Jsou lepší data o pohybu přímo od lidí, nebo od operátorů?

Dopravní informace patří do škatulky obsahu, bez kterého si mnozí z nás nedokážou představit běžný den. Trávíme hodiny na silnicích a vítáme veškeré informace, které ušetří trochu času. O projektu Waze už na Těchinternetech byla zmínka, a to dokonce ne jednou. Jedná se o využití crowdsourcingu v oblasti dopravních informací za pomoci aplikace a mobilního telefonu s GPS modulem.

Princip je vymyšlen skvěle, ovšem to hlavní zatím chybí – uživatelů je moc málo na to, aby měly poskytované informace vypovídací hodnotu a nějaké významnější pokrytí. Ojedinělé informace totiž nikomu komplexní pohled na trasu, kterou zrovna projíždí, neposkytnou. Mohou sice náhodně pomoci, třeba informací o nehodě na trase, ale ony náhody nové uživatele nepřitáhnou. Waze se s malou základnou uživatelů potýká snad na celém světě kromě USA a Izraele (odkud mimochodem projekt pochází).

Česko pohledem aplikace Waze

I u nás se objevují první nadšenci, kteří se pokoušejí sdílet své poznámky k situaci na silnicích. Pokud se dá odhadovat, Waze u nás používají desítky lidí, někteří svůj dopravní obsah překlápějí i na Twitter. K využívání Waze a podobných projektů se zatím nejenom Češi uchylují spíše z testovacích důvodů a možná ani nečekají, že jim crowdsourcing v dopravě někdy významněji pomůže. Přitom jde o skvělý nápad, který ale stojí a padá s počtem aktivních uživatelů. Tedy uživatelů, kteří sdílejí důležité dopravní informace a nehodlají jenom pasivně konzumovat ojedinělé výkřiky „wazerů“.

Geolokace „na tvrdo“

Už v roce 2003 přišla společnost LogicaCMG s revolučním projektem, na jehož datové bohatství nejspíš budou uživatelé Waze a podobných aplikací žárlit do konce života. Šlo o získávání dopravních informací z mobilní telekomunikační sítě. Testovací provoz řešení nazvaného Mobile Traffic Services (MTS) probíhal v nizozemské provincii Severní Brabantsko a data pocházela z mobilních telefonů zákazníků nizozemského Vodafonu. Státní správa i občané samotní měli k dispozici na internetu mapu, která velmi přesně a aktuálně ukazovala okamžitou dopravní situaci.

Do projektu tekla data o pohybu mobilních telefonů po provincii, respektive hlavně data těch telefonů, které se pohybovaly po silnici, v kapsách nebo aktovkách řidičů. Státní orgány jednoduše přišly k informacím o průjezdnosti uzlů a celých tras, aniž by musely instalovat jediný snímač do silnice nebo videokameru. Přesto Mobile Traffic Services coby elegantní řešení sběru dat pro vyhodnocování a optimalizaci dopravy po pár měsících umřelo. Otázkou je, proč.

Princip služby Mobile Traffic Services

Geniální řešení, nepříliš náročné na finance a správu, se nedostalo do jiných zemí. Od roku 2004 je ticho po pěšině, nikde jinde se podle dostupných informací netestovalo, i když vůle prý byla. Dost možná je za koncem tohoto projektu stížnost uživatelů mobilních telefonů, kterým se nezdálo, že data o pohybu jejich přístroje budou sloužit jako zdroj k výpočtům rychlostí kolon na silnici.

Překážka na silnici

Pokud chceme kvalitní (tedy rychlé a pravdivé) dopravní zpravodajství, musíme se spoléhat poslech rádia nebo RDS – TMC (Radio Data Systém – Traffic Message Channel), tedy textové dopravní zpravodajství, které se šíří také po radiových vlnách. Ne, že by tyto informační kanály řidiče dostatečně nezásobovaly dopravními novinkami, ale zkusme si představit Mobile Traffic Services v dobách jeho největší slávy a velkých očekávání, doplněné o textové zpravodajství uživatelů Waze, kteří by v kolonách tvořili většinu. Mohlo by nás na silnici ještě něco překvapit?

Kombinace obou systémů, tedy toho dobrovolného, počítajícího se zapojením uživatelů, a toho automatického, pracujícího s daty operátora, by byla ideální. Jsou tu ale dva problémy. Waze ani žádná podobná aplikace nemá nejen u nás dost širokou základnu uživatelů. O fungujícím crowdsourcingu si v tomto případě můžeme nechat zdát. A automatický systém řízený operátory, ještě před pár lety fungující v praxi, by už dnes nejspíš vůbec neprošel, protože s osobními daty je to těžké. Tedy pokud by se to někdo vůbec odvážil navrhnout.

Dilema je to velmi aktuální, ostatně nejspíš jste už slyšeli (nebo četli) třeba o projektu společnosti Location Labs, která konkuruje zavedeným geolokačním službám využívajícím hardware telefonu vlastním systémem založeným na datech operátorů. Ti o poloze svých zákazníků vědí už dlouhá léta, a přestože je tato varianta mnohem starší, dnes hraje druhé housle a mnozí ji teprve znovu objevují. Ať už jako alternativu, doplněk, nebo slepou uličku.