Mýty a fakta o crowdfundingu

Láká vás Kickstarter a představa toho, jak váš skvělý projekt podpoří lidé z celého světa? Nebo přemýšlíte o založení nějaké vlastní crowdfundingové platformy? Ať už vás tohle magické slůvko láká čímkoliv, některé věci byste měli vědět. Zadarmo totiž nikdo nic nedostane a startup už vůbec ne. Tedy pokud si většinu příspěvků nezajistí sám…

O crowdfundingu se dnes mluví v médiích, píší se knihy a vznikají nové a nové weby. I přes honosně znějící název v principu nejde o nic jiného než o pořádání veřejných sbírek. Být to dnes, řekli bychom, že národní obrozenci crowdfundovali stavbu Národního divadla. Nové však je, že internet umožnil propojit lidi nezávisle na jejich poloze a rozšířit tak významně okruh potenciálních přispěvatelů.

Jakožto firma, která rozjíždí internetové nápady, jsme se i my crowdfundingu v rámci několika projektů věnovali. Rád bych se s vámi podělil o pár našich postřehů, které jsme za tu dobu nasbírali. Vezmu to z pohledu webové režie, tedy podle pocitů, kvůli kterým lidé na daný web chodí a přispívají. Pojďme si je postupně projít.

Soucit

Humanitární sbírky jsou nejstarší a nejzavedenější formou crowdfundingu. Neziskový sektor byl odjakživa dotován a tak se není příliš čemu divit, že jako první využil i internetu. Lidé chtějí pomoci, zvláště krátkodobým projektům, u kterých mohou vidět hmatatelný výsledek. Co funguje dobře, je přesně zacílený problém a maximálně konkrétní řešení. Zářným příkladem je např. sbírka Charity Water, kterou se mimochodem také nedávno podařilo naplnit. Osvědčené jsou také sbírky na konkrétní osoby, viz např. český projekt Internet pomáhá.

Humanitární crowdfunding je ale dnes již bohužel přesycen. Existuje příliš mnoho “konkurenčních” webů a organizací a k úspěchu je potřeba již zavedené silné jméno nebo geniálně promyšlená online strategie. Velkým neduhem je také zmiňovaná krátkodobost podporovaných projektů. Pokud se peníze podaří sehnat, tak je to spíše na aktuální problémy jednotlivců a ne na skutečné příčiny problémů, které se davu obtížně vysvětlují.

V dlouhodobé pomoci nahrazují crowdfunding spíše mikrofinance (např. velmi úspěšný server Kiva.org) a sociálně prospěšné podnikání (social business), které se snaží řešit příčiny, ne jen projevy společenských problémů, a finančně není závislé na grantech a dotacích. Máte-li nápad na sociálně prospěšnou firmu, můžete se přihlásit do soutěže, kterou v ČR připravuje investiční společnost FL Ventures ve spolupráci s mediálním portálem SENStation.

Jak je to v ČR?
Humanitární crowdfunding je u nás možné provozovat poměrně bez obtíží. Jedinou byrokratickou obstrukcí je nutnost ohlašovat každou sbírku na Krajském úřadě a žádat o její schválení, což omezuje možnost dynamického vytváření sbírek. Humanitární sbírky jsou však obvykle připravovány s předstihem, takže to není nepřekonatelná překážka.

Podpora kreativity

Další oblastí, kde crowdfunding více či méně funguje, jsou kreativní projekty, především ty umělecké. Mezi nejznámější weby, přes které je možné na tyto projekty přispět, patří Kickstarter a IndieGoGo, ale existuje jich mnohem více, především těch lokálních. Většina má však společný koncept – podle výšky příspěvku dostane dárce v případě naplnění sbírky odměnu převážně abstraktního či osobního charakteru. Pokud se sbírka nenaplní, peníze se vrátí. Tento systém je velmi závislý na viditelnosti výsledku (proto také převažuje umění) a právě konkrétních odměnách, které musí mít velkou vnímanou hodnotu pro přispěvatele, ale nízké náklady pro autora.

