Fenomén „microworkers“. I malí mohou prodat nápady gigantům

Například projekt Tongal platí lidem, kteří mají dobrý nápad využitelný třeba pro online video některé z velkých globálních firem. Korporace zaplatí patnáct až dvacet tisíc dolarů za rozjetý projekt, který vybírají formou soutěže. Cenu nezíská první a jediný nápad účastníků, ale prvních pět s nejlepším nápadem nebo videem. Tito šťastlivci potom mohou pracovat se všemi nápady dohromady a vznikne finální video, tedy produkt, o který jde velkému zadavateli. Na nově nalezenou náklonnost velkých firem k jednotlivým kreativcům, kteří pro ně zpracovávají své nápady, upozornil Businessweek.

Nejlepší vyhrává

Reklamy, které točí obyčejní lidé? Zní to jako šílenost, ale je třeba brát v úvahu, že v reklamě jde obvykle o vtipný nápad, zápletku či scénku. A to může vymyslet kdokoliv. Samotné zpracování je až dalším krokem v řadě. Lee, jedna z těch, kteří se účastní soutěží, vydělala tisíc dolarů za tři hodniny práce na půlminutové reklamě na iPhone aplikaci a za kšeftík pro neziskovku dostala dokonce čtyřikrát tolik. V dalších soutěžích se nedostala mezi prvních pět, tím pádem za svojí snahu nedostala peníze.

Je to risk, do kterého musí účastník jít s tím, že vyhrát nemusí. Zároveň je to ale skvělá šance pro budoucí reklamní pracovníky prosadit se, poprvé a na volné noze, bez reklamní agentury v zádech. Firmy, které soutěže vypisují, mají zase jistotu, že pro ně bude pracovat mladá nadaná krev, a že budou mít mnoho nápadů na výběr. Spokojení jsou tedy všichni. Začínající kreativci často nemají práci a nárazové honoráře je mohou držet nad vodou. To je i případ Lee, která si vydělala za 100 hodin celkem šest tisíc dolarů, což činí pěknou sazbu 60 dolarů na hodinu.

Internetoví mravenci

Nápad pozvat takto neotřelým způsobem veřejnost do velkého světa reklamy a kreativity vychází z projektu LiveOps, se kterým přišel už před deseti lety Amazon. Šlo o jakési outsourcované callcentrum, kde byly požadavky klientů přiřazovány online účastníkům projektu, kteří plnili poměrně jednoduché úkoly za malé peníze. Nyní se z toho stává crowdsourcing v tom nejjasnějším slova smyslu. Uživatelé internetu se snadno dostanou k microworku (nabízí se třeba krásné slovo „kšeftíček“), během krátké doby zpracují menší projekt a v případě úspěchu je jim vyplacen odpovídající obnos. Je to tržiště práce, které spojuje velké nebo i malé zadavatele s jednotlivci, kteří nabízejí práci.

Skvělým příkladem využití microworkers je akce Microsoftu, který v roce 2009 potřeboval otestovat aplikaci v Číně a na dalších místech, kde není tak snadné sehnat spolupracovníky. Společnost uTest měla 33 tisíc spolupracovníků po celém světě, kteří mohou pracovat 24 hodin za den sedm dní v týdnu. Kontrakt byl na světě, tisíce microworkerů dostaly práci.

Vysoká kvalita, přiměřená cena

Webů, které spojují zadavatele a pracovníky je dost a mají globální dosah. Firma si za pár dolarů může nechat zpracovat nové logo a vybírá si ze stovek návrhů. Konkurence je velká, tím pádem je velmi pravděpodobné, že vybraná práce bude stát za to. Služby Freelancer.com nebo Elance vykazují neuvěřitelné obraty provedené práce, jen druhá jmenovaná vloni umožnila provést práci za 100 milionů dolarů. Velmi často jsou zadavateli západní či evropské korporace, práci pak vykonávají obyvatelé méně rozvinutých zemí. Globální trh práce má prostředek, který přináší práci těm, kteří bydlí daleko, ale mají počíteč a internet. Pokud se k tomuto vybavení přidá nápad a pracovitost, mají freelanceři vyhráno a mohou pracovat na zakázkách, o kterých se jim ani nesnilo.

Celý tento zprostředkovatelský průmysl je přitom pořád jenom v plenkách, na své kšeftíky budou v budoucnu čekat miliony pracovníků na volné noze. Šetří se náklady a vše funguje na principu nabídky a poptávky, tím pádem je zaručena efektivita. Spokojeni jsou jak zaměstnavatelé, tak zaměstnananci.

obrázek pochází z fotobanky Pixmac.cz