Komentář: Startupové hrátky po česku

Na našem minulém Startup Summitu vyprávěl Mike Butcher o tom, co musíte udělat, aby o vás napsal na TechCrunch. Jak se na startupy koukají v tuzemských redakcích? Začínáme byznys deníkem Hospodářské noviny a Honzou Kleslou.

Podnikání je soustavná činnost prováděná samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Zdá se, že u startupů minimálně ta část o odpovědnosti neplatí. Jak může někdo dát dvěma klukům bez zkušeností a s prázdnýma rukama tři miliony jen tak na rozházení? A nesoustředily by se jejich “idea junkie mozky” o něco lépe, kdyby odpovídali za podnikání celým svým majetkem? Jistě, ale i mezi českými startupy se najdou tací, co si na podnikaní jen nehrají.

První překážka pro “český startup” je jednoduše geografická. Celý koncept originálně funguje jako fakticky outsourcovaný výzkum a vývoj velkých firem. Korporace posadí deset startupistů kolem stolu, dá jim drobné peníze a půl roku na problém, který se interně buď nedaří řešit, nebo jen velmi draho. Devět shoří, jeden uspěje, korporace ho i s řešením koupí a pořád ušetří. Proto mají všechny velké IT firmy vlastní fondy rizikového kapitálu, se kterými i u nás začíná operovat třeba SAP, nebo naposledy Cisco.

Jenže centrálám jsou pořád o tisíce kilometrů fyzicky blíže tisíce jiných a u nás se tak míří hlavně na už existující vysokoškolský výzkum. Cílem je co nejlevněji a s co nejnižšími licenčními poplatky koupit výsledky a lidi vychované na Matfyzu, ČVUT, VUT, VŠB nebo na ně napojených akademických organizací. Ne náhodou opravdu úspěšné české startupy v drtivé většině vyrostly právě na univerzitách, nebo na nich alespoň do značné míry staví.

Hunger games bez skutečné inovace

Ostatním nezbývá než se rozhodnout. Mohou jít snazší cestou, zkopírovat zahraniční úspěšnou službu (nezačínal takhle náhodou Seznam?), založit e-shop, případně se živit třeba vývojem aplikací a zkoušet prorazit s vlastním nápadem. Nebo si řeknou, že právě oni změní svět, sednou si do některého ze startupových akcelerátorů, vzájemně a patřičně nadšeně se přesvědčují, že sní svůj facebookový sen, a na otázky po číslech odpovídají, “že nejsou účetní, ale CEO”. Jejich šance ilustruje i to, že jedno z prvních co-workingových center, ve kterém seděl první (v PR pak zdaleka nejúspěšnější) startupový inkubátor u nás, se nedávno samo dostalo na pokraj bankrotu.

Nemůžeme se tedy divit, že řada takových začínajících rádoby-podnikatelů se pak cítí “jako v Hunger Games, kde se ti dole perou a ti nahoře baví” a čekají koho by koupili, přeleštili a se ziskem prodali dál. Z pohledu investorů to ale taková zábava není. “Víte, ono to moc nefunguje. My jsme i na webu měli výzvu, ať se nám hlásí lidé se svými nápady, ale výsledkem byla jedna velká tučná nula,” odpověděl mi jeden ze skupiny opravdu úspěšných investorů na otázku, proč s většinou projektů přichází sami.

V Česku jim zkrátka u dveří nestojí frontu harvardští studenti ochotní opustit milionovou budoucnost pro službu, která již nalákala desetitisíce uživatelů. Na otázku co chybí středoevropské startupové scéně odpovídají velcí investoři vcelku upřímně: “Real innovation.” Úspěch AVG a Avastu je podle nich jen unikátní a pracovali na něm už od přelomu osmdesátých a devadesátých let. Máme pár hezkých univerzitních spin-offů, ale naprosto chybí střední třída několikamilionových exitů z opravdu fungujících firem.

Uživit se nejdřív “za vlastní”

Je tady ale i poslední skupina těch, kteří se rozhodli myslet a chovat jako normální podnikatelé. “Náš model není postavený na tom, že nažene milion uživatelů na nějaké free kool službě a pak to celé prodáme nějakému hejlovi. Děláme produkt, který prodáváme zákazníkům, a ti nám za to platí. Žádné chiméry budoucích milionů uživatelů, ale poctivý příjem od prvního zákazníka…” Tak to popsal redakční kolega, vývojář (a také vynikající novinář) Martin Malý v dnes již legendární polemice o tom, co je to startup po česku. Ve firmě už sice není, ale klobouk dolů před každým, kdo to poctivě zkusí. Legenda přece říká, že v kočárkárně začínal prodejem kopírek i Petr Kellner.

“Jsem asi ze staré školy, ale investovat by se mělo do něčeho, co vydělává a diky investici může vydělávat víc. U startupů se často investuje, aby to následně šlo dráž prodat,” shrnul pak skutečný význam investorů jiný kolega novinář, který se mimochodem živí i psaním o startupech. Tedy životaschopný podnikatelský záměr, schopný od začátku přežít “za vlastní”, a investice jen na urychlení rozjezdu a další expanzi. Základní kapitál ale hlavně ve vlastních zkušenostech, v tom, co má podnikatel za sebou, v riziku a odpovědnosti za neúspěch, které se svou kůží nese na trh.

Přesně takové startupy (Qbook, Packmule.it, Brand Embassy, Ticketon, Tripomatic, Corinth, Geewa, IDEA RS, Survio, Leady.cz, Comprimato, Mautilus, Geosense, Futurelytics a Gina) jsme od poloviny minulého roku přinášeli každé pondělí na stránkách tištěných Hospodářských novin. Za 25 korun jsme čtenářům s kolegy Michalem Kopřivou, Alešem Černým a Petrem Lukáčem vybrali dva tucty těch, které už bez ohledu na investice nějak ověřil sám trh.

Tedy jsou alespoň v provozním zisku, mají skutečně unikátní produkt o který je reálný zájem, nebo jsou to lidé, kteří už jako podnikatelé dříve uspěli. Tedy takoví, kteří nepotřebují abychom o nich psali pro nalákání investorů. Je docela dřina je najít, a i když jsme do seriálu zařadili i “známé firmy”, pomalu nám docházejí. Od nového roku tak nedržíme týdenní frekvenci. Pokud myslíte, že právě mezi takové patříte, ozvěte se.

Total
0
Shares
Další články