Necti klaudu jednoho, aneb Pavel Doležal vzpomíná na dětství

Minulý čtvrtek jsme s kolegy z Netmail.cz pořádali velkou konferenci na téma Google Enterprise. Jak by asi řekl Petr Šimeček: „Nebylo to spíše o konzumace PaaS přes SaaS nebo něco takového?“ Já vlastně nevím. A víte co, mně je to vlastně úplně jedno… Za posledních dvacet měsíců jsem slyšel/zúčastnil se/četl několik desítek vášnivých diskuzí na téma, co je a co není cloud, a měl jsem z toho opravdu těžkou hlavu (to víno od Milana Nestarce s tímhle ale opravdu nemělo co dělat).

Google Apps měly zároveň částečný výpadek služby a my jsme na to měli pár zajímavých dotazů na konferenci. Hezky je to shrnuto v GigaOm článku zde. To mě přimělo přemýšlet o tom, jak to s tím mráčkem dráčkem vlastně je, a zda 42 nebo co?

Poprvé si pamatuji, že mě napadlo zvednout hlavu. Stál jsem tam a v němém úžasu jsem hleděl nahoru. Je to tam! Je to vůbec možné? Co to je a proč je tam toho tolik? Proč je tam ovečka, drak – bojím, a ta velká kráva? To jsem fakt neznal. Do té doby jsem většinou koukal dolů. Dolů, abych nespadl, díval jsem se, jak se učím chodit, a věděl jsem, že k pohybu dopředu potřebuji dvě nožky a ty chci pořád vidět. Jistota je jistota.

Maminka byla hodná, řekla mi, ať se nebojím, že to není naše splašená kráva, že je to jen mrak – to the cloud!

Poté, co jsem si prošel internetovým peklem na pomezí 99-02 a snahou naškálovat skoro sto služeb pro skoro dva miliony uživatelů, věčnýma hádkama s adminama, s Dellem a IBM o tom, že ten kus železa, co tu měl bejt včera, ještě není v Irsku vyrobenej, a tak vůbec, jsem si fakt říkal, že to musí fungovat jinak. Že když chci pouze konzumovat služby, tak přeci nemusím mít zároveň doktorát ze stavby a údržby HW, ne?

A když říkám konzumovat, myslím konzumovat jak na úrovni koncového uživatele, tak jako „B2B“ uživatel aka programovat. Skoro dvacet let mě od programování, kromě jiných podstatných věcí typu: „Neumíš to! Nejsi IT!“, odrazovalo právě to, že jsem nejdříve musel dva dny instalovat desítky různých softů na nějaké železo, které jsem vůbec nepotřeboval. A o kterém jsem stejně věděl, že to ve finále nepojede, takže je to úplně zbytečná práce a na konci dne zase budu muset křičet na admina, protože to bude samozřejmě blbě, nasazovat v serverovně, a já si fakt myslím, že by…

FFWD do cca 2007. Amazon, Google Apps – naprostej vodvaz. Jednou jsme tak něco řešili (asi nějaké tabulky), byla to už x-tá verze, někdo to tam hodil… a bylo vymalováno. Nebylo pro mne cesty zpět. Proto jsem se po pár letech přidal k Netmailu. Věřím, že to, co se děje pod povrchem (IaaS), to, jak to konzumují B2B useři (PaaS), je naprosto podstatná složka toho, že nám to pak servírují jako SaaS – a to je přátelé prostě vodvaz!

Díky našemu parťákovi Petru Dejmovi jsme všichni byli zvyklí na SaaS. Petr napsal v roce 2004 základ našeho interního systému (něco jako sales modul, ERP, CRM, billing a stats v jednom) a našich sedm poboček ve třech zemích to konzumovalo přes internet. Odkudkoliv. To byl vodvaz (jo, už zase), ale pořád jsem musel řešit výpadky, zpomalení, adminy a to mi zabíralo dost času.

Já to vidím asi takhle:

  • 1. kůň
  • 2. Škoda 105
  • 3. Volvo

Chci jezdit na koni? Musím ho krmit, starat se o něj, dělat mu veterinu, kopyta, atd. a vlastní zážitek z mobility je tak 10 % času. Ano, vím, řeknete, že zrovna já mám co říkat, když máme doma 30 koní, a že to není dobrý argument. Ale to je rozdíl, my to děláme proto, že chceme. Už to není o bizu mobility, jehož primární a nejlepší reprezentací by byla koňská síla. Už je to prostě hobby. Stejně jako třeba Pavel Zima rád staví stará auta. Ale obchodní jednotku Seznamu by na nich asi jezdit nenechal.

105ka? To byl vodvaz! (jak jinak…) Jezdilo to, mohl jsem brát holky na lyže, na koupání a ještě jsem mohl otevřít kapotu, vyndat šroubovák a poštylovat předstih a když praskl klíňák, měl jsem aspoň důvod je stáhnout ze silonek :)  (toto je teda vyloženě abstrakce, já a šroubovák? Ha!). Prostě, měl jsem to pod kontrolou. Cokoliv se posralo, věděl jsem, kam šáhnout, na koho řvát. Bylo to děláno ve fabrice, ale já jsem to mohl OVLÁDAT!!!

No, pak jsem vydělal nějaký prachy. Přišly děti, Volvo, žena přestala nosit silonky, já se koukl pod kapotu a co jsem viděl… samej plast! FOCUS – bavíme se o tom autě, jo!

Už jsem nemohl vytáhnout šroubovák, kladivo. Už jsem to musel někam zavézt, někdo ovládal mě nedostupný tool (speciální komp) a musel jsem mu věřit, že to udělá lépe než já a strejda v garáži s autogenem. Ano, z počátku jsem měl trochu problém, musel jsem vyměnit řídící jednotku (stále o autě) a doladit pár drobností. Ale od té doby jsem na různých modelech najezdil několik set tisíc km a vím jedno: když je dávám v čas a pravidelně do servisu, fungují jak hodinky. A já nemusím nic řešit, jen prostě konzumuji a svůj čas neplejtvám na otevírání kapoty a tahání klíčů z kapsy – když nechci.

A teď znova:

  • 1. Ignum a vlastní železo co jsme stavěli ze 100Mega
  • 2. AWS
  • 3. GAE

Tak asi takto.

Původně jsem chtěl psát o tom, jak je cloud velký pojem. Jak ho každý vidí jinak a co vlastně je a není cloud, ale pak jsem se nějak rozjel těma vzpomínkama a tak… Takže, tohle téma si, možná, nechám na příště.

Hasta la vista baby. I`ll be back!