#HRworkshop: Víte, jak blízko být ke druhým lidem?

I když nám od dětství vštěpují zásadu, že lhát se nemá, existuje výjimka. Předepisují ji pravidla společenského chování.

Někdy je krajně nevhodné říkat pravdu, občas musíme použít milosrdnou lež, řekl na říjnovém #HRworkshopu věnovaném byznys etiketě pořádaném personální společností Předvýběr.CZ uznávaný lektor Ladislav Špaček. Rozhodně to ale nemyslel nijak zle. Hned zkraje připomněl, že cílem etikety je pomáhat lidem cítit se příjemně ‒ a pokud se někdo dopustí přešlapu, bez zaváhání bychom se nad ním měli povznést.

Nejsou v dnešní době finesy společenského chování v podnikání zbytečnou brzdou? „I když to občas někde zaznívá, obrovský zájem o účast na semináři a hlavně zapojení účastníků přímo na workshopu ukázalo, že lidi mají zájem etiketě rozumět,“ řekl František Boudný, šéf pořádajícího Předvýběru.CZ.

A není divu. Co někde znamená vstřícnost, jinde se může setkat s nepochopením. Typickým příkladem jsou osobní zóny, které se liší podle regionu ‒ například Skandinávci a Britové rádi udržují odstup zhruba jednoho metru, my Středoevropané si druhé připouštíme po předloktí, zatímco na jihu Evropy jsou vřelejší a pustí vás k sobě zhruba na půl metru. V arabských zemích by vás možná překvapil těsný kontakt „tělo na tělo“.

Špaček svoji tříhodinovou přednášku prošpikoval spoustou detailů a pikantností z dob svého působení ve vysoké politice, převážná část vystoupení ale obsahovala praktické rady pro každodenní situace ‒ například jak číst pozvánky na akce, jak se na ně správně obléct, jak se správně pozdravit a podat si ruce nebo kdo jako první nabízí tykání či zda takovou nabídku smíme odmítnout, pokud s ní přišel náš generální ředitel.

Pokud nad tím vším máváte rukou, že to přece znáte, je velká škoda, že jste se workshopu nezúčastnili. Praktická ukázka, které se kromě Ladislava Špačka zúčastnili Silvia, Kateřina a David, ukázala, jak zdánlivě jednoduchá situace může všem zamotat hlavu (tedy v tomto konkrétním případě spíš ruce).

Diskuze k článku