Petr Koutný z BSC: V bankovnictví se teď začne sakramentsky něco dít

Dosud se děly zajímavé věci v bankovnictví spíše na východě, s PSD2 se však přesouvá hlavní dění také k nám. A máme se na co těšit. ČNB je osvícený regulátor a blockchain je obrovská inovace, která s sebou ale nese hromadu šrotu. Tyinternety se nejen o budoucnosti bankovnictví a kryptoměnách bavily s Petrem Koutným z firmy BSC.

Na pražských Kavčích horách sídlí relativně nenápadná česká firma BSC (Banking Software Company), která bankovním klientům nabízí digitální software. To znamená, že neposkytuje IT služby a nedělá zakázkový vývoj, ale vyvíjí vlastní produkty, které aktuálně prodává v zemích od Vietnamu přes Ázerbájdžán, Rusko nebo Česko až po Spojené státy.

A tuhle nenápadnou firmu – která je ve svém oboru číslem jedna v Evropě a v top pět na světě – z minimalisticky zařízené kanceláře vede Petr Koutný. V BSC začal pracovat ještě během studia na pražské ČVUT, když jako brigádník zalamoval texty v brožurách a manuálech do formátu vhodného pro tisk. Bankovnictví ho však oslovilo, na vysoké škole napsal diplomovou práci, z níž v roce 1998 v BSC vznikl úspěšný produkt prodávaný v několika zemích.

Koutný postupně ve firmě vystřídal pozice od programátora přes obchodníka a různé manažerské pozice až po ředitele. Při exitu původních vlastníků BSC v roce 2012 pak ve firmě rovnou koupil majoritní podíl (80 procent). Zbylou část teď vlastní další manažeři ve firmě.

„Jako firma máme tři divize, jedna z nich je digitální bankovnictví. Bankám pomáháme, aby mohly obsluhovat klienta digitálním způsobem. Nedodáváme tedy skříně a židle na pobočky, ale všechno, co se týká softwaru a digitalizace. To znamená internetové a mobilní bankovnictví, ale i aplikace pro callcentra, open banking… To je gró firmy,“ vysvětluje.

Ve vyčerpávajícím rozhovoru pro Tyinternety mluví o největších trendech v bankovnictví a fintechu, čeho se všechny banky bojí (i když to nepřiznají), proč není blockchain jenom buzzword a jak změní svět, i o regulacích kryptoměn.

Petr Koutný

Jaká je budoucnost bankovnictví?

Když se bavíte s bankéři, tak budoucnost bank nevidí moc optimisticky. Bill Gates kdysi řekl, že bankovnictví je důležité, ale nikoliv banky. To je ale stav, kam se svět posouvá. To, že vám někdo dá zdroje, abyste mohli splnit svoje sny nebo založit firmu, tady zůstane. Výměna peněz a financování tady vždy bude. Otázka je, jestli za tím budou stále stát převážně banky. To tak asi nebude.

Jak to tedy bude?

Souvisí to s regulací, třeba Evropské unie, která říká, že vedle bankovnictví vznikají globální firmy jako Google a Apple, jež mají neregulovaný trh, globální dosah a jsou schopny svět převálcovat. My tady máme to svoje bankovnictví, které je rozdělené na zemičky, není velké a trošku zaostává, přičemž tihle giganti je mohou převálcovat. Myslím si, že regulátor si tento fakt uvědomuje a říká, že je potřeba něčeho, co banky nakopne, aby se změnily. Aby se taky staly Apply a Googly.

Jak to ten regulátor dělá?

Dělá to trošku nešťastně, protože regulace je strašně svazující. Pro banky je to strašný batoh. Je jasné, že smířit se s ním není jednoduché, proto na regulátora všichni nadávají. Vede k tomu, že globálně se výnosnost kapitálu bank dostává na úroveň pět až sedm procent – tedy investoři, kteří dají peníze do bank, dostanou zpět pět až sedm procent ročně. To je tak nízká míra, že se investorům víc vyplatí investovat do jiných oblastí, protože tam je výnosnost vyšší.

Bohužel, budoucnost bankovnictví není růžová. Regulací pořád přibývá a přibývá, přičemž výnosnost se bude snižovat. Hrozí, že banky přestanou být zajímavé z pohledu investorů, nebudou do nich dávat peníze, protože se jim to prostě nevyplatí. Ale přitom bankovnictví všichni potřebujeme, protože bez něho nebude ekonomika fungovat.

A proto vzniklo PSD2?

