Václav Kovařík (Jazykovky.cz): Podnikání na trhu vzdělávání je komplikované. Ani ne tak co do úspěchu, ale kvality

Václav Kovařík založil svůj projekt Jazykovky.cz ještě v roce 2000, tedy ještě předtím, než vůbec vznikl například Google. Od té doby se pochopitelně podnikání na internetu výrazně změnilo. Jak se vůbec podniká v oblasti vzdělávání a jaké problémy firma řeší?

Kdy začal vznikat projekt Jazykovky.cz?

Projekt Jazykovky.cz začal vznikat v roce 2000. Měl jsem po vysoké škole a s kolegou jsme založili firmu na tvorbu internetových stránek, stejně jako mnoho jiných informatiků koncem devadesátých let. Přehled jazykových škol a kurzů na internetu chyběl, a protože jazyky potřeboval každý a informací o jazykových školách a jejich nabídce bylo málo, byla to dobrá volba. V roce 2000 u nás nebyl Google, internet byl stále v plenkách a většina jazykových škol neměla ani internetové stránky. První verzi jsme vypustili ven v roce 2001. V dalších letech jsme pořádali pro jazykové školy kurzy internetu. Data o jazykových kurzech posílaly školy dávkově (často přes vytáčené připojení) z offline programu napsaném v TurboPascalu, který připomínal software na účetnictví. Jmenoval se Kurzor a umožňoval zadat strukturu poboček školy a seznam kurzů se základními parametry. Školy pak posílaly dávkově balík dat přes vytáčené připojení na náš server.

Vydávali jsme také tištěný časopis Jazyky.Studium.Práce v nákladu 50 000 kusů v mutacích pro Prahu a Brno, který obsahoval informace o jazykovém vzdělávání, články o jazykových školách, a hlavně vytištěný seznam kurzů pro ty, kteří neměli přístup k internetu. Něco jako dříve bývaly telefonní seznamy. V současné době časopis funguje v mnohem efektivnější internetové podobě.

Jaký měly jazykovky obchodní model?

Zpočátku jsme spustili Jazykovky.cz zdarma a obchodní model byl postaven na prodeji inzerce – tehdy oblíbených bannerů. Ke zpoplatnění umístění v databázi nás dovedlo „šibalství“ některých škol, které chtěly být ve výpisu škol vidět při jakémkoliv způsobu hledání, a tak si zaklikaly, že učí všechno. Celé propracované filtrování škol podle druhů kurzů, vyučovaných jazyků atd. tak rázem ztratilo smysl, protože ostatní školy tento systém rychle okoukaly. Jedinou efektivní cestou se ukázalo být zpoplatnění každého zveřejněného kurzu a nabízené služby; školy si pak zaklikaly jen to, co skutečně vyučovaly a co jim skutečně přinášelo peníze. Tím se databáze pročistila a ukázalo se, co skutečně které školy vyučují. Pro nás to bylo velké poučení, že když je produkt zadarmo, zákazníci si ho neváží. Obchodní model se ustálil na měsíčních poplatcích nastavených tak, aby byl přístupný i pro malinké školy o několika lektorech. Získali jsme další poučení, že psychologická hranice mezi platit a neplatit je obrovská a nezáleží až tak na částce.

Jakým způsobem jste se pak pustili do cenotvorby – když víte, že na částce až tak nezáleží? 

U cenotvorby jsme vycházeli jednak z nákladů na provoz a vývoj, dále pak z přínosu pro jazykovou školu. Proto každá škola platí malou paušální částku a pak částku za počet zveřejněných kurzů a dnů. Malé škole by měl na půl roku prezentaci zaplatit 0,5-1 získaný student; větší školy musejí získat za půl roku jednotky studentů.

Hledali jste nějaké investory?

V podstatě jsme žádné nepotřebovali. Vývoj jsme udělali vlastními silami, jen nám to trvalo déle. To v době, kdy jsme neměli žádnou konkurenci, nebyl až takový problém. Byli jsme po škole, neměli jsme rodiny a finanční nároky jsme měli minimální. Postupně se projekt stal trvale udržitelným a je jím doposud.

Vznikla vám konkurence?

Nějaké pokusy o konkurenční projekty byly, ale buď zanikly nebo přežívají nebo jsou to součásti větších webů, kde je jazykům věnovaná jen malá část.

V čem se tedy od konkurence lišíte? Jak to, že jako jediný dokážete na trhu „přežít“? 

Nejlepší bere vše. Náš projekt je nejkomplexnější; zahrnuje hledání podle lektora, kurzu, školy, referencí. Dále vnímám jako důležitou péči o školy. Máme zákaznickou linku, kde poradíme s marketingem, zadáním kurzů, technickými problémy. Neméně důležitou věcí jsou dobré pozice na Googlu.

Co řešíte na projektech nejvíce?

Dohledatelnost ve vyhledavačích. Snažíme se, aby každý, kdo si na internetu hledá jazykovou školu, našel Jazykovky.cz nebo některý z našich satelitních webů, jako je www.anglictina-on-line.cz, www.nemcina-on-line.cz a další. Zadávání kurzů dá jazykovým školám hodně práce a cítíme odpovědnost za to, aby se jim tato práce vyplatila a lidé si vybrali kurz u nás.

Jakým způsobem tedy dohledatelnost na webu řešíte? Klasicky jen investujete prostředky do PPC nebo máte i jinou strategii? 

PPC používáme jen omezeně. Nechceme konkurovat jazykovým školám, které by pak musely přebíjet naše pozice cenou. Soustředíme se na dobré pozice v přirozeném vyhledávání. Díky velkému množství stále aktualizovaného obsahu nás Google umisťuje na první místo při hledání na výrazy související s hledáním jazykových škol nebo kurzů nebo referencí jazykových škol. Nikdo z konkurentů neměl tolik obsahu.

