Výzkumníci v čele s doktorkou Laurou Mickes se původně chtěli zabývat jiným tématem než příspěvky na sociálních sítích. Jejich cílem bylo prozkoumat, jaký efekt mají různé emoce na lidskou paměť. V průběhu pokusů ale zjistili velmi zajímavou věc. Příspěvky uživatelů z Facebooku vykazovaly u testovaných subjektů průřezově vyšší zapamatovatelnost než jiný typ obsahu.
Tým proto provedl několik pokusů, při nichž míru zapamatování příspěvků z Facebooku dál testoval. Porovnávaly se postupně s náhodnými větami vybranými z knih, které se právě objevily v nabídce Amazonu, s fotografiemi lidských obličejů s neutrálními výrazy a nakonec i s náhodně vybranými větami z webových článků, jejich nadpisy a komentáři uživatelů. Lidem byly ukazovány desítky náhodně vybraných vět, fotografií či statusů (v závislosti na právě prováděném experimentu) a po menší pauze jim pak byl předložen jiný seznam, kde měli vybrat ty, které již viděli v první fázi experimentu.
Výsledky byly zarážející. V prvním pokusu, při srovnání s knihami, se ukázalo, že rozdíl v zapamatovatelnosti statusů a úryvků z knih se zhruba rovnal rozdílu v paměťových schopnostech mezi zdravým jedincem a člověkem, který prošel amnézií. Ve druhém pokusu měly statusy vyšší procento rozpomenutí než obličeje, z čehož výzkumníci dovodili, že rozhodující v případě Facebooku není ani sociální kontext, který jinak zapamatovatelnost faktů prokazatelně zvyšuje. Ve třetím pokusu, kde byla náhodně namíchána různá témata, vyloučili i to, že by to bylo tematickým zaměřením statusů, které by testovaným lidem byly nějakým způsobem bližší.
Nakonec se tým Laury Mickes přiklonil k závěru, že na vině je způsob, jak jsou běžné statusy na Facebooku psány. Ten podle všeho lépe odpovídá tomu, jak lidský mozek přirozeně uvažuje, a to nejen jako izolovaná jednotka, ale také při komunikaci s ostatními. Emocionálnější zabarvení příspěvků na sociálních sítích, které je bližší běžným sociálním interakcím, podle týmu vědců zlepšuje výkony naší paměti ve vztahu k nim.
“Relativně nefiltrovaný a spontánní projev mysli jedné osoby je přesně tím, co je ideálně připraveno být uloženo v mysli osoby jiné,” říká ke studii Laura Mickes a dodává, že ačkoliv profesionální publikované texty mohou být hezky napsané, nerezonují s naší pamětí tak dobře jako přirozeně psaný text. “Nejsem si jistá, že mikroblogování nutně mění způsob, jak uvažujeme. Spíš mám zato, že mikroblogování vystihuje způsob, jak jsme spolu vzájemně hovorově komunikovali vždy.”
Via RW