Jeden z důvodů PSD2 bylo sjednotit Evropu a vytvořit prostředí, ve kterém mohou vznikat zajímavé firmy. Cílem bylo využití faktu, že peníze tady vždy budou, a vytvoření konkurenčního prostředí v oblasti, která pracuje s penězi. Co z toho vznikne, nikdo neví. Regulátor neví, co díky PSD2 vznikne za firmy, ani co všechno dá směrnice do pohybu. Většina regulací reaguje na něco, co už bylo. Vidíte to třeba v krypto byznysu – něco se děje a regulátor to chce regulovat. Reguluje minulost, v PSD2 nastavuje podmínky do budoucna. Neví, co přijde, banky to také neví, a to je to krásné. Před patnácti lety nikdo nevěděl, co je to Facebook, a najednou tady byl. PSD2 může dát vzniknout podobně přelomovým projektům.

Kam to celé směřuje?

Směřuje to k tomu, že se otevře trh, vzniknou nové subjekty. Přirovnejte si to k jakémukoliv neregulovanému trhu. Třeba když se dereguloval trh energií, vznikly Bohemia Energy, Centropol a tak dále. Firmy, které klienta obsloužily lépe než ČEZ nebo E.ON. Nabídly něco, co ty dvě velké firmy v té době nabízet nechtěly. Dnes už jsou k tomu donuceni, což celý trh posunulo někam dál. To stejné se stane s bankovnictvím, banky nezaniknou. Budou se muset stát přívětivějšími, ale trh už nebude takový, jaký byl v minulosti.

Což souvisí s fintech startupy…

Nové startupy přijdou, budou hodně aktivní a kreativní v tom, jaké služby pro klienta vymyslet. Polovina nebo tři čtvrtiny skončí špatně, protože nevymyslí fungující byznys model. Nicméně výsledek bude takový, že to donutí změnit se i ty banky. Zajímavé je to také pro nás jako BSC. Nejdříve jsme expandovali na východ, protože se vše odehrávalo tam. Tady se nic nedělo, protože nikdo do bank nechtěl investovat. Teď se tady sakramentsky něco začne dít.

Co na to říkají banky?

Bojí se. Všichni se bojí, i ti, co říkají, že ne. Ten strach je ale vlastně pozitivní. Když se za firmu bojím, že nebudeme mít dost zákazníků, tak s tím něco dělám.

Takže je to strach, který je motivuje, aby byly lepší.

Přesně tak. Jen někteří z toho strachu vymáčknou inovaci a někteří u strachu zůstanou a půjde to s nimi dolů.

Můžete uvést konkrétní příklad takových inovativních služeb z České republiky?

S nimi přicházejí zejména fintechy. Třeba Spendee nebo BudgetBakers, dvě globální české společnosti, které nabízí služby správy osobních financí a jsou v tom unikátní. Banky to nikdy moc nedělaly, protože neměly důvod, klient u nich stejně už byl. PSD2 to konečně umožní startupům dělat pohodlně.

Ale banky přinesou tu samou věc, nabídnou služby personal finance managementu, kde si v internetovém bankovnictví naplánujete svůj osobní rozpočet. Jde především o to, jestli budou banky natolik inovativní a budou chtít tolik investovat. Problém je totiž v tom, že když se vlastník banky podívá na návratnost pět až sedm procent, tak si řekne, že se investice nevyplatí a investuje raději přímo do startupu, protože u něj může mít nárůst stovky až tisíce procent.

Jak se díváte na inovativnost českých bank? Jsou inovativní, nebo je přemohl zmiňovaný strach?

Myslím si, že se to lepší. Je to vidět i na nás, my jsme dodavatelem bank a vidíme, že poptávka roste. Bylo období, kdy si banky chtěly všechno vyvíjet samy, měly IT s tisíci lidí. Od toho se teď ustupuje, protože v takovém případě jde v podstatě o velkou softwarovou firmu. A ta nikdy nebude tak rychlá a agilní jako startup s pěti lidmi. Banky zjistily, že mají obrovské software housy a nedaří se jim je provozovat efektivně. Zjistily, že ze sebe potřebují udělat startupy, potřebují být rychlé, potřebují mít kreativní lidi.

Kdo u nás takovou cestou postupuje?

Česká spořitelna se vydala cestou, že vytvořila digitální tým fungující vedle klasické struktury, aby měl ten tým jistou volnost. Jsou banky, které si vytvářejí přímo vedlejší instituce, vlastní startupy. Banky budou inovovat, většina z nich podle mě chce inovovat, protože nic jiného jim ani nezbývá.

Banky tedy zruší svá IT oddělení?

Každá banka by si měla svůj interní software house nechat pro oblasti, ve kterých se chce lišit od konkurence. Pokud dělám něco, co mi přináší konkurenční výhodu, tak musím dělat vlastní vývoj. Pokud chci udělat díru do světa, musím si to vyvinout sám, to nemůžu nakoupit. Startup, který by přišel s novou myšlenkou a všechno by si nakoupil…, to takhle nefunguje. Banky musí vyřešit, v čem chtějí být jiné, a to není otázka IT, to je otázka boardu a jejich strategie.

