Víte, co je udržitelná móda a jak ji poznat?

V posledních letech se napříč obory čím dál více mluví o „udržitelnosti“ a módní průmysl je v tomto ohledu jeden z nejhlasitějších. Značky se chlubí tím, jak šetří vodu nebo snižují uhlíkové emise. Módní průmysl však planetu nadále nekompromisně przní mnoha způsoby a módní značky se musí vypořádat s mnoha aspekty své ekologické stopy.

Business of Fashion vytvořil metodiku k posouzení praktik módní společnosti, který použil k ohodnocení 15 největších společností působících v módním odvětví, včetně Nike, Gap, Hermes a mateřských společností Louis Vuitton a Uniqlo. Není asi překvapivé, že se žádné z těchto společností příliš nedařilo a průměrně dosáhly skóre 36 bodů ze 100; Under Armour skončila poslední se skóre 9, zatímco Kering, mateřská společnost Uniqlo, dosáhla nejvyššího skóre 49. Jak tento index může být užitečný pro nás, spotřebitele? Může nám pomoci při nakupování klást správné otázky a prověřit, jestli všechna ta „eko“ tvrzení, nejsou jen šikovné copy na socials.

„Spotřebitelé jsou stále sofistikovanější v tom, jak přemýšlejí o udržitelnosti, protože je to stále větší část kulturního zeitgeistu,“ uvedla Sarah Kentová z Business of Fashion, která stála v čele studie. „Myslím, že existuje větší chuť porozumět nuancím a složitosti problému a zprávy, jako je tato, mohou pomoci věci pochopit.“

Na co se dívat

V posledních deseti letech jsou spotřebitelé stále více zajímají o dopad svých nákupů na životní prostředí. Společnost McKinsey zjistila, že téměř třetina spotřebitelů z generace mileniálů a generace Z je ochotna platit více za produkty, které mají co nejmenší negativní dopad na planetu.

V reakci na to začaly módní značky propagovat své udržitelnost jako svou mantru. Značky často zdůrazňují svou sílu v jedné či dvou oblastech, přičemž pochopitelně mlčí o těch, ve kterých jsou slabší: Gucci snižuje a kompenzuje svou uhlíkovou stopu; Adidas vytváří stoprocentně recyklovatelnou obuv; Levi Strauss & Co snižuje spotřebu vody…

„Existují pádné důvody, proč by se firma mohla v rámci udržitelnosti zaměřit na konkrétní téma, třeba proto, že je to něco, co analyzovala nebo určila, že to může mít největší dopad,“ řekla Kentová. „Ale v zásadě platí, že značky musí řešit mnoho problémů, pokud jde o jejich ekologickou stopu, takže pokud se dívají jen na jednu oblast, je třeba se ptát, proč přehlížejí ostatní.“

Zpráva definuje pět oblastí, na které je třeba se zaměřit při zvažování toho, je-li značka a její produkce skutečně udržitelná.

Emise

Odborníci se domnívají, že globální ekonomika má 10 let na to, aby se vyhnula nejkatastrofálnějším dopadům změny klimatu. V reakci na to mnohé módní značky mluví o tom, jak kompenzují své uhlíkové emise, například sázením stromů. Často ale není jasné, co to přesně znamená. Typická značka sleduje pouze přímé emise z obchodů a kanceláří, které obvykle tvoří pouhých 10 % celkových emisí módní značky; zbytek pochází z jejího dodavatelského řetězce a produkce surovin. Značky tedy musí sledovat a kompenzovat emise svých dodavatelů, nejen své vlastní. Ale ani „vyrovnání“ dodavatelského řetězce nestačí, protože v podstatě napravuje už napáchané škody, kterým by bylo lepší předcházet.

Odpad

Dnes je každý rok 40 milionů tun textilního odpadu posláno na skládku nebo spáleno. Tento odpad pochází z řady zdrojů. Firmy nadměrně vyrábějí oblečení a očekávají, že procento zásob se vůbec neprodá. Kupují také látky, které možná nikdy nepoužijí. Svou vinu nesou také spotřebitelé, kteří oblečení nosí jen párkrát, než ho vyhodí. Veškerý tento materiál, kterým se ve velkém plýtvá, vyžadoval k vytvoření přírodní zdroje. Důležitou otázkou, kterou si jako spotřebitel musíme položit, je to, co značky dělají, aby omezily plýtvání, od používání materiálů s „deadstockem“ přes lepší správu svých zásob až po recyklaci tkanin.

