Youtuber Jirka Král: Na ulici si kvůli fanouškům musím dávat pozor. Jak se dá youtuberingem uživit?

Jeho videa na YouTube odebírá více než 350 tisíc převážně mladých lidí a dokazuje, že youtuberingem se dá uživit na plný úvazek i tady v České republice. TyInternety na festivalu Utubering vyzpovídaly Jirku Krále – gamera, který podle svých slov nemůže kvůli své popularitě jen tak nastoupit ani do metra.

Co říkáš na Utubering?

Je to větší než jsme čekali, dvacet tisíc lidí je hrozně moc. Lidi chodí a baví se.

Jak dopadl tvůj workshop?

Můj program dopadl super, jsem spokojen. Lidi si zahráli a zabavili se také ti, co to jen sledovali. Bylo jich hrozně moc, neviděl jsem konec. Kolik jich bylo, opravdu neodhadnu. Moje překvapení, kdy si mohli koupit mou masku, využilo asi dvě stě z nich, což bylo super.

Co říkáš na své fanoušky? I teď během rozhovoru za tebou stále někdo chodí.

Asi patřím mezi youtubery, kteří mají nejvíc fanoušků a je to vidět. Teď je pět hodin a já jsem od osmi rána nejedl. Šel jsem se najíst sem do backstage a stejně se tady fotím. Nejvíc mě mrzí, že se nemůžu vyfotit s každým, je tu hrozně moc lidí, to prostě nedám.

Jak dobře znáš své publikum?

Základ jsou statistiky, co mám na YouTube. Přibližně 75 procent je kluků, největší věková skupina je 17 až 25 let, ta tvoří asi 35 procent. Druhá největší, 25 procent, je 13 až 16 let. Zbytek jsou starší, možná rodiče, co se dívají na videa.

A pak znám publikum podle toho, koho potkám na akcích. Tady na Utuberingu bude průměr asi 15 let, když jsem v baru, potkávají mě starší. Stává se mi, že za mnou přijde i třicetiletý chlap, že sleduje moje videa.

Cítíš se jako celebrita, když tě lidi poznávají na ulici?

Nejde o to, jak se cítím. Přistihl jsem se, že se tak musím chovat. Musím si dávat pozor a více se ohlížet. Nemůžu jen tak nastoupit do tramvaje, aniž bych se podíval, kdo tam je, protože nejde jen o mě. Když nastoupím do plného metra a celá škola začne řvát, ostatní lidi se na to dívají blbě. Musím nad tím přemýšlet a nemůžu si jen tak stoupnout do fronty v Mekáči, protože když je tam moje cílovka, lidé se mohou zbláznit.

utubering

Fakt se to takhle děje?

Je to enormní a je to fakt obrovský.

Co děláš, bereš si velký tmavý brejle?

Jednoduše si dávám pozor. Když jsem třeba pracoval na Václaváku, kde jsem denně vystupoval z metra, to často bylo peklo. Každý výlet, co přijede do Prahy, přijde na Václavák a já jsem byl pro některé skupiny jako poklad. A pak když chce třicet lidí fotku, je to těžký.

Nedávno jsem jel vlakem a nastoupili tam sedmnáctiletí kluci, florbalovej tým. Seděl jsem v kupé a oni chodili okolo a fotili si mě přes sklo. Nakonec jsem vyšel za nimi a řekl jim, hele hoši pojďte se vyfotit a pojďme to tady odbít. Chodili tam dokola a cestující to otravovalo. Mně by to bylo jedno, ale vadí mi, že tím omezuju ostatní.

Dokážeš se YouTubem uživit?

Dnes už dělám jen YouTube. V únoru jsem odešel z práce, v Tiscali Media jsem měl na starosti reklamu na Skypeu pro Českou a Slovenskou republiku. YouTube mi začal vydělávat víc peněz a víc mě to baví. Plnohodnotně se tím živím a jsem spokojený.

Kolik času tomu věnuješ?

To se těžko říká. Ráno vstanu, jdu se umýt, jdu na záchod, pak sednu k počítači, čtu a reaguji na komentáře. Tohle beru taky jako práci. Jako když má někdo e-maily, to mám stejný.

