Markéta Přenosilová (CzechInvest): Startupy jsou flexibilní, dopad pandemie ustály

O startupech, jejich vývoji v posledních letech a budoucnosti si s námi popovídala Markéta Přenosilová, ředitelka Divize startupů a inovativních malých a středních podniků v CzechInvestu. Řeč přišla také na aktivity CzechInvestu a na to, v jakých oblastech může CzechInvest startupům a inovativním podnikům pomoci.

Začněme představením, čím se v CzechInvestu zabýváte?

V CzechInvestu mám na starosti podporu startupů a propojování aktérů na poli inovací. Jde o různé subjekty, kam spadají mimo jiné univerzity, inovativní malé a střední firmy, různé asociace a clustery, které sdružují firmy v jednotlivých oblastech. Když to shrnu, tak je naší primární náplní práce podpora startupů a inovativních malých a středních firem, komunikace s nimi a také jejich propojování navzájem. To souvisí s novou strategií CzechInvestu, která vznikla v loňském roce, a jejíž součástí je nová divize věnující se startupům. Zaměřujeme se také na odlišné průmysly, od tradičních jsme se posunuli k tzv. multisektorovým, protože dnes už některá odvětví nelze oddělovat jako například automotive a ICT sektor. Kromě mobility se nově specializujeme také na kreativní průmysly, ekologické technologie, umělou inteligenci nebo zdravotní technologie, které zejména v poslední době hrají ve světě důležitou roli.

Veškeré naše aktivity se odvíjejí od podpory podnikavosti. Kromě organizování soutěží a hackathonů se věnujeme i strategičtějším věcem, jako je tvorba a připomínkování různých dokumentů Ministerstva průmyslu a obchodu či dalších resortů. V posledních letech považujeme za velký úspěch, že startupy, spinoffy a inovace získávají větší pozornost a stát na ně pohlíží z jiného úhlu, jelikož se liší od standardních začínajících firem.

A nyní k vám a vaší pozici, co máte na starost jako ředitelka Divize startupů a inovativních malých a středních podniků?

Můj den prakticky vypadá tak, že polovinu času mi zabírají schůzky, porady, meetingy a vyřizování ad hoc záležitostí, které k nám přicházejí v rámci různých připomínkových řízení a podobně. Mojí úlohou je koordinovat, aby veškeré aktivity, které se odehrávají napříč divizí, byly v souladu s nastavenou strategií. Tu se snažíme ve spolupráci s dalšími kolegy postupně naplňovat. Naštěstí mám kolem sebe odborníky, kteří se pohybují v daných oblastech delší dobu, tedy lidi z praxe a zároveň lidi, kteří mají nadšení i drive – hezky to shrnul jeden z našich klientů, který o nás řekl, že jsme státní správa s lidskou tváří. Takové přirovnání nás samozřejmě těší.

Zabývám se také propojováním firem mezi sebou, zabezpečením informovanosti a spolupráce s odborovými asociacemi a svazy. Sbírám podněty, které předávám dále. Účastním se různých konferencí, někdy zasednu v porotě na hackathonech a akcích, které pořádáme. Snažím se také stmelovat tým, dávat lidem možnosti rozvoje či je podporovat v nových aktivách. Zkrátka moje práce je velice různorodá.

V CzechInvestu jste od roku 2008, jak byste své dosavadní působení zhodnotila a baví vás po takové době ještě tato práce? Co považujete za své největší úspěchy?

Práce mě pořád baví, samozřejmě má své plusy i mínusy, někdy se daří více, někdy méně. Začínala jsem pro agenturu pracovat už při škole, kdy jsem se podílela na organizaci Technologických dní. Jednalo se o meetingy mezi zástupci jednotlivých států, kteří hledali společné synergie, projekty a aktivity na určité téma. Poté se otevřela možnost pracovat na podpoře startupů, tak jsem se chopila příležitosti. Objevily se první úspěchy a v roce 2011 jsme rozjeli projekt CzechAccelerator, který byl financován z evropských fondů a rozšiřoval se na různé státy. V té době jsme ještě v Česku neměli tolik možností, jak rozvoj startupů podpořit. Proto jsme otevřeli akcelerátor v Silicon Valley, místě, kde mohou firmy načerpat know-how, kontakty a zkušenosti poměrně rychle. Ze začátku jsme byli nejistí, ale projekt měl velký úspěch.

