Když se s chytrými kontejnery umí pracovat, mají smysl, říká Tomáš Střelský z Egbert Taylor

Chytrý kontejner. Mnohé už toto spojení musí dráždit. A právem, protože chytré kontejnery nebo odpadkové koše u nás častou jsou skutečně jen vyhozenými penězi bez většího užitku. Když ovšem propojíte celé odpadového hospodářství, mohou dávat i chytré kontejnery dávat smysl.

Do České republiky koncem loňského roku vstoupila britská společnost Egbert Taylor, která je předním světovým výrobcem kovových kontejnerů. Zároveň se ale zabývá inovativními a inteligentními řešeními v oblasti odpadového hospodářství, což je přirozeně to, co nás zajímá.

Smart city řešení od Egbert Taylor se jmenuje netBin a jedná se o jedno z nejpokročilejších dostupných řešení svého druhu. Systém odpadového hospodářství se totiž díky němu stane skutečně chytrým, autonomním a kontejnery se stanou součástí internetu věcí. Pak už stačí získaná data jen správně využít a úspory mohou být vysoké.

Jenže jednak je zatím toto řešení relativně drahé a navíc zdaleka ne všichni jsou takových chytrým technologiím nakloněni. O tom, co vlastně Egbert Taylor na český trh přináší, i o odpadovém hospodářství obecně jsme si povídali s Tomášem Střelským, generálním manažerem firmy pro střední a východní Evropu.

Tomáš Střelský, generální manažer Egbert Taylor pro CEE

Egbert Taylor je na trhu od 60. let minulého století. Jak se za tu dobu změnilo odpadového hospodářství? Je možné vypozorovat nějaké trendy? Ať už co se týče chování obyvatel nebo například svozových systémů…

Já pamatuji, když byly v každé vesnici smetiště a vše se hromadilo na jednu hromadu. Obecně se vůbec netřídilo. Za posledních dvacet let tak pozorujeme zvýšení důrazu na segregaci odpadů. To se týká nejen toho, že dáváme lidem více možností, kde odpad odložit, ale aby už rovnou v místě vzniku odpadu došlo k jeho vytřídění. Celé to pak vede k minimalizaci zbytkového odpadu, který je nutný buď někde zaskládkovat, nebo spálit. Zatímco v afrických zemích jako třeba v Nigérii nebo na Blízkém východě, kde také působíme, jsou teprve u toho prvního kroku, že odpad teprve začínají sbírat, v zemích západní Evropy, například v Německu a v Rakousku, jsou ještě o několik let před námi.

Trendem v posledních letech je pak také to, aby odpadové nádoby nějak vypadaly. Jsou součástí veřejného prostoru, a tak je důležitý i jejich vzhled. My jako Egbert Taylor k tomu přidáváme ještě jednu zásadní věc – trvalou udržitelnost. Naše kovové nádoby vykazují několikanásobně vyšší životnost než plastové nádoby. Nakonec i ty nádoby se samy stanou odpadem, což je v případě kovu menším problémem.

Ve střední Evropě, tedy i v České republice, je Egbert Taylor nováčkem. Do tří let nicméně chcete mít v regionu obrat kolem 50 až 60 milionů korun. Co v oblasti odpadového hospodářství, respektive kontejnerů přinášíte?

Přinášíme změnu. Přinášíme řešení kovových kontejnerů, jenž se liší od těch plastových s kulatým víkem, které jsou u nás nejznámější. Náš kontejner má ploché víko, to je jako jediné z plastu. Vše je však plně certifikované podle daných norem, takže i naše kontejnery pasují na zdejší svozová auta. Naše nádoby jsou nicméně oproti těm u nás obvyklým kontejnerům viditelně jednodušší, a to jak na obsluhu, tak na opravy. Plastové víko dokáže vyměnit jeden člověk během minuty, zatímco složitý mechanismus s pružinami u kulatého víka plastových kontejnerů je náročnější. Nabízíme tedy praktičnost, jednoduchost a v neposlední řadě také důležitou kompatibilitu.

Jsme také prakticky jediná firma na trhu, která vám nabídne jakoukoliv barevnou kombinaci. Když bereme v potaz veškeré rozměry našich kontejnerů a nádob, od 500 litrů do 1 280 litrů, vezmeme v úvahu veškeré barevné kombinace, pláště a víka, veškeré možné doplňky včetně typu koleček, tažných zařízení a tak dále, tak jsme schopní dodat více než 1 milion kombinací. Je to jako konfigurátor osobních aut, kde si vyberete vše, co chcete a potřebujete. Tradiční výrobci plastových nádob obvykle nabízí pár druhů, které se liší několika základními barvami, a tím to končí.