Věnuji se tomu každý den, fakt jako 24 hodin. Třeba dnes před Utuberingem mi ve 3:30 ráno volali lidi ohledně marketingové nabídky a spolupráce. Normálně mě vzbudili a telefonoval jsem s nimi.

Když točím běžné herní video, zabere to půl hodiny nebo hodinu, pak to musím stříhat, upravit, něco trvá, než se to vyrendruje. Na některých videích dělám i den nebo dva. A když netočím, tak nad tím přemýšlím.

Máš nějakou radu pro fanoušky, kteří by tak jako ty chtěli prorazit na YouTube?

Mám takové tři A: musí být aktivní, aktuální a autentický. Když je člověk aktivní, točí pravidelně. Nemusí to být každý den, jako to mám já. Ale když budu točit jednou za týden, lidi na to budou čekat a budou to vědět. Ale ve chvíli, kdy natočím video a řeknu, další natočím nevím kdy, tak jako fanoušek se nemám na co těšit a nemám na co čekat.

Pak musí být aktuální, tedy to musí být témata, která baví lidi. Teď třeba frčí Utubering, je třeba o tom mluvit, dělat fotky. Jasně, je to forma reklamy, ale nám to taky pomáhá, protože lidi to hledají a baví se o tom. Když byla kauza se Zemanem, fungoval Zeman. Když je hokej, mluvilo se o hokeji. Netřeba okolo sebe dělat uzavřenou bublinu a žít ve svém vlastním světě.

A být autentický, tedy musí to být přirozený. Nic nepřehrávat, aby až vás lidi potkali osobně, aby věděli, že je to ten člověk z videa, že je to vážně on, že nemá jinou intonaci, že najednou nepoužívá sprostý slova, nebo že mluví úplně jinak.

Jaká je podle tebe budoucnost YouTube?

To je vidět v zahraničí. YouTube je věc, která se bude stále přizpůsobovat, baví to miliony lidí. Vytříbí se dvě skupiny. Ti, co budou růst rychleji a mají větší publikum, a pak lidi spíše z různých komunit, třeba profi skateboardisti. Budou točit super videa, ale nebudou mít tolik fanoušků.

Co chceš dělat ty? Plánuješ se věnovat tomu, co teď?

Říkám to často, budu dělat to, co mě baví. Bavila mě práce v Mekáči, i když jsem vypadal jako blbec, bavila mě taky práce v Tiscali. Teď mě baví YouTube. Třeba mě za rok bavit přestane, nebo se mi něco může stát, uvidíme. Ale chci stále dělat to, co mě baví a hlavně když mi to vydělává peníze. Potřebuji z něčeho žít.

Z čeho konkrétně máš nejvíc peněz?

Jedna část je od Googlu, vyplácí nám poměrnou část z reklamy, která se zobrazuje u našich videí. Druhá část je od sponzorů z marketingu, kterým děláme reklamu, videa na klíč nebo product placement. Momentálně to mám tak padesát na padesát. A i kdybych nedělal marketingové videa, tak mě YouTube stále uživí.

Kolik máš marketingových nabídek?

Každý den jsou to dvě nabídky, s tím, že si samozřejmě vybírám. Za týden může být maximálně jedna nabídka, jedno reklamní video. Jinak to ztrácí smysl. Mám video na den, takže za týden sedm videí a jedno z toho je reklamní. Ze třiceti jsou to tak dvě až čtyři videa.

Podle čeho si ty značky nebo firmy, se kterými spolupracuješ, vybíráš? Sympatie, peníze?

Je to jedno s druhým. Když mě osloví sympatická značka, nemusí mi dát ani korunu. Když nesympatická, může mi dát hrozně moc peněz, ale fungovat to nebude. Jsou firmy, se kterými bych nespolupracoval, můžou se tady mlátit a házet peníze na stůl. Ale oni takové peníze ani nejsou schopni dát, protože by se jim to ani nevyplatilo. Všechno musí fungovat dohromady, dávat smysl pro mne i diváky. Něco vydělat, abych mohl platit nájem a vybavení. A musí se mi líbit ta značka.

Diskuze k článku