Navázali jsme hned dalšími programy. Ukázalo se, že má podpora startupů smysl, a i pro stát jde o mnohonásobnou návratnost investic. Kromě týmu dvaceti lidí, kteří sedí tady v Praze, nám pomáhají také kolegové v zahraničí a regionech. Díky tomu dnes dokážeme startupy napojit na správné kontakty v Česku i v zahraničí.

Jak se v posledních letech vyvíjela česká startupová scéna? Jsou české startupy něčím specifické?

Českou startupovou scénu mám možnost sledovat od roku 2011. Můžu říct, že roste. Je vidět stále více úspěšně založených startupů – takové příběhy bezpochyby táhnou a inspirují i ostatní. Samozřejmě nejsme ještě tak daleko jako třeba Německo, Francie nebo Velká Británie; jsou na tom lépe z hlediska podpory a také finančních možností a investic. České startupy už jsou ale také schopné zaujmout i zahraniční investory. Například startup Integromat získal nedávno investici přes dvě miliardy korun. Zajímavý je také úspěch startupu Ytica, který koupilo za miliardu americké Twilio. Další miliarda šla na přelomu roku do startupu Productboard, který působí v Americe, ale jeho zakladatelé jsou Češi. Tyto investice přicházejí od zahraničních subjektů, v České republice se běžně investice pohybují v nižších číslech. Nedávno J&T investovala do startupu Fondee deset milionů korun. I toto se u nás považuje za úspěch, v Americe by šlo spíše o počáteční investici, kterou je schopný poskytnout téměř každý druhý business angel. Takže ano, potenciál zde je, jen je škoda, že firma po prodeji končí v zahraničích rukách. Na druhou stranu mohou zakladatelé tyto zkušenosti přenést zpět a „kolotoč se roztáčí“.

Takže jsme na tom v Česku s investicemi vlastně velice dobře?

Ještě trochu pokulháváme v investicích do rané fáze vývoje, což potvrzují i statistiky, které vydává Evropská unie s evropskou venture kapitálovou asociací (CVCA). Investice do rizikového kapitálu se u nás pohybují na 8 procentech průměru ve srovnání se zbytkem Evropské unie. Pozitivní je, že v loňském roce vznikla asociace business angelů. Věříme, že by to mohlo vést k lepšímu předávání zkušeností, jak s investicemi do začínajících rizikových firem pracovat.

A jak je to tedy se samotnými startupy, změnilo se za poslední dobu něco?

Od roku 2011 je znát posun z hlediska oblastí, na které se startupy zaměřují. Dříve šlo z devadesáti procent o ICT, zejména software, weby, e-commerce, big data atd. V poslední době tvoří tyto startupy asi sedmdesát procent a přibyly takové, které se pouštějí do náročnějších technologií, jako je internet věcí (IoT), mobilita nebo zdravotnictví. To souvisí i s tím, že vzniká stále více spinoffů z univerzitního prostředí. Z letošního Startup Reportu, na kterém jsme se také podíleli, vyplývá, že pořád převládají služby nad samotným produktem.

Rozvinul se také celý startupový ekosystém a existuje více míst, kam se firmy mohou obrátit pro podporu. Vznikají inkubátory a inovační centra, která nabízejí kvalitní služby a jsou schopná firmám pomoci. I my s takovými centry a inkubátory spolupracujeme a předáváme si vzájemně zajímavé podněty.

Pro startupové prostředí jsou důležité také univerzitní spinoffy, tedy projekty z akademického prostředí. Existuje stále více organizací, které umožňují vznik spinoffů a podporují je. Například Karlova univerzita založila Charles University Innovation Prague, existuje inkubátor i&i Prague, v Ostravě pomáhá Green Light atd.

Pod rukama vám prošla řada projektů, které vás za tu dobu zaujaly nejvíce?

