Case study: Jak Honza hledal práci v digitálu. Digitálně

Pracuji v online světě sedmým rokem. A ano, přiznávám se rovnou, digitální komunikace, média a online marketing vůbec mě mají v hrsti. V průběhu března jsem se rozhodl najít novou pracovní výzvu. Chtěl jsem zůstat u internetu a médií a dál dělat to, co mě bude bavit a naplňovat. Zkusil jsem se tedy podívat do nabídek pracovních portálů. Nabízených pozic bylo relativně hodně, a tak jsem zkusil na některé zajímavé zareagovat.

Kámen úrazu přišel hned na začátku

Měl jsem připravený standardní strukturovaný životopis, který nikoho nenadchne, ale ani neurazí, a tak nějak se očekává. Zkrátka neslaná a nemastná šablona bodle „Příručky mladých svišťů“. Ok, a co motivační dopis? Na jedné straně chápu požadavek HR manažerů na motivační dopis, který do jisté míry může vypovědět o zájmu uchazeče o danou pracovní pozici. Na druhou stranu, kdo upřímně dopis napíše tak, že z něj nevzejde jako takřka ideální a dokonalý uchazeč o místo v dané společnosti? Zkrátka, motivační dopis je pro mě zlo, stejně jako otázka při pohovoru: „Kde se vidíte za pět let?“ Na tu se snad nehodí jiná odpověď než: „Budu se těšit na druhou dovolenou v Jugoslávii a jen samé sociální jistoty a pozitiva.“

Tuto otázku překoná snad jedině další v pořadí hitparády pohovorového slangu, která zní: „Proč jste nejvhodnější kandidát na nabízenou pracovní pozici?“ Na tu zásadně odpovídám, že nejsem nejvhodnější uchazeč, protože vždy naleznete někoho zkušenějšího a vhodnějšího. Pracovní trh je v tomto ohledu totiž úplně stejný jako jakýkoliv jiný trh, tedy i zde se v danou chvíli střetává nabídka s poptávkou. Tedy, zaměstnavatelé v jeden okamžik nabízejí dané množství volných pozic, o které se zajímá určitý počet uchazečů. A to, že výběrové řízení probíhá v určitém časovém horizontu, limitně vyřazuje zájemce, kteří budou hledat práci třeba až za rok a mohou být mnohem vhodnější pro potřeby zaměstnavatele.

Zlom přišel jednou večer

Poté, co jsem zareagoval na několik pro mne zajímavých pozic a nedostalo se mi žádné reakce, jal jsem se znovu prozkoumat svoje strukturované CV, kdeže se mohla stát chyba. Nejsem přeci blbej, mám zkušenosti. Koukal jsem na sestavený dokument a položil si otázku nejzásadnější: „Pozval bys sám sebe na pohovor na základě zaslaného dokumentu?“ No jistě, že nepozval! Vždyť to je taková nuda… Nutno podotknout, že s ještě nudnějším motivačním dopisem, jak již jsem naznačil. Hledal jsem práci v online marketingu a z bílého papíru na mě koukalo několik nudných údajů, kontaktů a seznam předchozích zkušeností. Kde je vidět to, že online marketing a média fakt baštím, že jsem tak trochu geek a fanda moderních technologií? No nikde! A tam, pozdě v noci, doma na gauči, mne napadlo udělat to jinak.

Tak trochu naruby

Vědom si toho, že je aktuálně na trhu práce veliká konkurence a na jednu pracovní pozici se skutečně hlásí desítky zájemců, v administrativě klidně i stovky, zkusil jsem zaběhnutý proces otočit. Co když představím sám sebe formou, která bude reprezentovat to, čím žiju, co mě baví a využívá online nástroje. Ten nápad, který mě napad, nebylo nic tak objevného. Vytvořil jsem svůj životopis v online nástroji pro tvorbu specifických prezentací Prezi. Byl to první krok, myšlenka byla jasná, nebudu zaměstnavatelům posílat dokument s CV, ale jenom odkaz na prezentaci. Pak jsem strávil několik jarních večerů tvořením a vymýšlením nového životopisu v Prezi.

