K čemu Google Chromebook? Zkoušeli jsme, na co se hodí

Minulé pondělí mne poněkud překvapil telefonát z Graylingu, PR agentury Googlu. Milá paní se mne ptala, jestli mám zájem vyzkoušet si na týden notebook s Google Chrome OS – jsem totiž členem Google Feedback Group a asi před šesti týdny jsem v dotazníku zaškrtl, že bych si ho vyzkoušet chtěl. Samozřejmě jsem neodmítl, jen jsem upozornil, že mi Chrome OS nepřipadá jako zrovna dobrý nápad. „Třeba se přesvědčíte o opaku,“ odvětila paní na druhém konci telefonu.

Ocenil jsem odvahu Googlu dát svůj betavýtvor k testování někomu, kdo si myslí, že je to v zásadě nesmysl, a těšil se na kurýra, který měl notebook přivézt ještě ten den odpoledne. Protože tento text není snahou o objektivní recenzi, pokusím se vysvětlit, proč mi Chrome OS nepřipadá jako zrovna dobrý nápad, aby měl laskavý čtenář představu o tom, proč a jak jsem zaujatý.

V první řadě mi nepřipadá jako dobrý nápad snažit se postavit uživatelské rozhraní operačního systému na prohlížeči. Možnosti JavaScriptu sice za posledních 10 let s http XML requestem, JSONem a frameworky, které umožňují dělat všelijaká kouzla typu drag & drop, hodně pokročily, přesto se však použitelnosti nativních aplikací nepřibližují. Což říkám jako dlouholetý uživatel Mac OS X, operačního systému, který oceňuji hlavně pro jeho uživatelskou přívětivost.


Chromebook v ostré konkurenci mých oblíbených společníků: MacBooku Pro a iPadu.

Jeden příklad za všechny: na Macu jsem zvyklý na to, že vezmu soubor v mailu, pomocí exposé zobrazím všechna otevřená okna, najedu na webový browser s formulářem pro upload, pustím soubor na tlačítko pro výběr souboru a uploaduji. V Google Docs oproti tomu ještě celkem nedávno nešlo ani udělat rozumně copy-paste z jednoho spreadsheetu do druhého.

Druhým důvodem, proč si myslím, že pro webový operační systém ještě nepřišla doba, je, že nevidím žádnou zásadní výhodu, kterou takové řešení přináší. Google sám ve svém půl roku starém videu propaguje bezpečnost dat: když se něco stane notebooku, nepřijdete ani o minutu práce, protože vše je okamžitě uloženo v cloudu. Jenomže tenhle argument mi při vší snaze připadá lichý. Za tu dobu, co používám počítače, jsem (musím zaklepat) ještě nikdy nepřišel data kvůli závadě hardwaru. Zato jsem byl hodněkrát offline. (Ovšem, pár závad se vyskytlo, ale pravidelně zálohuji a zvlášť Time Machine je v tomto ohledu nedostižná.)

Webové aplikace jako takové mají samozřejmě své místo zejména tam, kde je třeba, aby více lidí spolupracovalo na jednom dokumentu. To ale není tak častý příklad, aby bylo třeba kvůli němu zahodit vše ostatní – jinými slovy, není třeba Chrome OS, stačí jakýkoliv browser v jakémkoliv operačním systému. Výhodou by mohla být dostupnost dat v různých zařízeních. Tady ale dávám přednost nativním aplikacím a synchronizaci, protože webové rozhraní nenahradí v uživatelské přívětivosti nativní aplikaci a nepamatuji si, kdy bych naposledy potřeboval něco dělat na úplně cizím počítači, vždy mám s sebou alespoň iPad nebo iPhone.

Tolik tedy k mé zaujatosti. Nyní zpět k Chromebooku samotnému. Kurýr přivezl krabici, v ní černý notebook a asi třístránkový návod. Ten jsem si přečetl až koncem týdne a o nic jsem nepřišel. Notebook samotný je subjektivně poměrně lehký, byť má rozměry normálního notebooku. Nejvíc asi připomíná černý plastový Macbook, včetně touchpadu bez tlačítek a pantu na uchycení displeje, což hodnotím pozitivně. Co do možností rozšiřování je chudší, má jen VGA port a samozřejmě žádné FireWire, nechybí ale audio rozhraní a také vestavěná kamerka nad displejem, příjemná je vestavěná čtečka SD karet. Chromebook celkově působí levnějším dojmem, což je ale u stroje, který se má prodávat za cenu pod 500 dolarů, celkem pochopitelné. Shrnu-li výsledný dojem, notebook neoslní, ale ani neurazí, za uvedené peníze jde o přiměřenou muziku.

