badday.mpg: Divná historie jednoho z prvních virálů těch internetů

Pokud jste se právě na ty internety nedostali úplně poprvé, je velmi pravděpodobné, že jste to video viděli. Chlapík sedící v kancelářském boxu nejdřív několikrát bouchne do monitoru a klávesnice, kterou nakonec využije jako baseballovou pálku a monitor s ní rozmlátí.

Video přitom vzniklo v době, kdy ještě neexistoval YouTube a za vysokou kvalitu se považovalo i jeho rozlišení 352 na 240 pixelů. Aby si ho mohlo pustit co nejvíce lidí, bylo konvertováno do formátu MPEG-1, který tehdy podporoval Windows Media Player. Rok 1997.

Tehdy slovo „virální“ nikdo pravděpodobně ani neznal, což také dokazuje novinový článek LA Times z roku 1998, který jeho popularitu pojmenovává jako „internet cult sensation“.

Jak si všímá Wired, s rozzlobeným mužem se přitom spojuje poněkud divná historie. Nejenom, že se toto video i ve formách GIFů dokázalo v cirkulaci na těch internetech udržet přes 20 let, zároveň je spojováno s několika konspiracemi. Podívejte se ještě jednou a uvidíte to také: počítač je odpojený, rozzlobený muž se dívá do kamery a zároveň se spolu s kolegou usmívá.

Co se to tady děje?!

O hoax ale nejde. Ve skutečnosti je to reklama společnosti coloradské firmy Loronix, která vyvíjela a vyráběla kamerové systémy. Video bylo natočeno v jejích prostorách, aby potenciálním klientům prezentovalo situaci, kdy se kamery v kancelářích mohou hodit. K brožurám bylo video přiloženo na CD, odkud ho někdo zkopíroval a spustil řetězovou reakci posílání e-mailů.

Samotný herec a zaměstnanec firmy, Vinny Licciardi, v té době ani nevěděl, že se stal slavným. Klip se dostal do národních amerických televizí. Ve zprávách ho zmínila třeba CNN nebo MSNBC, kterou sledoval i Licciardiho známý a na skutečnost ho upozornil.

Původně měla sehraná scénka vypadat jinak. Licciardi měl být zlodějem ve firemním skladu a zároveň se rozhodl, že bude „nespokojeným zaměstnancem“. Díky tomu pak jeho šéfa napadla jiná myšlenka. „Měli jsme několik pokažených počítačů a nefungujících monitorů a klávesnic, tak jsme je v podstatě jen vyskládali na stůl,“ cituje Wired technologického šéfa společnosti Petra Jankowského.

Video přitom museli točit nadvakrát, poprvé se všichni příliš smáli. A protože si jej museli lidé stahovat (kdo před dvaceti lety slyšel o streamování a sledovaní videí online?), způsobovalo to problémy jiným společnostem.

„Loronix přijímal hovory dalších firem říkajících, ,Hele, víte, že to vaše video se posílá všude kolem a padají nám z toho e-mailové servery?‘,“ doplňuje Licciardi s tím, že opravdovou celebritou se nestal, protože ho lidi na ulici nepoznávali.

Určitou slávu ale zažil: „Cestoval jsem letadlem, mluvil s chlápkem vedle mě, říkal jsem mu o mém videu. A on říká, ,to jsem viděl!‘. A chlápek za mnou, ,to jsem viděl také!‘ a pak i letuška ,jo, jo, jo, to jsem viděla!‘ Je úžasné, kolik lidí to vidělo.“

Diskuze k článku