Unie chystá pravidla pro neutralitu webu, mají však svá ale

Neelie Kroes, šéfka digitální agendy Evropské unie, víceprezidentka Evropské komise a známá holandská politička, chce do prvního čtvrtletí příštího roku prosadit v EU v platnost legislativu upravující ochranu tzv. otevřenosti či také neutrality webu. Její návrh ovšem není zcela bezproblémový. Kromě neutrality má předpis také v rámci sedmadvacítky úplně zrušit telefonní roaming.

Když se řekne neutralita webu, sítě, síťová neutralita, neutralita internetu či internetová neutralita, bude možná obyčejný člověk tápat, co se těmito navzájem zaměnitelnými pojmy, vycházejícími z anglického “(inter)net neutrality”, vlastně myslí. Velké téma to bylo zejména v roce 2010, ze kdy si můžete připomenout naše texty Síťová neutralita už má pravidla, potěšila málokoho nebo Boj o síťovou neutralitu se přesouvá do Evropy.

Na té nejzákladnější úrovni nejde o nic jiného než myšlenku, že by se všemi službami na internetu, a tím také se všemi daty, která internetem putují, mělo být zacházeno naprosto stejně. Tento koncept se v přenesené podobě nazývá také best efforts internet. Tím se má na mysli, že všechna data, která přes sítě putují, jsou zpracovávána nejlépe, jak je právě možno – odtud ono “best effort”. Z toho ale zároveň vyplývá, že takový web je bez garancí – pokud totiž síť v určitý moment čelí velkému náporu, je pravděpodobné, že se vyskytnou chyby, síť se zpomalí a některá data možná nebudou doručena vůbec či natolik pozdě, že to fungování datově náročných služeb znemožní.

Žádné omezování konkurence

Zároveň neutralita webu znamená, že by ze strany žádného subjektu, který vytváří část technologické internetové infrastruktury (tedy především poskytovatelé připojení a kabelové společnosti), nemělo docházet k omezování konkurence znevýhodňováním či úplným blokováním některých soutěžících služeb.

To v praxi může znamenat třeba model, se kterým nedávno v Německu přišel místní Deutsche Telekom, v němž poskytovatel připojení omezuje datové přenosy služeb streamujících obsah (například hudbu či video) tím, že uživatelům jeho stahování započítává do datových limitů, zatímco sám poskytuje vlastní obsah v ceně přípojky bez toho, aby se data stažená z vlastních služeb do datových limitů promítla.

Výsledkem je, že zatímco Netflix či podobné služby ukrajují uživatelům z jejich datových limitů, přístup k filmům či hudbě přes službu od ISP (internet service provider) se do přenesených dat nezapočítává, takže uživatelé jeho zábavní obsahové služby začnou logicky preferovat před konkurencí. Podobným způsobem funguje i omezování konkurenčních služeb u mobilních operátorů – uvádí se, že až 236 milionů evropských uživatelů má od svého operátora zablokovaný přístup ke Skypu a musí tak místo za levnější datový přenos u VoIP telefonování platit za drahé hlasové služby od operátora.

O neutralitě webu se v posledních letech vedou rozsáhlé diskuze v souvislosti s tím, kam se internet a poskytování služeb na něm ubírá. Zatímco totiž existují výjimky, a jak je naznačeno výše, dochází u neutrality k dílčímu porušování, internet jako takový v podobě, v jaké jej známe, obecně na neutralitě a best efforts přístupu stále ještě založen je.

První bylo Holandsko, předpis pro celou EU by ale byl lepší

Regulátoři celého světa si nyní lámou hlavu s tím, jak tuto otevřenost internetu, která se historicky ukázala jako klíčová pro jeho inovativnost, a tím také technologický, ekonomický a společenský pokrok, který je se světovou informační sítí spjat, zajistit i do budoucna proti nejrůznějším soukromým zájmům, které by mohly vést k jejímu rostoucímu omezování.

V USA se  určitými předpisy pokusila přijít Federální komise pro komunikace, ty jsou ale v současnosti u soudu a čekají na své posouzení ve sporu s Verizonem. V Evropě skoro přesně před rokem přijalo zákon na ochranu neutrality jako první v unii Holandsko, ze kterého Neelie Kroes pochází, koncem minulého roku následovalo se svou verzí i Slovinsko.