Po večerech jsem postupně dospěl k řešení, že samotná prezentace stačit nebude. Že by bylo super životopisu podřídit celou komunikaci a založit facebookovou stránku, která by podporovala rozšíření prezentace mezi potenciální zaměstnavatele. A stalo se. Vše jsem měl připravené, prezentace s životopisem i stránka na Facebooku, kterou jsem pojmenoval Honza hledá novou výzvu. Byla hotová. Byl jsem v ní jen já, jako její správce, a vložil jsem prvních několik statusů a obrázků jako content, aby nebyla prázdná.

Byla středa večer a já vše ukázal manželce a přemýšlel nad důsledky dalších kroků. Co všechno se může stát zveřejněním stránky? Nikdy jsem cíleně nebudoval svoji image v sociálních sítích. Bude počet přátel stačit pro dostatečné virální rozšíření? Co když se najde nějaký trol a bude stránku a aktivitu shazovat? Jaká bude krizová komunikace? A spoustu dalších otázek, na které jsem si neuměl zcela odpovědět.

Ajm kjůt en klevr, for nau end forevr

Zvážil jsem všechna pro a proti a ve čtvrtek odpoledne jsem všem přátelům z mého Facebook profilu odeslal pozvánku do založené stránky. To, co následovalo, mne nenapadlo ani v nejlepších představách. Stránka na Facebooku neměla za úkol budovat komunitu podporovatelů s velkým počtem fanoušků. Jejím hlavním úkolem bylo nasměrovat dostatečný trafic na životopis sestavený v Prezi. Věděl jsem, že velice pomůže, když se o mé aktivitě dozví širší odborná veřejnost prostřednictvím médií, i když šeptanda na Facebooku začala fungovat skvěle. První nabídku jsem obdržel půl hodiny po rozeslání pozvánky.

Mezitím jsem přes víkend připravil krátkou tiskovou zprávu s tím, že ji v pondělí rozešlu novinářům. To již životopis dosáhl na téměř tisíc zobrazení, což mi připadalo jako zcela nereálné číslo, s ohledem na tak úzkou cílovou skupinu. Zpráva o tom, že hledám novou výzvu, se následně objevila na několika portálech o marketingu a médiích. A přišla druhá vlna zobrazení prezentace a aktivity na sociálních sítích. To jsem už stránku a hlavně její statusy podporoval i pomocí reklamy, která opět přiváděla další traffic na stránku a podporovala šeptandu.

Komunikace byla velice neformální a odlehčená. Snažil jsem se reagovat i na zprávy o tom, že někteří uživatelé nemohou Prezi spustit. Z kompletní prezentace jsem proto obratem vytvořil videoscreen a umístil jej na Facebook. Na pomoc přispěchal i LinkedIn, který mi shodou okolností v prvním týdnu spuštění aktivity nabídl budget 50 euro pro vyzkoušení tamního reklamního systému. No, nevyzkoušejte to, když se to nabízí a navíc skvěle hodí. Celkem jsem během zhruba dvou týdnů investoval cca 700 korun do reklamy a průběžně dostal několik nabídek práce.

Jak to celé dopadlo?

Rozhodnutí jít s kůží na trh je samo o sobě těžké, veřejně exhibovat o svých přednostech je možná ještě řádově těžší. Poučení je ale zcela zřejmé, vyplatí se to. Tím nechci říci, že by každý, kdo hledá novou práci, měl zakládat stránky a inzerovat. Ale nebát se dát vědět přátelům a známým z oboru, že hledáte novou práci. Pro mnohé to může být blok, pro mnohé možná i jakási forma vnucování. Ale je to přirozené a zcela v pořádku. Každý někdy hledal práci a tím, že dáte světu vědět, že jste k mání, možná narazíte na celou řadu nabídek, které se nikde neinzerují a jiným způsobem se o nich nemáte šanci dozvědět. Mnoho zaměstnavatelů, než začne inzerovat volnou pracovní pozici, nejdříve „rozhodí sítě“ mezi známé a spolupracovníky.

Dostal jsem čtyři zcela konkrétní nabídky a několik dalších, které byly spíše obecného charakteru. Celá řada přátel a kamarádů mi ale psala nebo volala, že se zeptají u nich v práci nebo známých a podobně. A to je ta skutečná šeptanda v reálném světě mimo internety, která je tím největším úspěchem, protože slovo dá slovo a vy můžete mít novou práci. Já nalezl novou výzvu v mediální marketingové agentuře Initiative media, kde nyní působím v partě super lidí a jsem rád, že jsem si spuštění své kampaně nerozmyslel.

Díky všem za podporu, sdílejte se a lajkujte se.