Studie: Děti bez internetu jsou ve studijní i sociální nevýhodě

Internet s sebou zcela jistě přináší mnoho impulsů, které mohou od cílevědomé práce rozptylovat nejen děti, ale také dospělé. Na vině není jen Facebook a další sociální sítě, ale i snadná dostupnost her a dalších aplikací, kterými se mladí i staří lidé mohou zabavit místo plnění povinností jak doma, tak v práci či ve škole. Internet s sebou ovšem přináší také pozitiva – možnosti komunikace a prakticky neomezenou zásobárnu informací, pouze je třeba umět odlišit bezpečné kontakty a důvěryhodné zdroje od těch potenciálně škodlivých.

Právě dostupnost informací a možnosti komunikace podle zjištění výzkumníků z Oxfordské univerzity mezi více než tisícovkou britských rodin převažují nad negativy, která s sebou užívání internetu mladými přináší. Výzkumníci vycházeli z tisíců rozhovorů s dětmi i jejich rodiči mezi roky 2008 až 2011, které sledovaly, jaký vliv na děti užívání internetu má. Výzkum byl prováděn v době, kdy bylo bez internetu zhruba deset procent britských teenagerů, hodnota se nicméně do současnosti snížila na příznivějších pět procent (přibližně 300 tisíc dětí).

Internet dětem chybí

Děti, které internet neměly, uváděly, že se cítí vyloučené jak sociálně, tak studijně. Nemožnost využívat k domácímu studii zásobárnu informací, kterou online svět přináší, a současná nemožnost efektivně komunikovat se spolužáky, jim komplikovaly nejen studium jako takové a měly podle jejich názoru vliv na jejich horší studijní prospěch, ale také jim přinášely těžší zařazení do kolektivu.

Ve studijním kontextu si děti stěžovaly mimo jiné na to, že domácí internet by jim přinesl možnost širších rešerší a na plnění svých povinností by měly více času. To by bylo spojeno s vyšší kvalitou plnění úkolů, než když stejnou práci musí stihnout za omezený čas s přístupem k internetu ve školním zařízení. V kontextu sociálního vyloučení pak na to, že ostatní se často i v rámci společně tráveného času ve škole baví o tom, co se dělo „na síti“, a tím, že o tyto události přicházejí, se do komunikace nemohou zapojit.

Studie probíhala v době, kdy se mimo jiné významně snižoval věk, kdy mladí přicházejí do prvního kontaktu s Facebookem. Zatímco v roce 2008 jej začínali používat kolem 16 let věku, do roku 2011 se hranice snížila na 12 až 13 let. V některých případech tedy věk šel až pod Facebookem připuštěnou minimální věkovou hranici.

Zapadnout je důležité

Výzkumníci ve studii vycházeli pouze z rozhovorů s dětmi, což v těch podezřívavějších může snadno vyvolat pochybnosti. Neměly dětské výpovědi ze všeho nejvíc za cíl získat si od rodičů vytoužené připojení k internetu? To je samozřejmě velmi pravděpodobně pravda, nicméně pouze zčásti. Každý, kdo občas využívá internet k práci z domova, totiž dokáže ocenit, že ačkoliv jej nevyužívá pouze k této práci, snadný online přístup mu jeho úkoly rozhodně významně usnadňuje.

Ačkoliv tedy děti nebudou internet využívat pouze ke studiu, dokonce jej velmi pravděpodobně nebudou využívat ke studiu primárně (všichni jsme byli mladí, že), určitě jej čas od času k tomuto účelu využijí, což se do jejich výsledků může pozitivně promítnout. A nakonec, svou důležitou roli hraje také nebezpečí sociálního vyloučení dětí, jehož následky si s sebou, pokud do kolektivu nezapadnou opravdu výrazně, mohou nést i ve svém pozdějším životě. Ve světě, kde připojení k internetu má již skutečně skoro každý, a v dětském světě, kde je kolektiv možná ještě důležitější než v tom dospělém, je nebezpečné toto riziko podceňovat.

Via OX