StartupClub: Jak se podniká ze školní lavice

Když se mluví o zakladatelích startupů, většinou se člověku vybaví lidé okolo pětadvacet let a výš. Ale ne vždy tomu tak je. Tomáš Baťa například začal budovat své impérium v osmnácti letech. A podobných příkladů najdeme víc. Václav Staněk a David Špunar začali podnikat už na gymnáziu a Jakub Tížek na vysoké škole. Každý z nich má sice jiný příběh, ale všichni tři řešili ty stejné věci.

Jak zvládat studium a podnikání? Jak řešit právní záležitosti? Jak prezentovat svůj věk jako výhodu? V brněnském JIC se v rámci panelové diskuze rozpovídali o tom, jak se dá podnikat ze školní lavice.

Rozjezdy pro hvězdy

Na počátku byl nápad, ale tím to neskončilo. Díky tomu, že kluci začínali s podnikáním brzy a s velkou porcí idealismu, měli mnoho času experimentovat a dělat chyby. Jak říká Jakub: „Nikdo na začátku není úspěšný, jde jen o to to ustát a zjistit, jestli to dělat chceš a jestli tě to bude naplňovat. Je to o vytrvalosti.

Tomu, než Václav v osmnácti prorazil s obuvní značkou Vasky a než se Jakubovi v třiadvaceti letech podařilo rozjet grantovou společnost James Grant, předcházelo několik neúspěchů. Ani David to neměl lehké. Od třinácti si hrál s myšlenkou podnikání a kvůli své aplikaci FaceUp bojující proti šikaně se nechal soudem zplnoletnit. Ve svém úsilí všichni vytrvali a teď sklízí ovoce své práce.

David Špunar, Jakub Tížek a Václav Staněk

Na rozjezd podnikání z nich nikdo neměl velký kapitál. Peníze si půjčili od rodiny a kamarádů, obětovali všechny vlastní úspory a později jim také pomohly investice zvenčí. Václavovi stačilo na rozjetí obuvnické firmy 30 000 korun, nicméně díky výhře v soutěži Rozjezdy posunul svou firmu mnohem dál.

Jakub poskládal s kolegy dohromady 200 000 korun, zatímco David pro svůj globální startup získal investici od Jiřího Hlavenky. Kromě peněz však pro všechny byly naprosto klíčové kontakty na lidi, kteří přiložili ruku k dílu (např. programátoři, fotografové a designéři).

Učení není mučení

Člověk si říká, jak mohli takoví mladí lidé mít potřebné dovednosti a zkušenosti? Nehledě na věk skočili do podnikání po hlavě a získali je praxí. Něco vyčetli v knihách (v diskuzi zmínili autory jako je Napoleon Hill, Robert Kiyosaki, Petr Ludwig), něco slyšeli na pár workshopech (Vašek letos navštěvuje v Praze Digisemestr), ale hlavně se učili z vlastních chyb a výzev, které přicházely.

Stále jsou nové a nové problémy. Myslíš si, že už všechno znáš a bum… nový problém,” shrnuje Jakub. Potřebné know-how však získávali také od zkušených podnikatelů na různých networkingových událostech nebo prostě „na pivu“.

Kromě práce nicméně všichni tři zároveň i studovali. Jak se jim to dařilo skloubit? S odřenýma ušima. Zatímco na gymnáziu je potřeba sjednat si individuální plán, na vysoké škole člověk má už volné pole působnosti. Hlavní výhodou je dostatek času, hrazené sociální a zdravotní pojištění a často i finanční podpora ze strany rodiny.

Co se týká vzdělání v oblasti podnikání (obuvnictví, granty a programování webu), nikdo se neučil podnikat přímo v nějakém výukovém předmětu, ale sám se vzdělával praxí. Zajímavé je, že není ani tak důležité být specialistou v oboru podnikání jako spíš mít základní přehled a umět firmu řídit.

Procházka trnitou růžovou zahradou

Zní to krásně. Tři mladí, šikovní a úspěšní lidé. Ale bylo to tak jednoduché? „V podnikání je člověk sám, i když má parťáka. Podnikání je těžké a musíš vědět, proč to děláš, jinak nevydržíš,” říká Vašek. Co jim pomohlo vydržet? Naivita. Možná to zní zvláštně, ale největší výhodou mladého věku je právě tato vlastnost. Nezkaženost tím, že něco nejde a že se to má přece dělat tak či onak. A také velká dávka tvrdohlavosti.

Všem třem hrál do noty věk. Média totiž dobře slyší na příběhy náctiletých podnikatelů. A také čas a svoboda. Na druhou stranu byl věk i nevýhodou, protože často vedl k nedůvěře ze strany starších lidí a hlavně komplikoval právní stránku podnikání. O podpis smluv se u nezletilých musejí starat rodiče.

Z tohoto důvodu se David nechal zplnoletnit. Procedura kupodivu nebyla tak náročná, jak by se mohlo zdát. Celý proces díky žádosti o urychlení trval dva měsíce. Bylo potřeba vyplnit a odevzdat soudu žádost o právní plnoletost se zdůvodněním, podstoupit s rodiči rozhovor na sociálním úřadě a absolvovat slyšení u soudu ohledně podnikání. A pak se čile pustit do podnikání.

Panelová diskuze na téma Podnikání ze školních lavic byla součástí každoměsíčních setkání pod hlavičkou StartupClub. Konají se každou třetí středu v měsíci a po registraci může zdarma přijít kdokoliv, koho dané téma zajímá. Další akce na JIC najdete na www.jic.cz/akce.

Diskuze k článku