#15Tweetů s Jarmilou Štukovou o propojování umění, CSR aktivitách a byznysu

15Tweetů s Jarmilou Štukovou o propojování umění CSR aktivit a businessu

Jediná česká fotografka, která získala deset ocenění Czech Press Photo. Uznávaná foto a video dokumentaristka, dobrodruh a člověk se srdcem na správném místě. Asi nějak takto by zněl elevator pitch pro sympatickou mladou dámu Jarmilu Štukovou. Díky nominaci Radka Pšurného jsme se mohli s Jarmilou setkat a popovídat si o pestrém životě úspěšné fotografky.

1. Jak vypadá každodenní program Jarmily Štukové?

No musím říct, že se rozhodně nenudím. Kdybych se nudila, tak to bych ani nebyla já. Běžně pracuji na několika projektech najednou. Většinou to jsou dlouhodobé projekty. Hlavně co se týká dokumentů.

2. Co vás v současné době nejvíce zaměstnává?

Dokončuji dokument o slečně, která utrpěla těžký popáleninový úraz. Na tomto projektu pracuji již tři roky. Není to jediný projekt, který se týká popálenin. Nedávno jsme dokončili úspěšný projekt Vagónáři. Je o teenagerech, kteří vylezli na vagón a popálili se o dráty vysokého napětí. Je absurdní, jak velké procento mladé generace o tomto nebezpečí neví.

3. Jsou za tímto příběhem reálné osoby?

Ano, hlavní ambasadorkou příběhu je popálená Simona Riedelová, která v 17 letech vylezla na vagón a hlavou se dotkla drátů. Má z 60 procent devastující popáleniny a prožila si tzv. „sociální smrt“. Následně přehodnotila svůj život. Je to neuvěřitelně silná a inspirující holka, která s naším spotem nazvaným Jedna blbá fotka mimo jiné vystupuje v médiích nebo chodí po školách a hovoří o nebezpečí úrazů vysokým napětím.

4. Jak jste se k tomuto projektu dostala?

S popáleninami jsem se setkala v Indii. Točila jsem tam s kolegyněmi dokument o mladých ženách popálených kyselinou. Nemohla jsem to dostat z hlavy. V Praze jsem se potkala s přednostou Kliniky popáleninové medicíny FNKV MUDr. Robertem Zajíčkem, který spoluzaložil neziskovku Bolito.cz. Jejich hlavním úkolem je pomáhat popáleným pacientům. S Robertem, ale i s dalšími členy Spolku Bolíto se snažíme o prevenci těchto životních tragédií.

5. Mají vaše projekty i mezinárodní přesah?

Určitě. Před pár dny jsem se vrátila z Iráku. Slyšela jsem otřesné příběhy znásilněných holčiček nebo chlapců, které samozvaný Islámský stát používal jako dětské vojáky. Takto těžce traumatizovaných dětí jsou tam tisíce. Nejsem sice sociální pracovník, ale zažila jsem mnoho těžkých situací za války s IS v Iráku. S foťákem jsem ji mapovala od jejího počátku. Řekla jsem si, že musím nějak pomoci. Ty smutné oči jsem měla stále před sebou. A tak jsem oslovila světově uznávaného dětského psychologa Prof. PhDr. Radka Ptáčka.

Dohodli jsme se, že se svým týmem bude v Iráku školit místní sociální pracovníky a psychology. Vyškolení místní psychoterapeuti se pak budou moci účinně věnovat takto traumatizovaným dětem. Vím, že nespasím celý Irák, ale na základě mnoha mých setkání s místními v uprchlických táborech, nemocnicích i frontových liniích vím, že tohle má rozhodně smysl.

6. Živíte se jen fotografováním a dokumenty máte jako koníček, či naopak?

Nejvíce mě živí i baví fotka. Ale hned na druhém místě je natáčení. A krom dokumentů a novinařiny fotím i komerční projekty, které mají za sebou zajímavý příběh. Jak už jsem zmínila v počátku, právě dokončuji dokument o těžce popálené Martině, který kromě reálných výpovědí a situací bude obsahovat i mé animace a kreativní prvky.

7. Změnil se nějak byznys ve focení od doby, kdy jste začínala?

Zásadně. Obsah už dnes nemá takovou dlouhodobou hodnotu. Uživatelé jsou obsahem přehlceni a vybírají si jen fotky unikátní, nebo v reálném čase. Každý den se pro reportážního fotografa neděje nic zásadního, takže to pro nás znamená si svůj čas lépe plánovat a připravovat zajímavé projekty.

8. Fotíte i reklamu?

Fotím. Občas dělám i módu. Právě jsem dokončila stylizované plakáty na příští divadelní sezonu pro sedmnáct představení opery, činohry a baletu Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Pracovala jsem na principu dvojexpozice. Spojovala jsem do portrétů hlavních postav opery focených v ateliéru, činohry a malého divadla zajímavé prostředí v Českých Budějovic.

Jarmila Stukova - Jihoceske divadlo - Kominicek

Jarmila Stukova - Jihoceske divadlo - Rybí krev

9. Má fotografka s tolika oceněními Czech Press Photo dostatek zakázek?

Díky Czech Press Photo jsem známější, ale v Čechách mají ocenění spíše opačný dopad. Agentury a firmy se vás bojí oslovit, protože si myslí, že budete drazí, nebo nebudete mít čas. Stanete se nedostupnou. Lidi si myslí, že nechcete dělat na malých projektech, přitom utíkat do různých oborů je pro mě přínosné.

Jarmila Stukova - Czech Press Photo 1

Jarmila Stukova - Czech Press Photo 2

Jarmila Stukova - Czech Press Photo 3

10. Jaké zajímavé komerční projekty máte za sebou?

Fotila jsem pro Českou spořitelnu, nového Karoqa pro Škodu. Pro Leo Burnett jsem dělala přednášky a workshopy o focení. Přednáším také o válečném focení a o dokumentaristice. S manželem Andrejem jsme založili projekt One Blood, který pomáhá mladým talentovaným lidem v zemích, kde tvořit není jednoduché. Zvláště, když se ta tvorba týká západních subkultur. Cílem je najít mladé talenty v oblastech, kde byste je nečekali. Ukazujeme, že i v zemích spojených s válkou a chudobou žijí mladí progresivní lidé, kteří myslí podobným způsobem, jako lidé v našem západním světě.

11. Co vás v nejbližší době čeká?

Do konce roku máme s Líbou Taylor velkou výstavu v Tel Avivu, v Izraeli. Sjedou se tam fotografové z celého světa. Líba nafotila mizející tradice v České republice a já tam budu mít fotky tradic, které sice nikdo nechce, ale pořád v životech lidí především v zemích „třetího světa“, ale i třeba na Blízkém východě přetrvávají. Výtvarnice Michaela Mildorfová bude naší takzvanou uměleckou spojovací linkou. Svým vizuálním nápadem propojí naše odlišná fotografická témata.

V létě budu fotit v Íránu. Zajímám se o nomády a jejich tkaní perských koberců. Čína se dostává do popředí tkaní koberců a byznys nomádům v Íránu rychle upadá. Chtěla bych se podívat na zoubek střetu mezi tradicí a globalizací.

12. Co byste si přála?

Přála bych si vidět víc mladých lidí, kteří se zapojují do CSR aktivit a pomáhají tam, kde je to potřeba. Někdy je to o těžké práci za minimální úspěch, ale následný dobrý pocit stojí za to. Iniciativa studentů v CSR aktivitách je v jiných zemích mnohem větší.

13. Koho v ČR obdivujete za jeho CSR aktivity?

Určitě Katku Vackovou, která dělá na projektu #prsakoule. Obdivuji, s jakou energií se snaží motivovat mladé lidi, aby dělali podobné projekty. Klasický content marketing dnes už moc nefunguje a propojení firem s CSR aktivitami je pro všechny strany určitě hodnotnější.

14. Spíte někdy?

Spánkovou deprivací trpím již několik let. (smích) Jinak jsem docela aktivní. Kromě práce hodně sportuji, navštěvuji výstavy, kina, divadla. Ráda bych co nejdříve dodělala ve složitých zemích všechny rozdělané projekty a pak se stejně aktivně snad začnu věnovat rodině. Jestli to teda stihnu.

15. Jaké české projekty vás v poslední době zaujaly natolik, že byste se o nich chtěla dozvědět v dalším rozhovoru #15Tweetů?

Ráda bych se dočetla více informací o projektu Latim Obřezané od Olgy Šilhové z Lidé a země. Další zajímavý projekt je určitě kongres Dětská psychologie od prof. PhDr. Radka Ptáčka. Radek Ptáček je pro mě nejjasnější volbou. Dělá toho opravdu hodně a má rozhodně co předat.

Diskuze k článku