Online kdykoli a kdekoli. Vážně?

Hned po otevření notebook téměř okamžitě nabootoval, totéž platí o probuzení ze spánku. To je fajn, dlouholetého uživatele applích zařízení to ale o řeč nepřipraví. Vzápětí po zapnutí se také ukázal první z příznaků toho, že jde o alfa nebo možná beta zařízení, které stále trpí dětskými nemocemi: k přihlášení se používá Google účet. K použití Google účtu musíte být online. Toho se dá dosáhnout buď přes mobilní síť, což ale funguje pouze v USA, nebo přes WiFi. Jenomže jsem zprvu nemohl přijít na to, jak se do WiFi připojit.

Po chvíli hledání jsem zjistil, že je to ta tmavě šedivá dvoupixelová miniikona vpravo nahoře na černém pozadí. Tak malinká je proto, že jde o ukazatel síly signálu, který byl bez připojení do sítě na nule. Dobrá. Jenomže Chromebook se neuměl připojit do naší standardní firemní sítě s jakýmsi zabezpečením, takže jsem musel jít na síť pro hosty. Ta má ale webovou autentizaci, kterou jsem nemohl použít, protože jsem ještě nebyl přihlášený a tudíž jsem nemohl otevřít browser. Uf.

Přihlásil jsem se tedy v anonymním módu, připojil do WiFi, odhlásil se a přihlásil svým Google účtem. Na podobné drobné problémy jsem v testovacím týdnu narazil ještě několikrát, ale předpokládal jsem, že se snad Googlu podaří je vyřešit, takže jsem se jimi příliš nezabýval (teď mám na testování Androida, což mým předpokladem malinko otřáslo, ale o tom jindy).


Možnosti uživatelského nastavení systému jsou poměrně chudé. Původně jsem zamýšlel napsat na Chromebooku tento článek, ale diakritika zatím není k dispozici. Očekávám, že do ostré verze se to zlepší.

Pojďme konečně k tomu podstatnému – totiž otázce, na kterou jsem hodlal celý týden hledat odpověď: k čemu je to dobré.

Začal jsem s pracovní tezí, že by Chrome OS mohl být dobrý k práci. Google nabízí základní kancelářské aplikace online, najdou se i grafické editory, spousta webových služeb funguje online excelentně (mám teď na mysli třeba Basecamp), tak proč ne. Pokud budete chtít zkusit používat Chrome OS na práci, budete se muset smířit s omezenými možnostmi Google Docs (hezký dokument v nich neuděláte, práce se styly je hodně omezená, všechno je mnohem pomalejší než na desktopu, …). Na spoustu úkolů jsou nicméně docela dobře použitelné.

Kromě toho je třeba si zvyknout na odlišný přístup ke složkám a souborům, ale to také lze. Větším problémem je import stávajících dokumentů. Google Docs umožňuje nově uploadovat celé adresáře, ale nefunguje to samozřejmě perfektně, takže na to, že byste všechny své stávající dokumenty převedli jedním přetažením do Google Docs, raději zapomeňte. Nezbude, než to brát jeden po druhém nebo složku po složce a pečlivě kontrolovat, zda všechno proběhlo tak, jak má.

Na práci, na hraní nebo pro maminku?

Zkusme ale ustoupit z radikální pozice – Google Chromebook přece nemusí při práci nahradit stávající počítač, mohl by se stát mobilním doplňkem. Nejspíš mobilním doplňkem desktopu, protože dva notebooky příliš smyslu nedávají. Zkusil jsem tedy nosit Chromebook všude s sebou, dělat si do něj poznámky ke schůzkám a poznámky ze schůzek a nějak ho skloubit se svým primárním počítačem. Jenomže jsem konstantně narážel na problémy s připojením.

