Práce v digitálu: Na fotbálek už nikoho neutáhnete

Dobám, kdy hlavním lákadlem v náborových kampaních býval fotbálek přímo na pracovišti, už pomalu odzvání. Všichni chtěli tenkrát mít kousek vlastního Googleplexu. Relax zóny rostly jako houby po dešti. Inzeráty se pak hemžily fotografiemi šťastných zaměstnanců uvelebených v sedacích vacích, jak drží ovladač od herní konzole a užívají si zaslouženého oddechu…

Aby nedošlo k nějakému nedorozumění – příjemné pracovní prostředí je neuvěřitelně důležité a je skvělé, že ho společnosti pro své zaměstnance vytvářejí! I my samozřejmě máme relax zóny s fotbálky, trampolínami, konzolemi, boxovacími pytli, houpačkami a v pražské kanceláři dokonce s pařezy k posezení. A je to nádhera.

Bohudík pro zaměstnance a bohužel pro recruitery se však podobné zázemí stává standardem a přestává být efektivní zkratkou při lákání nových lidských zdrojů. Je tedy třeba vracet se k hodnotám, které svým významem daleko přesahují výbavu kancelářských prostor.

Technologická svoboda

Mít možnost, zvolit si na řešení každého problému odpovídající technologii, je mnohem mocnější hodnota, než se na první pohled zdá. V Heurece nemáme nikoho, kdo by z pozice svojí autority za všechny rozhodoval o tom, zda se bude nová mikroslužba psát v PHP nebo v Pythonu, nebo jestli se při redesignu části webu přikloníme spíše k Reactu, či zůstaneme u čistého Javascriptu

Na druhou stranu rozhodně nikdo nechce chaos a anarchii v softwarové architektuře. Na technologickou strategii tedy místo jednoho člověka dohlíží skupina vývojářů, obsahující minimálně jednoho zástupce z každého týmu. Schází se pravidelně, aby plánovala rozvoj a údržbu celé aplikace z trošku vyššího pohledu. Každý se tak může podílet na udávání technologického směru. A zároveň se tím eliminuje bottleneck v podobě jednoho člověka, který ví všechno.

Rozšiřování obzorů

Taková technologická svoboda má pak i pozitivní vliv na rozvoj znalostí jednotlivých vývojářů. Mělo by totiž o něco méně docházet k ustrnutí na jedné technologii. Pryč jsou naštěstí ty časy, kdy jsme s klapkami na očích zatvrzele ohýbali vlastnosti jednoho jazyka tak, aby vyřešil problém v jiném jazyce řešitelný snáz jen proto, že ho nikdo neuměl.

V dlouhodobém horizontu je mnohem efektivnější dát prostor k získání nové potřebné dovednosti. Svět IT se prostě mění rychle, to všichni víme. Reagovat na tyto změny musí být součástí pracovního procesu.

Výhody ploché struktury

Zní to jako další náborový buzzword. Ale my máme vyzkoušeno, že pokud nemáte manažery manažerů manažerů, jdou věci prostě a jednoduše. Dvoudenní hackathon na chatě v horách, pro čtyřicet lidí uskutečněný do dvou týdnů od nápadu? Jen těžko by to dopadlo dobře, kdyby celou věc schvalovalo několik úrovní vedoucích pracovníků, z nichž ti na vyšších místech mohou jenom sotva mít kontakt s realitou vývoje softwaru a jeho potřebami.

U nás něco takového proběhlo nedávno jako po másle a výsledky byly nad očekávání! Nemalou zásluhu na tom mimochodem měli i pánové z TeskaLabs, kteří obdobný problém řešili nějaký ten pátek zpět a byli ochotní se s námi o zkušenosti podělit. To je totiž další důležitý poznatek, na který je potřeba klást důraz – nebát se zeptat. Tak jako se v Heurece nemusí nikdo stydět přiznat, že potřebuje vyplnit mezeru ve zkušenostech, ani vývoj jako celek není nijak odříznut od pomoci zvenku.

Na fotbálek mezi kamarády

On nakonec i ten fotbálek je malým dílkem velké skládačky. Svůj význam v náborových inzerátech sice ztratil, ale to nemění nic na tom, že my si ho prostě rádi zahrajeme. Ne proto, že jinde ho mají taky. Ne proto, abychom měli cool kanceláře. Ale proto, že chodíme do práce mezi kamarády.

Nevykáme si, nepíšeme si maily, skoro všechno řešíme napřímo. Třeba i u fotbálku. Možná je to vlastně takový barometr firemní nálady. Nikdo by neměl chuť jít si zahrát, kdyby ho to v práci štvalo. A pokud to v práci štve vás, dejte vědět do Heureky, my to máme rádi v Praze, v Liberci a i v Plzni, kde nově otevíráme další vývojový tým.

Diskuze k článku