K dnešnímu dni už je to více než 350 firem, které prošly našimi programy. Nejvíce si vybavuji ty, které byly mezi prvními. Například bezpečností firma Cognitive Security, za kterou stojí lidi z univerzitního prostředí. Firmu tři roky poté, co se zúčastnila našeho projektu CzechAccelerator, koupila společnost Cisco. To je na jednu stranu skvělý úspěch, ale vyvstala otázka, co bude s firmou, které se chopí globální hráč. Společnost Cisco nakonec založila vývojové centrum v Praze, kde oba původní zakladatelé začali působit a de facto ho rozjížděli.

O pár let později se objevil startup, který sám o sobě nebyl tolik zajímavý, ale zaujali nás oba jeho zakladatelé. Dva mladí pánové, David Semerád a Lubo Šmíd, přišli s projektem virtuální zoo. Dnes stojí oba v čele STRV, jedné z mála firem, které se podařilo uspět na americkém trhu. Mezi jejich klienty patří Microsoft, Wallmart nebo Tinder. Tento příklad demonstruje úsilí a to, že jsou startupy také především o lidech.

Z novějších projektů je pro mě zajímavý například startup Autolift, který je poměrně atypický. Nejedná se totiž o žádný software, aplikaci, ani umělou inteligenci, ale dělají polohovatelné hevery pro auta. Podařilo se jim najít díru na trhu a prorazit. Navíc firma pochází z Vysočiny –  kraje, ve kterém nevzniká příliš startupů.

Jak ovlivnila situace okolo pandemie covid-19 vaše aktivity a jaký dopad měla/má na startupovou scénu?

Před krizí jsme posílali pět startupů měsíčně do zahraničí, ale řada našich aktivit ustala, protože se nedalo cestovat. Některé firmy stihly na začátku roku odjet na konferenci CES v Las Vegas. Většina našich služeb a produktů zahrnovala zahraniční účast – diskuze s investory, získávání zkušeností, mapovaní trhů, zpětnou vazbu a podobně. Své služby jsme museli upravit a přesunout do onlinu. Překvapilo nás, že ¾ firem to braly pozitivně, některé z nich zjistily, že pro jednání s dalšími firmami není zapotřebí osobní kontakt. Větší dopad měla situace na firmy, které vytvářejí produkt a ne službu. 72 procent firem nám indikovalo pokles tržeb z krátkodobějšího hlediska, většině z nich se ale dařilo plnit své závazky.

Obecně si myslím, že jsou startupy flexibilnější, agilnější a dokážou lépe reagovat na nastalou situaci než zavedenější společnosti a korporace. Každá krize přináší příležitosti a ti, kteří jsou schopni se adaptovat, z toho mohou těžit.

Co byste poradila začínajícím startupistům? Co je dnes stěžejním předpokladem úspěchu?

Z hlediska našich zkušeností jsou tři oblasti, které jsou důležité. První je – ptát se, ptát se, ptát se! Hlavně na začátku. Nejhorší situace je, když firmy vyvíjejí dokonalý produkt a nakonec zjistí, že ho nikdo nechce. To se stává poměrně často. Proto je důležité získávat zpětnou vazbu od zákazníků, partnerů a investorů.

Chce to připravit se také na tzv. fuckupy, které určitě přijdou, objeví se slepé uličky ve vývoji, odejde někdo z hlavních lidí nebo se vyskytne jiný problém. Bez toho to ale nejde. Jedno americké rčení říká „Pressure makes diamonds“, česky „Tlak vytváří diamanty“, což platí i pro startupy. Vždy může vzniknout nová příležitost a firma se posune dál, vydá se jinou cestou ve vývoji produktu, najde nové lidi apod. Je potřeba si uvědomit, že neúspěchy tady budou vždy a není nutné se kvůli nim hroutit.

Třetí věc jsou finance, tedy dát si dohromady „break-even point“, to znamená definovat milníky a pochopit, kde jsou slepé cesty. Naplánovat si kroky a poznat, kdy už se blíží bod zlomu. Často vidíme, že je pro startupy těžké plánovat dopředu, ale je to zapotřebí také kvůli investorům. Plány jsou důležité, aby bylo možné včas reagovat. Nejde upravovat prázdnou stránku.

A celkově nezapomínat, že devět z deseti startupů neuspěje, takže není nutné se z toho hroutit, nejste v tom sami! A my rádi pomůžeme.

Markéta Přenosilová (zdroj: CzechInvest)

Total
18
Shares
Další články