Ve vašem podání jsou kontejnery tak trochu designová záležitost…

Určitě. Naše nádoby jsou zkrátka hezké. Nabízíme také speciální systémy pro města, jsou unikátní jak svým designem, tak svou praktičností, ale máme i u klasických kontejnerů různé užitečné vychytávky. Například nožní pedál na otevírání víka je věc, která u nás zatím není tolik rozšířená, ale je skvělá. V tom jsme tu průkopníky. Přitom cena při nákupu kontejneru není o tolik vyšší. Pedál je praktický pro menší lidi, kteří často nemohou na kulaté víko dosáhnout, nebo ženy, které třeba nemají vždy sílu víko zarazit až do konce, aby drželo na místě, případně ho pak zavřít zpátky. Praktické je to i pro lidi, kteří vyhazují větší množství odpadu, nemusí ho odkládat na zem, aby si kontejner otevřeli. S naším kontejnerem s pedálem se zkrátka lépe manipuluje, a to i pro jeho vysypávání. A konečně je pedál mnohem hygieničtější. Kdo z vás chce sahat na popelnici? A najdeme i další přínosy, například do zavřené nádoby nezateče, když prší. Když do kontejnerů prší, tak odpad ztěžkne a je mnohem dražší na likvidaci.

Vaše kontejnery jsou kovové. U nás je většina plastových. Rozdíl musí být v ceně, je to tak?

Naše kovové kontejnery jsou dražší zhruba o 40 až 50 procent, zároveň ale mají čtyřikrát až pětkrát dělší životnost. Samozřejmě pokud do nich budeme dávat kyselé kuchyňské zbytky, prorezne i ten kovový spodní díl, ale když se budeme bavit o běžném komunálním odpadu, životnost dvaceti let je zcela reálná. Bez nutnosti nějakého zásahu. Znám i dodnes fungující plastové nádoby z roku 1997, ale obvykle to jsou takové, které byly celou dobu na PET lahve, nikdy nezažily vandalský útok a stály na dobrém místě. Bavíme se tedy o nějaké průměrné životnosti, kterou mají kovové kontejnery násobně vyšší.

Slýchávám zkušenosti z odpadových firem, kde nakoupí nové plastové nádoby a do půl roku musí čtvrtinu měnit. Zákazník jim je přetíží a nádoba praskne nebo ji někdo zapálí a podobně. Pak se jedná o opakovanou investici. Naše kovová nádoba nepraskne, neshoří, a tím se dostáváme na násobky životnosti. V průběhu času tak ta počáteční investice není o tolik finančně náročnější.

Klasické kontejnery už nicméně dnes nejsou v módě. Naopak stále více vznikají různé smart iniciativy. Také Egbert Taylor na tuto vlnu naskakuje se systémem netBin. O co tu jde?

Když to vezmu zeširoka, jde o internet věcí. Každá nádoba se zařízením netBin může být součástí internetu věcí. Běžně netBin, který dokážeme dát do jakékoliv naší nádoby, pronajímáme na pět let, čemuž odpovídá i životnost baterie při zhruba dvou měřeních a hlášeních denně. K dispozici je varianta buď se SIM kartou, nebo s Wi-Fi. Pokud už má město fungující metropolitní síť, může na ni napojit i systém netBin a ušetřit.

NetBin má v sobě dvě ultrazvuková čidla. Před lety fungoval jen jednorozměrný paprsek, který měřil pouze nějakou vzdálenost, ale dnes jsme o několik generací dál. Dnes čidla dokáží změřit plochu, řekněme 2D, což vyhladí ďolíky a vrcholky, a výsledná informace je kvalitnější. Rozlišení není potřeba příliš vysoké, takže se odesílají data o velikosti maximálně pár set bajtů. Obvykle se tato data odesílají dvakrát denně. Když nastavíte častější přenos, životnost baterie se přiměřeně zkrátí.

Počítám, že stav zaplněnosti kontejneru ale není jediná věc, kterou systém netBin dokáže změřit.

Můžeme k tomu přidat další funkce. Například čidlo na žár, respektive teplo. Dostaneme pak včasné varování, že v nádobě hoří, čímž lze předejít například dalšímu šíření a potenciálním okolním škodám. Nicméně kovové nádoby mají od těch plastových, které se roztečou, výhodu v tom, že udrží požár v daném místě. Dále můžeme přidat čidlo náklonu. Podle něj lze identifikovat moment vysypání. A nakonec samozřejmě GPS kvůli lokalizaci. Dispečink pak má nádobu pod kontrolou bezpečnostně a také má informaci o tom, kdy a jak se plní.

Ze získaných dat a čidla na otevírání víka je možné vyčíst, jaká je frekvence plnění. Jestli lidé chodí třeba v určité ranní hodiny, po celý den a tak dále. I s tím se dá pracovat. Obecně je to ale o tom, že víme, zda je daná nádoba plná, a díky tomu můžeme optimalizovat svozové trasy. Když je nádoba někde často plná, je možné zvýšit frekvenci nebo přidat nádobu. Častější jízdy nejsou vždy jediným řešením. Celková optimalizace a údaje by měly sloužit k tomu, že ušetříme pohonné hmoty, práci lidí, životní prostředí. Důležité tedy je, aby se získanými daty pracoval člověk, který jim rozumí.

Test s ohněm: vlevo zapálený plastový kontejner, vpravo kovový

Jak to vyjde cenově?