Nyní se zdá, že by neutralita webu mohla dojít svého naplnění i v rámci celé Evropské unie, což by, vzhledem ke globálnímu charakteru internetu, bylo mnohem lepší řešení než dílčí a navzájem rozdílné úpravy pouze v jednotlivých členských státech, navíc dost možná jen v některých.

Viceprezidentka Evropské komise a její šéfka pro digitální agendu Neelie Kroes se na konci května nechala v Evropském parlamentu slyšet, že do jara roku 2014 chce legislativním procesem unie protlačit nový předpis, který by kromě neutrality webu řešil i zrušení roamingových cen za volání na území unie. Prozatím není jasné, zda by se jednalo o nařízení, pro členské státy přímo závazné, nebo implementaci vyžadující směrnici. Vzhledem k tomu, že v červnu příštího roku jsou volby do Evropského parlamentu, a že cílem komise je touto legislativou napravit unii mezi Evropany skomírající popularitu, je ale pravděpodobné přímo závazné nařízení.

Problémem může být vícerychlostní web

Pokud jde o neutralitu webu, předpis by měl stát na čtyřech hlavních pilířích. Jeho přístup ovšem nebude co do neutrality úplně důsledný, v zájmu zachování stimulů pro inovace a budování nových výkonnějších sítí nebude bránit, aby docházelo k tvorbě tzv. vícerychlostního internetu.

V podstatě jde o tvorbu služeb, které mohou garantovat rychlost přenosu dat. Argumentem pro tvorbu těchto speciálních typů připojení, které se vymykají z v úvodu nastíněného best efforts přístupu, kde žádné garance z principu možné nejsou, je fakt, že existují služby, například videokonferenční, které jsou na vždy stoprocentně funkčním přenosu dat existenčně závislé. Poplatky, které jsou za garantovaný přenos poskytovatelé těchto datově náročných služeb ochotni platit, jsou následně motivací pro kabelové společnosti a ISP, aby v rámci svých sítí vytvářeli pro garantované služby nové kapacity. Naopak pokud bude vícerychlostní internet, jak je tomuto systému přezdíváno, zakázán, motivace pro společnosti provozující internetovou infrastrukturu zmizí a v krajním případě se může stát, že se sítě nebudou dále rozvíjet.

Víceprezidentka komise požaduje tyto čtyři pilíře nové legislativy:

  • Vedle “best efforts internetu” by měla existovat možnost připlatit si i za služby, které budou mít garantovanou kvalitu.
  • Na důležitosti by měla získat transparentnost, uživatelé by měli být jasně seznámeni s tím, co mohou od svého připojení očekávat, tedy jaké služby v něm jsou zahrnuty, jaké nikoliv, a jakou poběží rychlostí.
  • Mělo by být snadné změnit poskytovatele připojení, předpis by nepřipouštěl jakékoliv překážky v tomto směru, ať už zvláštní poplatky, vázané pronájmy modemu či cokoliv jiného.
  • Měl by být jasně vyřčen zákaz poskytovatelům připojení a operátorům, aby blokovali či jinak znevýhodňovali služby, které konkurují jejich vlastním službám (viz příklady s poskytováním obsahu a Skypem).

Z pohledu zastánců neutrality webu je ovšem hlavním problémem a nedůsledností právě vícerychlostní internet v prvním bodě. Je zde totiž možnost, že kvůli existenci garantovaných typů spojení dojde ke zpomalení a znekvalitnění best efforts internetu pro ostatní, například proto, že místo aby pro garantovaná spojení byla vytvářena nová infrastruktura, bude pro ně vyhrazena část té původní.

Tím by došlo ke zpomalení doplňkového best efforts internetu a subjekty na trhu, především startupy a další, které často spolehlivý internet potřebují, by tak vlastně byly nepřímo tlačeny k tomu, aby si také pořizovaly služby s garantovanou kvalitou, přestože by je jinak ke své existenci nutně nepotřebovaly. Pro takové subjekty by to ovšem mohlo být likvidační, na garantované služby by totiž nemusely mít prostředky a bez nich by nedokázaly své místo na trhu obhájit.

Jak bude předpis vypadat, a jaké možné problémy by s sebou mohl přinést, to by se mělo ukázat nejpozději na podzim tohoto roku. Neelie Kroes totiž chce první návrh přinést již v září, během října získat podporu členských států a v prosinci by o výsledné legislativě měl jednat Evropský parlament. Pokud by se tento plán vydařil, předpis by mohl být platný již na jaře roku 2014.

Total
0
Shares
Další články