Blockchain je obrovská inovace, s kterou ale jde hromada šrotu

Jak se díváte na kryptoměny a s tím související technologii blockchain?

Poprvé jsem k tomu přičichl, když jsem si před pěti lety koupil bitcoiny. Jsem takový ten HODL, jak se říká [Hold On for Dear Life – pozn. redakce]. To jsou ti, co nakoupí kryptoměny, na několik let na to zapomenou a pak se podívají, kolik aktuálně stojí, a jsou z toho nadšení [smích]. Nicméně před rokem se o kryptoměnách začalo všude psát a všichni o nich mluvili, tak jsem začal studovat, číst, zkoušel jsem si to a protože jsem technik, tak jsem si udělal nějaký smart contract. Podle mého názoru je to strašně zajímavá věc, je to budoucnost.

Kryptoměny, nebo blockchain?

To je v podstatě stejné. Kryptoměny jsou digitální aktivum, které vám umožňuje přístup třeba i k reálným věcem. „Měn“ mezi nimi ale moc není. Blockchain je technologie, na které je to celé postavené. Ale ta myšlenka blockchainu, veřejné účetní knihy, je hezká, protože nahrazuje instituci, prostředníka vytvářejícího důvěru. Většinou je to stát, někdy jsou to firmy. Důvěra však v případě blockchainu není postavena na autoritě třetí strany, ale matematických pravidlech a principech.

Na základě této jednoduché myšlenky se teď snažíme najít use-casy v reálném životě. Dnes je ale kolem toho hype, všichni všechno dělají na blockchainu, i když devadesát procent z toho blockchain nepotřebuje, protože by to bylo mnohem jednodušší dělat nějak jinak.

Takže je to zároveň trochu buzzword…

Je to buzzword, který třeba využít, láká investory, peníze do toho tečou. Když jste normální firma, která nebyla schopna najít investora, a najednou řeknete, že jste krypto firma, peníze tečou [smích].

Takže blockchain je geniální myšlenka, která tady nikdy nebyla. Je to jako internet. Tehdy si lidé neuměli představit, že budou moct hned komunikovat s kýmkoliv na světě. Kdo by dnes věřil, že můžete všechny svoje záznamy a účetnictví dávat veřejnosti, aby se na to koukla, a nikdo to nemůže změnit. To jsou obrovské myšlenky, které přinesou obrovskou inovaci. S tou inovací ale souvisí hromada šrotu – většina toho, co se dnes děje, je šrot.

Jak se k tomu staví státy?

Je několik základních trendů. Někteří vidí v blockchainu a kryptoměnách potenciál a chtějí to podpořit, protože chtějí být dominantním hráčem. Příležitosti se chytilo Švýcarsko, kanton Zug je vlastně domovem veškerých krypto startupů po celém světě, protože udělali speciální podmínky, které tomu vyhovují. Další je Bělorusko, podporuje všechny blockchain-based a krypto projekty ve své speciální ekonomické zóně. Na pět let tam mají daňové prázdniny, jen aby byznys dělaly u nich. Překvapil mě třeba Mauricius, ten je úplným rájem pro krypto firmy. Přitom je to malý ostrůvek v Indickém oceánu.

Co další přístupy?

Pak jsou státy, které mají strach, že jim to vezme jejich vliv. To je případ Číny. Podle mě jim ani nejde o to, aby před kryptoměnami ochránili drobného neznalého investora, i když to říkají. Čína může ztratit vliv, možnost centrálně kontrolovat svou ekonomiku, protože se ekonomika může dít někde jinde. Čína to dle mě reguluje proto, aby dosáhla svých cílů.

Jakou pozici zastává Evropská unie?

Evropská unie nebo Spojené státy jsou třetím druhem. Vidí, jak je to populární, jak to přilákalo masy lidí, kteří však kryptu vůbec nerozumí. A stejně jako v předminulém století, kdy přišly burzy, na tom chtějí lidé bohatnout. I když vůbec nevědí, o co jde, dávají do toho peníze a o všechno mohou přijít. To se děje a bude se to dít.

Státy přitom cítí jistou zodpovědnost. Když někdo přijde o peníze, tak ho to naštve. Svede to na někoho jiného, tedy na stát. Toho se Evropa a Spojené státy bojí a chtějí regulace, aby prostě zakázali darebákům dělajícím podvodné projekty okrádat normální lidi. Dnes jsou kryptoměny tak populární, že reálně hrozí, že lidé přijdou o své peníze a budou hledat viníka, nikdo si nechce přiznat chybu.

A jak je na tom Česká republika, respektive pohled České národní banky?

ČNB to řeší zajímavě a říká, že kryptoměna není měna a nevidí důvod, proč by se tím měla zabývat. Ze zákona mají dané, o co se mají starat, a tohle nejsou měny, takže se o kryptoměny nestarají. Proto je ČNB osvícená a dobrá, neplete se do věcí, kam se nemá plést.

