejmě jich tam ale pár prominentních je), pouze mentoři, týmy a investoři.

Na Demo Day SY mohl přijít prakticky kdokoliv, a když se Lukáš ptal audience, kolik je zde mentorů, zvedlo ruku asi šest lidí. Neviděl jsem tam ani jednoho investora z těch u nás dobře známých a ani žádné novináře. Rád bych se pletl, proto mě prosím když tak opravte v komentářích.

Víc než jen prezentace

V TS má každý startup svého hlavního mentora, který je také na Demo Day uvede a má krátkou předmluvu před samotným pitchem, např. proč si zvolil mentorovat tento tým a co je na něm zajímavého. Na SY se tohle nedělo, což je škoda… Ještě před samotným pitchem tak totiž investoři vidí, kdo tento startup trénoval a co mohou očekávat.

Pitche, které bylo možné vidět v TechStars, měly precizní prezentaci, kterou ovládal někdo jiný než přednášející, vždy prezentoval pouze jeden člověk (!!!) a z pitche bylo cítit nadšení, chuť a dravost. V SY jsem něco podobného cítil akorát z pitche startupu Taeksi, který byl ale jinak úplně mimo :-).

Startupy si pitch vylepšují o nějaké atraktivní oznámení pro investory, jako např. nového obchodního partnera (v Piictu např. BuzzFeed a Razorbombing) či nějaký výrazný milestone (downloads, MOA, revenue, seed). Což vzhledem k načasování Demo Day SY nemohlo proběhnout, alespoň ne u většiny a s požadovaným efektem.

Prostě alespoň jeden “wow moment” tam musí být.

Nebudu popisovat, jak má samotný pitch vypadat, protože to je na další článek, a tak bude lepší, když se podíváte na pár ukázek z první třídy TechStars v NYC, která získala celkem $18M v seed investicích a někteří dokonce i Series A-wesome.

Mimochodem, televize Bloomberg natočila šestidílnou reality show z prostředí TechStars. Od začátku až po Demo Day a rozhodně to stojí za vidění.

Matematika místo psychologie

Tento článek bych ale chtěl uzavřít spíš zamyšlením, jestli takový akcelerátor jako StartupYard s posláním pomáhat startupům s globálním potenciálem má v Česku vůbec smysl… Nebudu to protahovat, samozřejmě bych si to přál, abychom tady měli alespoň náznak ekosystému, který je v NYC nebo třeba ve Švédsku. Záměrně neříkám Silicon Valley, protože to prostě nikdy nebude možné.

Když se nad tím ale zamyslím racionálně, tak si nejsem jistý, jestli s aktuální koncepcí má StartupYard nějaký větší význam než CzechAccelerator od CzechInvestu (ale to je opět kapitola na další článek). Připadá mi to, jako že se kluci snaží vybudovat podobný model jaký má třeba YCombinator, ale to prostě v ČR nejde. Nejde. Nejde. Nejde. U nás se to musí dělat po našem. Mám na mysli to pojmout specificky, lokálně a zaměřit se případně na export startupů/istů.

Zatím tady není dostatečné množství andělských investorů, kteří by byli ochotni zariskovat do lidí a do myšlenky, a ne primárně jen do projektu, který má za cíl násobit kvartální revenue.

Mimochodem, viděl jsem nedávno panelovou diskuzi z Google Developer Day na téma investice. Byl tam Michael Rostock, Vít Vrba, Lukáš Hudeček a moderoval Don Dodge (veterán z Valley). Upřímně, neznám Michaela osobně a ani jsme spolu neudělali žádný obchod, ale to, co tam říkal, na mě působilo silně demotivačně. Typický žargon českého “andělského investora”. Nevím, jestli ho to silně nebavilo nebo co, ale takhle prosím ne. Na druhou stranu se mi líbilo to, co říkali Vít a Lukáš.

Myslím si, že v ČR mají šanci hlavně offline startupy, jako třeba Slevomat (ano, z mého pohledu to je offline business, který používá web jen jako výlohu), NejŘemeslníci, Le Premier nebo třeba kdyby někdo udělal TaskRabbit.

Štěstí a trpělivost

No, a pak je tu malé procento lidí, kterým se podaří uspět na globální scéně s nějakým malým projektem tím, že si toho někdo z venku všimne. Následně se z one-man-show nebo z týmu dvou lidí se stane startup, který si jde tvrdě za svými ambicemi a ČR vůbec neřeší. Má koule zvednout zadek, sebrat se a jet do USA zkoušet štěstí. Štěstí je zásadní faktor pro úspěch těchto startupů, ovšem je potřeba být připraven, jinak vám štěstí proklouzne mezi prsty.

Většinou ti, o kterých se říká, že jsou blázni, když říkají, že chtějí ovládnout svět, jsou ti, kterým se to nakonec podaří.

V ČR bych dokázal minimálně na prstech jedné ruky vyjmenovat lidi, u kterých si myslím, že mají šanci v budoucnu něco dokázat. Prostě jim to tam jednou spadne. Teď na to ještě nevypadají, ale jsou tu a buší do toho. Kdybych byl andělský investor již dnes, neváhal bych zainvestovat klidně i do jejich budoucí profesní kariéry.

Není důležité, odkud jste, ale kam míříte.

P. S. Tímto oficiálně spouštím Startup Hub Facebook page, kde bych chtěl shromažďovat zajímavé informace a rady pro české startupy a vést diskuze. Myslím si, že čistě FB page je pro to ideální – je tam každý a jednoduše se to spravuje.

 

Autorem článku je Robin Raszka, lead designer a spoluzakladatel @tapmates, product designer @piictu a “simplifier”. Jeho tweetnutí hledejte na účtu @robinraszka, jeho domovskou společnost na webu Tapmates.com.

Total
0
Shares
Další články