Pokud autora neznám osobně, nebude mi pravděpodobně stačit jako odměna jen uvedení mého jména na webu. Osobní večeři s režisérem filmu zase není možné nabídnout tisícům lidí. Z neschopnosti poskytnout protihodnotu zajímavou pro obě strany také pramení obecně malá úspěšnost naplnění sbírek (Kickstarter uvádí 43 %). Navíc jak říkají zkušenosti autorů sbírek, funguje zde také davová mentalita, kvůli níž cizí lidé nejsou ochotni přispívat do projektů, které již nejsou alespoň ze 70 % naplněny. Počátečních 70 % je tedy nutné získat soukromě vlastním úsilím, což je v rozporu s všeobecně přijímaným mýtem o crowdfundingu.

Máte-li svůj vlastní projekt, na který sháníte finance, popřemýšlejte především o tom, jak prolomit výše uvedené dilema s odměnami. Pro zajímavost – chystáme také obdobný (neziskový) web na podporu projektů mladých českých vědců a doktorandů s názvem Objev.mě, který ale bude vzhledem k českým legislativním podmínkám fungovat na jiném crowdfundingovém principu než výše uvedené servery.

Jak je to v ČR?
Problém s ohlašováním sbírek je v Česku bohužel zásadní. Zákon o veřejných sbírkách ukládá povinnost každou jednotlivou sbírku nahlašovat písemně Krajskému úřadu 30 dnů před jejím zahájením. O webu, kde by lidé mohli sami vkládat své projekty a sbírat peníze od veřejnosti, si tedy zatím můžeme jen nechat zdát. Ani banky bohužel nejsou v ČR na tento typ crowdfundingu připraveny. Vzhledem k vysokému procentu nenaplněných sbírek je potřeba vracet přispěvatelům peníze, což je bohužel zatíženo storno poplatky (s výjimkou platebních karet), které by se v daném objemu citelně podepsaly na ziskovosti webu. Zatím podle mých informací žádná banka služby zaměřené na crowdfunding nenabízí.

Investice

Dosud nerozvinutý crowdfundingový trh se skrývá ve sbírkách na rozjezd podnikatelského nápadu. Existuje několik projektů v zárodku, například Profounder, Sprowd nebo také Open Startups, se kterými mj. spolupracujeme na propojení IdeasWatch s jejich crowdfundingovou platformou. U startup crowdfundingu je rozdíl především v tom, že se jedná o investici (i když velmi rizikovou) a ne pouhý dar. Do budoucna by tak mohl být tento typ crowdfundingu alternativou ke startup akcelerátorům a soutěžím. Místo boje o pozornost a zalíbení se pár potenciálním investorům by se vznikající firmy snažily zaujmout dav a tedy své budoucí zákazníky.

K poměrně zásadnímu zlomu v tomto směru došlo v USA, kde Kongres 3. listopadu 2011 schválil tzv. Access To Capital Act, který umožňuje americkým společnostem mít od počátku více jak 499 investorů. Stejně jako venture kapitalisti tak budou moci i běžní lidé investovat do startupů a za cenu vyššího rizika teoreticky zhodnotit své peníze v řádu desítek až stovek procent.

Jak je to v ČR?
Bohužel, česká legislativa je ještě omezenější než dosud byla americká. Minimální vklad do s.r.o. je 20 000 Kč (crowdfundingové příspěvky jsou často již od 100 Kč) a navíc byrokratická zátěž při zakládání firmy s 1000 investory je technicky nerealizovatelná. Osvědčí-li se americký model, jsem zvědav, jak se k tomu postaví Evropská unie a čeští politici.

Co vy? Investovali byste do nově začínající firmy byť malou částku? Dejte vědět v komentářích.

 

Autorem článku je Michal Hudeček, jednatel firmy Maintop Business. Dostihnete ho třeba na Twitteru pod účtem @michalhudecek.

Total
0
Shares
Další články