Dynamická inkluze – jak high-tech psychologie pomáhá začleňovat žáky se speciálními potřebami

I do Česka už dorazila speciální metoda CA Method, která pomáhá studentům a žákům se speciální potřebami začlenit se, dohnat a možná v něčem i překonat své vrstevníky. V Česku jej implementuje projekt Dynamická inkluze a využívání této psychologicko-analytické metody učí kromě “inkluzivních” studentů i ostatní – pedagogy a běžné žáky o svých přednostech, slabinách a o tom, jak pracovat s jednotlivými skupinami studentů. Zdá se, že školství, jak ho známe, se postupně začíná měnit ve vzdělávací systém, který má regovat na odlišné potřeby jednotlivců a skupin.

Důvodem pro hledání inovativních metod a jejich začleňování do českých škol je novela školského zákona (v platnosti od září 2019), která upravuje podmínky vzdělávání. Leckdo si jistě vzpomene na peprné diskuse politiků o tom, jestli studenti se speciálními potřebami pro vzdělávání by měli sedět mezi ostatními, nebo být separovaní v jakýchsi “speciálních školách”. Jak ale ukazují i zkušenosti ze zahraničí (například tyto ze Skandinávie), vyčleňování odlišných dětí rozhodně nevede k jejich začlenění do společnosti v dospělosti a nepomáhá ani společnosti poznat a ocenit rozdílnost.

Projekt Dynamické inkluze tedy v Česku pomáhá takzvaně v první linii. Tedy  učitelům, kteří mají právě tyto žáky ve třídě. Základem projektu je dobře připravit učitele na novou formu práce se skupinami žáků, kdy každá z nich má jinou dynamiku, jinak reaguje na podněty a vyžaduje odlišný přístup a způsob práce. Učitelé se během projektu, který dostal jméno Dynamická inkluze učí pracovat s diagnostickým nástrojem CA method (www.camethod.com). Jde o asociativní psychologickou metodu pracující mimo jiné s přiřazováním barev, která je napojena na online počítačové vyhodnocení. Její základy sahají do začátku 20. století a na světě ji podstoupilo již téměř 640 tisíc lidí. 

Projekt Dynamické inkluze probíhá ve třech krajích české republiky, a to vždy na šesti vybraných školách. Na samotném počátku byli pedagogové, kteří vstoupili do projektu, seznámeni s již existujícími produkty diagnostiky určenými pro školy a školská zařízení. Na pravidelných workshopech v jednotlivých centrech kolegiální podpory každého ze tří krajů, se pak společně s lektory metody, psychology a speciálními psychology učí pracovat s profily třídních skupin a následně také analyzovat výstupy získanými diagnostickou metodou. 

 

Metoda dává pedagogům užitečné informace také o nich samotných. Poukazuje na jejich silné stránky, o které se mohu opřít. Zároveň přináší informace o tom, jak funguje skupinová dynamika třídy a jaký způsob práce a komunikace je pro skupinu vhodný. Poukazuje na to, kde jsou rizika skupiny a jak mohou učitelé se třídou pracovat v její prospěch.

“V době před-covidové jsme v každém ze tří krajů, které jsou zapojeny do projektu, absolvovali celkem sedm workshopů s pedagogy a také semináře s rodiči.  Uzavření škol a vyhlášení nouzového stavu v ČR nám již neumožnilo uspořádat další setkání, která byla plánována ve všech třech krajích,” říká Jana Prchlíková, hlavní odborný garant Dynamické inkluze.

“V době covidové jsme se nemohli potkávat tak, jak jsme byli zvyklí, toto období ale přineslo také velké množství nových výzev. S vyhlášením nouzového stavu v ČR se i účastníci projektu Dynamická inkluze museli zamyslet nad tím, jak pokračovat dál v době, kdy jsou zavřené školy, lidé se nesmí setkávat a jsou nuceni pracovat z domova,” dodává Jana Prchlíková.

Domácí karanténa, online výuka a samostudium žáků se totiž staly výraznými stresory pro učitele, rodiče a samozřejmě i pro žáky samotné. Členové odborného týmu projektu si byli těchto aspektů vědomi, a proto kromě online komunikace a online výuky připravovali také webináře a videa, ve kterých se zaměřovali na aktuální problémy, které tako zvláštní doba přinášela.  Diskutovanými tématy byly online výuka, dále také výuka v rouškách, agresivní projevy dětí, komunikace učitelů při uzavření škol i po následném návratu do lavic. Dále se naši psychologové zaměřovali na konflikty v rodině a následný vliv na dítě samotné. 

“Život v České republice se opět vrací do normálu a to znamená, že i náš projekt pokračuje dál.  Absolvovali jsme první workshopy po nucené pauze, pracujeme s pedagogy při řešení situací, které nastaly po opětovném příchodu dětí do školy.  Samotný projet měl končit v říjnu tohoto roku, ale v důsledku karantény a koronavirové krize se jeho konec posouvá na leden příštího roku. Těšíme se na začátek nového školního roku a doufejme, že už na všechny děti v lavicích,” uzavírá Prchlíková.

Diskuze k článku