Na jaké darebácké praktiky jste narážel?

Třeba ty, které se dělaly na burzách, jako „pump & dump“. Kdysi to bylo s akciemi, ale i teď v rámci ICO (Initial Coin Offering) můžete vydat vlastní měnu. U ICO na začátku generujete poptávku a měna roste. Tím, že roste, vzbudí pozornost a investoři, kteří tomu houby rozumějí, ji začnou kupovat, protože když něco roste, chtějí to všichni. Když ta kryptoměna naroste na jistou úroveň a vidíte, že jsou tam i jiní než vy, začnete prodávat. A když to všechno prodáte, tak ta burza zjistí, že všichni prodávají, pak začnou prodávat úplně všichni, a to je ten dump. Spadne to dolů, nikdo to nechce kupovat a cena je na nule.

Jakým způsobem se tomu vyvarovat? Lidé si to chtějí otestovat a zkusit, ale jak mají zjistit, že je něco podezřelé a komu mohou věřit?

Přístup regulátora je v tom, že zakáže všechno a bude pouštět jenom ty, o kterých si bude jist, že jsou v pořádku. To je přístup států. Lidé by ale především neměli dávat peníze do něčeho, čemu nerozumí. To je základní pravidlo. Čtěte, udělejte si vlastní názor, komunikujte na internetu. Stejně jako já, investoval jsem do několika ICO, ale musíte trávit hodiny a dny na internetu, ověřovat si, co je to za lidi, zjišťovat informace… je to strašně časově náročný proces, což normální člověk dělat nechce. Ten chce jen „investovat“, rychle zbohatnout a shrábnout peníze.

Mám pocit, že tohle se lidé nedokázali naučit za několik století.

A nikdy se to ani nenaučí [smích]. Ta chamtivost a chuť rychle zbohatnout je silnější emoce než rozum.

Co blockchain a banky?

Blockchain je velká téma i pro ně. Třeba mezinárodní platební styk je dnes neskutečně pomalý a drahý, blockchain je super příležitost, aby se to zlepšilo. Banky na to budou muset reagovat, protože jestli někdo nabídne převod z Ameriky do Vietnamu za jeden cent a ony budou mít sazbu sto dolarů, tak za chvilku už nebudou mít co dělat. Již existují konsorcia bank, jež se blockchainu a kryptoměnám věnují a něco do toho investují. To je všechno pozitivní a banky toho využijí.

Kde vidíte největší potenciál blockchainu vy?

Já osobně ho vidím v tom, že když máte nějaké fyzické aktivum, nějakou věc, tak hodnotu má jedině tehdy, když vám za ni někdo tu hodnotu chce dát. Máte obraz a dokud vám nikdo neřekne, že vám za něj dá milion korun, tak tu hodnotu nemá. Ale dostat svůj obraz z kanceláře v Praze na světový trh není jednoduché. Číňan ten obraz musí vidět, aby řekl cenu. Blockchain to umožňuje. Budete díky němu schopní reálným věcem vytvořit digitální obraz, který bude mít mnohem lepší likviditu než fyzická věc. Třeba obraz bude pořád tady v kanceláři, ale jeho vlastnosti budou převedeny do digitální podoby, budou ověřeny pomocí kryptografie a budou dány na trh, kde to může koupit Číňan, Rus, Američan, Vietnamec, kdokoliv. Protože ten trh bude instantní, digitální.

V ekonomice to povede k nárůstu bohatství. Tím, že si danou věc může koupit kdokoliv z celého světa, vzroste rázem její hodnota z dvaceti tisíc na dvě stě tisíc. Myslím si, že to bude revoluce. Reálná aktiva se opravdu ztokenizují – říká se tomu tokenizace – a díky tomu, že se zvýší jejich globální likvidita, pak naroste i jejich hodnota.

Kdy očekáváte, že něco takové nastane v nějaké velké míře?

Už to nastává. Zajímavým projektem je třeba tokenizace energie. Dnes máte hráče jako Centropol a Bohemia, kteří prodávají elektřinu koncovým spotřebitelům. Ale představte si, že si jako koncový spotřebitel můžete tuhle energii nakoupit ne přes prostředníka, ale na nějaké burze – a tím nemyslím instituční, jako dnes existuje v Německu s podmínkou být registrovaným subjektem. Budete si tu energii moct nakoupit přes blockchain, energie bude obchodovaná z celé Evropské unie. Každá elektrárnička, která vyrábí, třeba i ta vaše doma, vydá token, který bude říkat „1 MWh v lednu za 1 euro“ a vy to hodíte do světa. Mluvím teď o Evropě, protože Evropa má deregulovaný energetický sektor. Kdokoliv si to bude moct koupit, i vy doma.

Diskuze k článku