Snažíme se dělat Zlínu dobrou reklamu, říká Martin Pospíšil o prodeji digitální agentury Madeo do norských rukou

Martin Landsberger Pospíšil se svou digitální agenturou Madeo zcela zbořil mýty o tom, že globální byznys se musí dělat z Prahy. