Já to dám! A tělo si řekne, že ne. Syndrom vyhoření a 4 základní chyby

Podzimní #HRworkshop, který pořádala personální společnost Předvýběr.CZ, měl tři přednášející. Většina účastníků byli personalisté a šéfové firem, nechyběli ale ani IT specialisté a obchodníci. Všichni si odnesli nový pohled na pracovní motivaci i na to, jestli je vždycky správné přesvědčení, že „já to dám!“

„Sakra, co se stalo, že jsem zvládala být už jen ‚úspěšnou‘ manažerkou?“ ptala se sama sebe Marta Skalická, zkušená manažerka, která prošla spoustou manažerských pozic v nadnárodních firmách jako Oskar, resp. dnešní Vodafone (3 roky), Novartis (7 let), Nutricia/Danone v Amsterdamu, naposledy ve farmaceutické firmě MSD. Už jako studentka byla pracovitá – angažovala se v rámci AIESECu.

Marta je dneska především maminkou 5letého Sama. Na workshopu vystoupila s úvodní přednáškou jako odstrašující případ. Na vlastní kůži poznala, co se skrývá pod často zmiňovaným syndromem vyhoření. Neustále doháněla resty, slibovala si, že bude chodit včas domů a najde si i čas na knížky… všichni to jistě znáte. Místo toho trávila v práci dvanáctky, rušila hodiny pilates.

Až tělo řeklo dost a přišel kolaps. Opakovaně. Naštěstí v sobě Marta našla dost odvahy a rozumu a v lednu 2018 zatáhla za záchrannou brzdu – dneska se věnuje především rodině a i když se určitě bude věnovat další práci, už ví, že je důležité soustředit se na klíčové projekty a umět úkoly delegovat na ostatní.

Není nad osobní zkušenost! Přesto byl užitečný i odborný pohled, který přednesla psycholožka Andrea Nichtová, která pracuje v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Kromě osobnostních faktorů, které k vyhoření mohou vést, existují i rizika na straně zaměstnavatele – kromě vysokého pracovního vytížení mezi ně patří špatný kolektiv, nedostatek uznání, nedostatek samostatnosti v práci či konflikt hodnot.

O excelentní závěr se postaral kouč Jan Mühlfeit, bývalý prezident evropského Microsoftu a spolupracovník Billa Gatese. Hned zkraje se publiku svěřil s vlastním psychickým zhroucením, od kterého se pak odpichoval během více než hodinového vystoupení, které mělo všechny nakopnout k odstranění chyb blokujících náš další rozvoj.

Mühlfeit upozorňuje na čtyři chyby, které děláme – my lidé, ale i organizace či státy:

  • snažíme se zlepšovat slabiny, ale nesoustředíme se na silné stránky,
  • nejdříve formulujeme plán (co a jak uděláme), místo toho, abychom si položili otázku, jaké na světě máme poslání,
  • snažíme se řídit čas, místo abychom řídili svoji energii,
  • a soustředíme se na úspěch, místo abychom si užívali štěstí na cestě za úspěchem.

„Škola a hřbitov jsou instituce, které se za stovky let nezměnily,“ v kostce řekl Mühlfeit na adresu školství. Jeho vystoupení se často vracelo ke vzdělávání a motivaci dětí, přičemž přístup většiny škol jejich kreativitu zabíjí.

Diskuze k článku