Materiály

Nejoblíbenějším materiálem dnešní módy jsou polyester, který pochází z ropy, a bavlna, jejíž výroba je náročná na vodu a chemikálie. Vědecké inovace v posledních deseti letech vedly k alternativám šetrnějším k životnímu prostředí, jako je Lyocell, biologicky rozložitelný materiál vyrobený z dřevné buničiny, který dokáže nahradit bavlnu, polyester, hedvábí a další.

Voda a chemikálie

Výroba oděvů má ohromný dopad na světové zásoby vody – od pěstování bavlny s vysokým podílem vody až po používání toxických barviv a chemikálií, které znečišťují pitnou vodu. Některé společnosti vyvinuly systémy, které tento dopad snižují. Levi’s dnes používá lasery k vytvoření „seprané“ estetiky, která by jinak vyžadovala litry vody; Pangaia barví oděvy rostlinami pomocí technologie, která koncentruje pigmenty a vytváří živé barvy.

Práva pracujících

Výroba oblečení něco stojí. Po celém světě je dětská a otrocká práce běžnější, než si jsme ochotni připustit; stejně tak nebezpečné pracovní podmínky a okrádání zaměstnanců. Mnoho značek nevyrábí své oblečení přímo, ale spolupracují s továrnami, což jim prakticky umožňuje distancovat se od problému. Zkrátka záleží na tom, kde značky vyrábějí své výrobky a jak se tam zachází s pracovníky.

Transparentnost

Spotřebitelé by sice měli těmto ukazatelům věnovat pozornost, ale je třeba si uvědomit, že v současné době je velmi těžké hodnotit jejich platnost. Momentálně totiž neexistuje způsob, jakým by společnosti mohly vykazovat své parametry udržitelnosti. Spotřebitelům tedy nezbývá nic jiného, než spoléhat na to, že firmy dobrovolně ohlásí své cíle udržitelnosti a zveřejní jejich pokrok. To samozřejmě znamená, že značky mohou o svých praktikách vydávat tvrzení, která je těžké sledovat nebo ověřit.

Aby toho nebylo málo, mnohé módní značky outsourcují výrobu do továren a spolupracují s dodavateli, přičemž environmentálních dopady svých partnerů nereřeší. Business of Fashion přišel se zjištěním, že ani jedna z firem, které zkoumala, nebyla ochotna zveřejnit podrobnosti o svých dodavatelích„Méně než polovina společností zveřejnila úplný seznam svých přímých dodavatelů a žádná neposkytla úplný katalog hlouběji ve své výrobě.“

Spotřebitelé mohou vytvořit tlak na to, aby jejich oblíbené značky byly transparentnější, pokud jde o jejich dodavatelské řetězce. A pokud ne, je na místě skepticismus k jakýmkoli jejich tvrzením. Například společnost H&M uvedla, že do roku 2030 přejde na získávání 100 % „udržitelnějších“ materiálů, ale velmi neurčitě se vyjádřila k tomu, co to znamená, a neposkytla vyčerpávající podrobnosti o svých dodavatelích nebo materiálech. Řada analytiků z oboru označila tvrzení H&M za greenwashing (zprostředkování falešného dojmu nebo poskytování zavádějících informací o tom, jak jsou výrobky společnosti šetrnější k životnímu prostředí), neboť nejsou podložena žádnými údaji.

Index udržitelnosti Business Of Fashion bohužel odhaluje, že módní průmysl má před sebou ještě dlouhou cestu. Prvním krokem k vyřešení problému je však jeho pochopení a tento výzkum pomáhá jak značkám, tak spotřebitelům vědět, co hledat.

Zdroj: FastCompany.com

Total
1
Shares
Další články
Přečtěte si více

Studie: Co o vás prozradí marketérům vaše fotky

Fotky ze života postujeme každý den. Kromě událostí na nich ale zaznamenáváme mnohem víc věcí. Styl oblékání, účesy, auta, vybavení domácnosti nebo řeč těla. Podle vědců by měla novinka pomoci generovat relevantnější obsah, cílenější reklamy a na sociálních sítích hlavně obsah šitý na míru.