Kompletní služba, dodání jednotky a její provoz představuje zhruba 200 až 300 korun měsíčně po dobu pěti let. Záleží samozřejmě na počtu a celkové nabídce. Součástí nabídky je analytický portál, kam dostane zákazník přístup. Nemusí nic nastavovat, protože o webovou aplikaci, díky níž zkrátka dostane kompletní servis.

Pomáháte i s tou datovou analytikou?

Máme tam nějakou podporu. Samotný software je uživatelsky jednoduchý, jde vlastně o mapový podklad, na němž jsou graficky znázorněny jednotlivé kontejnery a jejich naplněnost. Není to nic sofistikovaného, není třeba nic nastavovat nebo zadávat nějaká data. Vše se jednou nastaví a pak to funguje autonomně. Pokud s tím systémem ale dispečer nebude aktivně pracovat, tak to bude k ničemu.

Mnoho měst dnes již různé chytré kontejnery nasazuje, ale jde většinou jen o zlomek z celkového počtu kontejnerů, takže ta optimalizace nikdy nemůže být perfektní.

Někdy to ani není zlomek a navíc se zatím často jedná pouze o takový offline nebo hybridní systém, který nefunguje autonomně. Takové systémy fungují na bázi toho, že posádka je povinná načíst čárový kód a subjektivně zadat naplněnost v procentech. I to je sice posun, ale důležitý je tam lidský faktor. Ať už záměrně, nebo ne, nemusíte z takového systému vždy získat přesná nebo kompletní data.

Jak se k tomuto staví Egbert Taylor? Dává smysl mít těch chytrých kontejnerů jen několik, nebo je třeba pokrýt celé město? O optimalizaci svozových tras totiž mluví všichni, jenže když nebude mít senzor každý kontejner, těžko se něco změní.

Rozhodně to má smysl testovat na velkých kontejnerech, které mají objem přes tisíc litrů. Je nesmysl to hned dávat do každé menší 120litrové nádoby, protože tam je úplně jiný výsyp i jeho nákladovost. Zároveň je ale důležité mít nějaké vstupní údaje a zkušenosti, kde je nebo kde může být problém, který by se dal pomocí čidel řešit. Například opakované přeplňování kontejnerů. Na základě toho pak lze rozhodnout, do jakých kontejnerů a kam chci čidla dát, jestli podle velikosti nebo podle typu odpadu.

Já nejsem zastánce toho, aby se takový systém nasazoval hned a všude plošně, ale myslím si, že fungující pilot by mohl být například svoz papíru, plastu a skla. Speciálně na některých rozlehlejších úsecích a ve větších regionech to dává smysl. Pokud máte okresní město, které má rozlohu pět na pět kilometrů, tak tam by dispečer již měl mít vše dávno vlastnoručně zoptimalizované. Pokud jde ale o větší region, kde jsou třeba patnáctikilometrové zajížďky pro tři nádoby, je tam nějaká sezónnost, není tam pravidelná naplněnost, tak to význam má. V případě ušetření jedné takové jízdy za měsíc se totiž ten systém velmi rychle sám zaplatí.

Jak si můžeme představit optimalizaci trasy v praxi? Máte spočítanou návratnost investice? Jaké má dosud netBin výsledky?

Výsledky využití systému netBin máme zatím jen z Anglie. Startovací investice se jeví zákazníkům jako relativně vysoká. Já proto používám ten zmíněný příklad s jednou ušetřenou delší jízdou a drahým autem, kdy se vám tato měřicí jednotka velmi rychle zaplatí. Náklady komunálního svozového auta jsou někde kolem 60 až 70 korun na kilometr. Když si vezmete, kolik to auto stojí, že má poměrně vysokou spotřebu a že má minimálně dva lidi v posádce, tak jeden kilometr se může blížit klidně sto korunám. Při cestě tam a zpět ušetříte dva tisíce korun a investice je zpět.

Samozřejmě vím o případech, kdy nám lidé říkají, že by se jim náš systém líbil, ale že mají 1 700 kontejnerů a stálo by je to 340 tisíc měsíčně a to pak nedokáží prosadit. Poté tedy přichází otázka, kolik čidel a kde je nasadit. Můžete se také pokusit celý systém optimalizovat, napojit ho na vlastní síť a nepoužívat SIM kartu, případně nakoupit zařízení napřímo.

Díky podobnému chytrému systému má město svozovou firmu a její fungování pod dohledem. Mnohá města/firmy ovšem taková řešení nechtějí, protože se bojí, že by někteří lidé přišli o práci. Setkali jste se s tím?

Máme zkušenost, že s tím systémem některé firmy stejně nepracují aktivně. Obava ze ztráty pracovních pozic je jedním z důvodů, ale tak je to u všeho, ať už mluvíme o odpadových nádobách, nebo měření produktivity někde ve výrobě.

Jak jste na tom v České republice, co se týče zájmu?

NetBin zatím nikde nemáme. Zatím to jde pomalu i z toho důvodu, že je tu systém odpadového hospodářství vytvořený a s ním i historické vztahy a tendry. Je tu také ta zmíněná bariéra nákladů a vůbec pochopení, jak může systém fungovat.

Diskuze k článku