Když jsem v kavárně otevřel notebook, musel jsem nejdřív získat od obsluhy heslo do WiFi (samozřejmě jsem to zapomněl udělat předem a přišel na to, až když jsem si potřeboval něco poznamenat) a pak čekat, než se natáhne obsah z cloudu. Z praktických důvodů jsem se nesnažil převést všechny své poznámky na Google Docs, ale zůstal jsem u Evernote, který používám na Macu a který má na všechny platformy, které používám (Mac, iPhone, iPad), celkem povedené nativní klienty. A musím říci, že právě tahle kombinace mi připadá podstatně užitečnější. Macbook toho umí víc než Chromebook, iPad je zase lehčí a šikovnější a dohromady jsou pro mne o mnoho tříd lepším řešením.


Test, zda jsem vhodným adeptem pro Chromebook, mi vyšel v zásadě v souladu s vyzněním tohoto článku – nejsem. Důkazem je i to, že se mi nepodařilo udělat screenshot, takže jsem musel obrazovku vyfotit mobilem.

I když nechávám stranou fakt, že spousta věcí se zatím na webu prostě dělat nedá, Chromebook pro mne určitě není zařízením na práci. Možná by mohl být dobrý na zábavu? Zvládá prohlížení webových stránek a přehrávání videí z YouTube, to je fajn. Američané budou moci přidat i nějaké filmy z Netflixu a podobných služeb a hudbu a filmy, které zatím online nejsou, holt oželíme (sbohem, Kurosawo!).

A co nějaké hry? Nejsem velký pařan, spíš typický casual gamer, takže by mi webové hry mohly stačit. Zkusil jsem nějaké z Chrome Web Storu, ale zas tak moc casual, abych se zabavil piškvorkami, nejsem – Resident Evil a Need for Speed na iPadu mě rozmazlily a na nic ani vzdáleně podobného jsem při zběžném průzkumu nenarazil. Vyzkoušel jsem tedy alespoň Bzoonk Bar – jedinou online hru, kterou občas hraju. Na Chromebooku byl ovšem ještě pomalejší než na MacBooku Air první generace, který jsem používal dříve (pro ty z vás, kdo jste nikdy nezkoušeli spouštět Flash aplikaci na starém Airu – bylo to naprosto nepoužitelné, protože pooomaaaaalé).

Zdá se tedy, že i na zábavu lze najít lepší zařízení. Mnohem lepší. Nejspíš ale nejsem správná cílová skupina. Možná jsem moc náročný. Možná kdybych dal Chromebook své mamince, která na počítači hlavně vyřizuje e-maily, občas edituje jednodušší dokumenty a volá Skypem, stačilo by jí to. Jenomže bych asi neriskoval tu radikální změnu uživatelského paradigmatu. „Mami, nejsou tu žádné programy, plocha, složky a soubory, na které jsi byla zvyklá a nedáš do toho cédéčko s hudbou od kamarádky, je tu jenom Chrome.“

Kdo by tedy mohl být uživatelem Chromebooku? Myslím, že Chromebook by byl fajn třeba pro telesales obchodníky. Editují jednoduché dokumenty, chodí ke klientovi, mohli by používat online CRM. Zjednodušila by se údržba, měli by levný hardware, který je snadno zaměnitelný v případě výpadku, nemuselo by se to pořád odvirovávat. A asi by se našlo pár dalších podobných profesí. Nejsem si ale jistý, jestli je to zvlášť zajímavý trh.

Google sám o Chromebooku v novějším videu mluví jako o řešení pro lidi, kteří žijí na webu. Jako o nové myšlence, novém přístupu, který je tu pro lidi, kteří jsou na něj připraveni. Upřímně, myslím, že jich zas tak moc není – Chromebook je více vizionářským počinem, než něčím, od čeho bych v blízké době očekával komerční úspěch. Vizionářským počinem, který má nicméně dle mého názoru slušnou šanci zařadit spíše se do kategorie cimrmanovského průkopnictví slepých uliček.

Autorem článku je Matěj Novák. V současnosti pracuje jako search leader ve společnosti Centrum Holdings, jíž se mimo jiné snaží vydělat co nejvíce peněz pomocí Googlu. Příležitostně píše na svůj blog pachollini.posterous.com.