Změnila se nějak náplň Jazykovky.cz během těch 18 let?

Dříve jsme se soustředili na funkcionalitu a podceňovali jsme práci s jazykovými školami. Nyní se snažíme poskytovat pomoc při zadávání kurzů, aby data byla co nejkvalitnější, a naše pozornost se přesunula od přehledu kurzů k hodnocením jazykových škol od jejich studentů. Kontrolujeme hodnocení a nasazujeme nové technologie pro detekci podvržených hodnocení.

Zaznamenali jste podvody s hodnoceními?

Některé školy si zkusí zadat hodnocení samy. To detekujeme snadno a vysvětlíme škole, že hodnocení si nemůže zadávat sama (byť na základě mailů od studentů) a hodnocení nemohou být zadávána ani ze sítě školy. Studenti je musí zadávat z domu pomocí našich formulářů. S použitím dalších technologií jsme schopni hodnocení velmi dobře kontrolovat. Falešná hodnocení, která projdou na Googlu nebo na Facebooku, u nás neprojdou. Ne že bychom byli technologicky lepší, ale ty objemy jsou o mnoho řádů menší a můžeme se referencemi do hloubky zabývat. Sporné případy řešíme telefonicky a napřímo studentům voláme.

Mažete negativní reference?

Více méně ne. Výjimku tvoří bezobsažné výkřiky, pomluvy od konkurence nebo od ukřivděných lektorů. Spíše studenta kontaktujeme a požádáme ho, aby doplnil detaily, aby kritika byla konstruktivní. Pokud jde o technické detaily (vybavení školy, málo WC, málo věšáků), může to škola snadno napravit. Stížnosti na výuku se řeší obtížněji. Musíte rozlišit, zda je problém s lektorem nebo se školou nebo zda student zkrátka nemá studijní předpoklady a ve skupině zaostává, což vede k jeho frustraci. Zde je to signál pro školu, aby věnovala pozornost pomalejším, ale i rychlejším studentům, a přeřazovala je do kurzů dle jejich pokročilostí, nabízela individuální doučování, případně individuální studijní plán. Špatný lektor je řešitelný na úrovni školy. Špatná škola u nás po řadě špatných hodnocení sama dobrovolně končí a její reference pak zmizí. Nejsme tu od toho, abychom školy dehonestovali, ale abychom prezentovali ty školy, které se nebojí hodnocení od studentů, a abychom vytvářeli tlak na zkvalitňování výuky. V několika případech jsme dělali mediátory sporu a dopomohli k urovnání sporu mezi školou a studentem.

Jaké novinky plánujete dále do budoucna? Kde vidíte příležitosti na další rozvoj svého byznysu?

Co se týká technologií, tak čekáme na streamované mobilní aplikace, které si nebudete muset do mobilu stahovat, ale spustíte je na mobilu přímo z webové stránky, a když je ukončíte, tak vám z mobilu zmizí. Chtěli jsme udělat mobilní aplikaci už dříve, ale sebekriticky jsme uznali, že na to, aby si někdo vyhledal jazykovou školu, si nikdo instalovat aplikaci nebude.

Co se týká obchodu, tak jsme 5. srpna 2019 spustili slovenskou verzi našeho projektu na doméně JazykoveSkoly.sk. Teď nás čeká asi roční období budování obsahu a jména na Slovensku. Moc se na to těším. Slovensko mám velmi rád; bydlel jsem 2 roky v Bratislavě a z Popradu mám manželku.

Jak byste celkově zhodnotil podnikání na trhu vzdělávání? 

Jako velmi komplikované. Ani ne tak co do úspěchu podnikání, jako do kvality výuky. Kvalitní výuka potřebuje vhodné podmínky. Zachovat vysokou kvalitu výuky při neustále se měnících lektorech, při přistupování studentů do běžících kurzů, bez tlaku na domácí přípravu, při nižší motivaci studentů atd. není dost dobře možné. Pamatuji dobu, kdy se zápisy do kurzů dělaly jednou ročně, studijní skupina byla stabilní, což umožňovalo dokonalé flow, lektorský tým byl také stabilní a vyplatilo se do jeho vzdělávání investovat a studenti díky absenci sociálních sítí a jiných žroutů času měli spoustu volného času ke studiu. Na druhou stranu bylo málo zahraničních lektorů, nekvalitní učebnice, špatně dostupné studijní materiály, zastaralé výukové metody a téměř žádné technické prostředky.

Kdo vnímá vzdělávání jen jako podnikání, je náchylnější těmto tlakům podléhat a kvalitu výuky snižuje zaměstnáváním méně kvalitních lektorů. Nedělí studenty přísně podle pokročilosti, nekontroluje dostatečně a průběžně znalostní posun a udělá další kompromisy tam, kde to není na první pohled vidět.

Navíc například u pomaturitního studia jde přímo o střet zájmů; škola má vylučovat studenty, kteří neplní podmínky pomaturitního studia, a připravovat se tak o příjmy, se kterými počítá, aby výuku zaplatila? Podle mého názoru to moc nefunguje.

Jaké jsou na trhu převládající celkové trendy?

V roce 2019 se prohloubil nedostatek lektorů, které po zvýšení platů odčerpává i státní školství. Přetrvává snižování kvality studentů. Do jazykových škol nastupují i ti, kteří se dříve cizí jazyk neučili a nemají studijní předpoklady. Pokračuje přesouvání vzdělávání do firem, které čerpají dotace EU a individualizace výuky; individuální kurzy jsou na vzestupu. Probíhá elektronizace výuky, zmenšování studijních skupin, zkracování kurzů.

Diskuze k článku