Jak chtěl Robin rozjet CzechCrunch v roce 2012, ale už tehdy jsme mu to rozmlouvali

Někdy na jaře roku 2012 (a long time ago in a galaxy far, far away…) se Robin Raszka snažil se mnou a s Kubou Svobodou na základě tehdy mega populárních Těchinternetů společnými silami vytvořit médium, které by se zajímalo o startup scénu v ČR. My jsme věřili, že už ho máme, a tak jsme se nedohodli. O dva roky později sága pokračuje…

Možná už jste četli o tom, “Jak jsem chtěl rozjet CzechCrunch už v roce 2012, ale ČR na to nebyla ještě připravená“.

Emoce táhnou víc než informace

O co šlo? Měli jsme slušně rozjeté Tyinternety, které se ale Robinovi nelíbily a místo nich chtěl postavit takovou light verzi populárního TechCrunche – hodně videí, rozhovorů, jen startup obsah a především tomu dát koulervoucí brand. Vytýkal nám, že moc přebíráme zprávy ze zahraničí, a Tyinternety jako název se mu pro tento účel nezdály.

Nám zase název CzechCrunch přišel zbytečně nečeský a neoriginální pro médium o českých startupech, kterým je už tak (většinou nezaslouženě) vytýkáno právě kopírování. Měli jsme navíc pocit, že českým startupům se věnujeme poctivě, že stovky videí, desítky rozhovorů a stále víc původních příběhů svědčí o spoustě práce. A hlavně, že není moudré nezávislé médium spojovat se sice zajímavou a úspěšnou, ale poněkud nevypočitatelnou a rozhodně ne objektivní osobností.

Zažili jsme doby, kdy si TechSquare a Node5 šli tvrdě po krku. Doby, kdy půlka národa milovala Raszku a nenáviděla Čupra, zatímco druhá milovala Čupra a nenáviděla Raszku. Časy, kdy byly startupy na vrcholu módy, i dlouhé měsíce, kdy byla všude slyšet jen kritika a rozhořčení. Doby, kdy se lidé smáli Brnu, i ty, kdy se začali smát Praze. Ale nikdy jsme nepodlehli tomu vybírat si strany. Vždy jsme dávali prostor všem, psali jsme přes všechny emoce pozitivně a snažili jsme se spojovat – na našich stránkách, na našich akcích i mimo ně. To je podle mě stále potřeba a sobecký přístup může pořád ještě udělat hodně škody.

Obsah je král

Po čase jsme část kritiky přestali brát vážně. Zrovna Robin se do nás opíral i v době, kdy jsme zaměstnávali zkušeného novináře na full-time pouze na oblast startupů. Novináře, který poctivě jezdil po republice i po okolních zemích, potkával se s lidmi, nacházel nikým neobjevené příběhy a psal velmi dobré (a za tím si stojím) články o lokálním ekosystému. Kolikrát byl CzechCrunch v Brně či Bratislavě? S kolika lidmi tu mluví jinak než přes mail? A s kolika lidmi mimo hlavní proud se zná?

robin-mail

Myslete si o novinářském řemesle co chcete, ale pořád je to řemeslo se vším všudy, a když se dělá alespoň trochu dobře, prořízlou hubou a velkým egem se nahradit nedá. Hrozně nerad bych se dočkal doby, kdy přední české startupové médium bude dělané z dálky několika tisíc kilometrů, na základě osobních preferencí a dojmů, povrchně a bez ohledu na novinářskou etiku a morálku. Neboť věřte nebo ne, novináři oproti běžným blogerům pořád mají pár brzd navíc (a i proto zatím na sílící výpady CC povětšinou nereagují). Zatím ta doba nenastala a možná je to bouře ve sklenici vody, ale když člověk bilancuje, má holt tendenci věci víc prožívat.

Blbá nálada nesmí vyhrát

A my teď samozřejmě bilancujeme. Jsme ve slabší pozici než kdy dřív, takže je z nás snadný terč. Tyinternety předáváme do nových rukou a zcela otevřeně jsme přiznali proč. Ztratili jsme focus, pohltily nás jiné projekty. Ano, jsme teď už dva měsíce v částečném útlumu, protože jsme v procesu prodeje. Ale uvidíme, kolik energie do každodenní novinářské dřiny bude mít po pěti letech práce parta z CzechCrunche. My jsme se sice celou tu dobu pokud jde o zisk protloukali, ale dokázali jsme na provoz utržit alespoň pár milionů. Jeden z důvodů, proč jsme se v roce 2012 nepustili do CzechCrunche, byla právě nevíra ve schopnost uživit se s ohledem na malou cílovku. Pořád tu víru nemám. A dotace jsou přece fuj, ne?

Kromě řady velkohubých prohlášení podepřených zatím jen málem se o CzechCrunchi dozvídám hlavně díky jeho aroganci vůči startupům a dalším lidem uvnitř ekosystému. Takové, jakou by si netroufla ani většina novinářů s prestižním médiem v zádech. Vlastně mě dost mrzí, že částečně vyklízíme pozice zrovna teď. Byť, pokud vše dopadne jak má, pořád budeme alespoň částečně pomáhat jak psaním, tak na akcích. Když CzechCrunch po pár týdnech existence už píše sám o sobě a zuřivě se plácá po ramenou, je nejlepší příležitost ukázat, jak vypadá opravdu hodnotný lokální obsah. Snad se jí někdo chopí a třeba to budou právě refreshnuté Tyinternety.

Ale třeba se vše v dobré obrátí a CzechCrunch ještě využije svůj potenciál stát se mostem mezi Českem a USA. Zatím spíš rozděluje Českou republiku na ještě menší kousíčky.

Total
0
Shares
Další články