Práce v digitálu: České pracovní portály jsou 16 let pozadu. Přijdou změny již v roce 2019?

Před pár lety provedl Vincent Szymczak z Randstad Sourceright pokus, při kterém v několika evropských státech vytvořil fiktivní účet programátora na sociálních sítích. Cílem tohoto pokusu bylo porovnat, jaká konkurence panuje na jednotlivých trzích – tj. kolik recruiterů a za jak dlouho se bude snažit daný profil lovit. A jak tento pokus dopadnul?

Česko se umístilo bezkonkurenčně na špičce všech zemí a je zde nejobtížnější talent ulovit. Tento experiment Vincent udělal asi před čtyřmi lety, tedy v době, kdy v ČR nebyla tak nízká úroveň nezaměstnanosti a nebyl tak vysoký počet volných pozic jako nyní, takže je velmi pravděpodobné, že ulovit nového zaměstnance nyní bude ještě náročnější než v době experimentu.

O to více platí rčení, že nikdy nebylo jednodušší kandidáta najít, ale zároveň nebylo nikdy obtížnější ho do firmy získat. Není ale na místě propadat depresím a stěžovat si, jak těžká naše práce je. Tato situace v sobě skrývá obrovský potenciál dostat se z pozice země, která trendy kopíruje, do země, která naopak trendy vytváří a určuje. Takováto situace nás nutí dělat věci jinak a zkoušet nové přístupy. Věřím, že právě tyto obtížné časy nám všem pomohou udělat největší posuny v HR a recruitmentu v našich firmách za posledních mnoho let.

Podobné situace leckdy pohnou i s těmi nejrigidnějšími částmi trhu a dokáží “odšpuntovat“ staré a nefunkční postupy, které léta přežívají všechny okolní tlaky. Vždy když plánujeme nový ročník recruiterské konference EVOLVE! Summit, snažíme se na nějakou takovou rigidní část trhu zaměřit a posunout náš obor zase o kus dál.

Pracovní portály zaspaly vývoj

Již několik let sledujeme situaci kolem pracovních portálů, které asi nejvíce zaspaly vývoj. Nechápejte mě špatně, i ve střední Evropě se objevují nové a zajímavé platformy jako JobAngels, Cocuma nebo Proudly. Když se ovšem podíváme na většinové fungování pracovních portálů, za poslední roky jsme se výrazně neposunuli.

Zvláštní je, že podnětů máme nejspíš všichni dostatek. Asi každý z nás recruiterů zažil situaci, kdy na pracovní portál umístíte svou pracovní pozici, zaplatíte za měsíc inzerce, vyhrajete si s textem, ale po měsíci nemáte jedinou reakci. Nejen že jste zklamaní z toho, že čas a úsilí, které jste investovali do pracovní pozice, nepřinesl jediný životopis, navíc jste ale museli zaplatit nemalý peníz za inzerci, která byla vlastně k ničemu.

Pracovní portály ve střední Evropě jsou stále zvyklé fungovat klasickým starým způsobem, kdy platíme za čas, po který je naše pozice inzerována a jestli je z inzerce nějaký výsledek, nemá na cenu za službu žádný vliv. Vývoj v ostatních částech světa nám ale napovídá, že očekávané změny konečně přijdou i k nám. Když se navíc podíváme, jak se tyto trhy vyvíjely v čase, můžeme vypozorovat, jaká bude i naše pravděpodobná cesta vývoje.

Právě proto jsme si na minulý ročník konference EVOLVE! Summit pozvali Richarda Collinse, majitele britské technologické společnosti ClickIQ, který posledních dvacet let zasvětil právě oblasti náborových médií a na konferenci nám představil, jak se budou pracovní portály dále vyvíjet.

Richard Collins

Agregátory pracovních pozic v Česku chybí

Abychom ale porozuměli, co nás v ČR a okolních státech čeká, pojďme se podívat na to, jak se vyvíjely trhy v USA a západní Evropě. Richard Collins uvádí, že při pohledu na tyto trhy dokážeme vývoj pracovních portálů rozdělit do zhruba tří cyklů.

Prvním vývojovým stupněm, kterým si prošla většina trhů, je ten, který jsme si již uváděli v případě našeho regionu, kdy umístíte svou pozici na pracovním portálu na časově omezený úsek a nehledě na úspěch či neúspěch zaplatíte za inzerovaný čas. Neplatíte za výsledek, ale za období, po které je vaše pozice vystavena na nějakém pracovním portálu.

Pojďme na druhý vývojový stupeň. V roce 2003 vstoupil na americký trh společnost Totalusajobs jako první agregátor pracovních pozic. Jednalo se o vůbec první platformu, která sbírala všechny pozice napříč celým trhem od zaměstnavatelů, agentur či ostatních pracovních portálů a umisťovala je na jedno místo, a to navíc úplně zdarma.

Obrovskou výhodou pro kandidáta byl fakt, že už nemusel prohlížet několik webů, aby mu žádná pracovní pozice neunikla, ale stačilo mu chodit na jeden jediný web, kde měl všechny pozice z trhu pod jednou střechou. Agregátory známe i z ČR, bohužel zatím jen v jiných oborech např invia.cz jako agregátor, na kterém se schází všechny nabídky dovolených od cestovních kanceláří i agentur. Tyto agregátory pracovních pozic od samého začátku zaznamenaly výrazný úspěch a dokázaly se držet na předních místech vyhledávání na Googlu.

Možná vám vrtá hlavou, jak si na sebe dokázaly vydělat? Fungovalo (a stále funguje) to tak, že organické zobrazení bylo zdarma, ale pokud jste chtěli svou pozici umístit na předních pozicích, museli jste zaplatit. Oproti prvnímu stupni vývoje, který jsme si popsali výše, je ale zásadní, že již neplatíte za období inzerce, ale za výsledek. Jedná se o podobný model, který dobře známe z Googlu nebo sociálních sítí, tedy pay per click. Platí se až v okamžiku, kdy se kandidát proklikne na vaši pozici nebo až když vám pošle svůj životopis, případně až při nástupu do zaměstnání. Výhodou tohoto systému ale není jen to, že platíte jen za výsledek, jak se většina lidí domnívá. Největší výhodou je fakt, že dokážete zdarma inzerovat velké množství pozic, průběžně je stahovat a znovu nasazovat a z hlediska viditelnosti uděláte daleko větší zásah než v prvním modelu.

Nástup technologických firem

Zatím poslední, tedy třetí, stupeň vývoje ovlivňují velké technologické firmy jako Microsoft, Google nebo Facebook, které si nedávno uvědomily, jak zajímavý trh v oblasti náboru zaměstnanců je a jaké peníze se v něm mohou točit.

Pojďme se podívat například na Microsoft. Všichni asi víme, že nedávno koupil LinkedIn a známe i důvody, proč tak učinil. Nevím, zda jste ale zaregistrovali, že minulý rok Microsoft koupil i Github. Github není jobboard ale platforma, kde programátoři sdílejí open source projekty. Nejedná se tedy o místo, kam by programátoři chodili primárně hledat práci. Velké firmy jako Microsoft ale vidí budoucnost v platformách, kam lidé nechodí cíleně hledat práci, ale chodí za nějakým jiným účelem, bavit se, sdílet své znalosti nebo dovednosti. Volné pracovní pozice nebo služby ušité na míru recruiterům se na těchto platformách objevují jako druhotný krok. Z hlediska monetizace je pro tyto firmy ovšem zásadní.

Zároveň se firmy jako Google snaží vytvořit svůj vlastní ekosystém, ve kterém se kandidáta i recruitera snaží udržet za každou cenu. Tuto tendenci jsme již viděli u druhého stupně, ve kterém se agregátory také snažily udržet všechny návštěvníky tím, že jim umístí všechny pracovní pozice z celého trhu na jedno místo.

Třetí stupeň jde ale ještě dál, v tomto stupni se firmy snaží nejen pokrýt všechny zdroje, ale nabídnout i služby pro celý ekosystém náboru či práci s kandidáty a zaměstnanci. Pojďme zpět ke Google, ten například spustil Google Jobs jako vlastní agregátor pracovních pozic postavený na velmi silném vyhledávání a umělé inteligenci. Ve stejný okamžik ale vytvořil Google Hire, vlastní ATS systém pro práci s kandidáty a zaměstnanci, aby si udržel nejen kandidáty, ale i firmy.

Provazování s umělou inteligencí

Kromě těchto velkých hráčů, kteří trh s náborovými médií změní jistě velmi výrazně, se dál oblast pracovních portálů silněji provazuje s technologiemi a umělou inteligencí. Vzpomínáte ještě, jak jsme si u druhého vývojového stupně vysvětlovali, že agregátory změnily zaběhnutý model inzerce tím, že začaly fungovat v systému pay per click nebo pay per application? Tento model umožnil vznik tzv. programmatic advertising, o kterém jsem psal již dříve v tomto článku. Pojmem programmatic se vyznačují aplikace nebo nástroje, které vznikly, aby nám pomohly vaši inzerci inteligentně řídit.

Pokud byste přešli do systému pay per click nebo pay per candidate, tj. placení inzerce za výsledek, pravděpodobně se vám stane, že rozpočet na inzerci “propálíte“ na “jednoduchých“ pozicích, na které se hlásí výrazně větší počet kandidátů než na jiné. Představte si, že byste v jeden okamžik vypustili v tomto modelu dvě pozice – asistentku a senior Java vývojáře. Pokud byste je nechali běžet bez dozoru, zjistili byste, že pozice asistentky spotřebovala většinu budgetu, jelikož počet kliků nebo životopisů na pozici bude oproti druhé pozici vysoký. Pokud si toho včas nevšimnete, budete mít sice v inboxu 50 životopisů asistentek, ale také hodně peněz pryč.

Právě proto vznikly první programmatic aplikace. Jednoduše tyto nástroje naučíte, jak mají náborové kampaně hlídat, kdy mají pozici stáhnout, protože už máte dost životopisů a není třeba ji inzerovat déle. Tyto aplikace dokáží v reálném čase vyhodnocovat, jaké zdroje fungují a jaké ne, jakou pozici mají posílit a jakou naopak zastavit. Technologie budou do této oblasti zasahovat více a více, ale to není nic nového.

Jak je možné, že je Česko 16 let pozadu

Možná si v tento okamžik říkáte, jak je možné, že se v ČR nacházíme stále ve vývojové fázi jedna, když v USA již v roce 2003 byli ve fázi dvě a nyní již ve fázi tři, ve které se dnes nachází také Velká Británie a některé země západní Evropy.

Osobně se domnívám, že jsme byli blízko tomu, abychom se do výše popsaného vývojového cyklu zapojili s ostatními zeměmi. Před pár lety usilovala společnost Indeed o vstup do našeho regionu. Indeed patří k nejúspěšnějším firmám fungujícím v modelu agregátorů pracovních pozic a celosvětově patří k největším pracovním portálům. Tak jak jsme si již řekli, tyto agregátory sbírají všechny pracovní pozice na jedno místo a používají model, ve kterém platíte za výsledek. Stejně funguje i Indeed. Do většiny regionů, do kterých Indeed vstoupil, často právě on tlačil na změny na trhu a ostatní pracovní portály v regionu musely následovat. Bohužel se v ČR Indeed nedohodl na přebírání pozic od majoritních hráčů a tím vyhodnotil, že se bude raději soustředit na jiné trhy. Možná malá etapa v historii několika firem měla zásadní zásluhu na “zakonzervování“ našeho regionu.

Nevěšme ale hlavy. Pevně věřím, že se věci i u nás konečně pohnou. Je pravděpodobné, že skočíme již rovnou do třetí vývojové etapy, o to větší změny nás ale čekají. Google Jobs, Facebook Jobs a další uvidíme co nevidět i u nás, a i v případě programmatic vidíme přicházet první projekty. Těším se, že na dalším EVOLVE! Summitu si již budeme ukazovat příklady lokálních firem, které se dostaly do třetího stupně.

Diskuze k článku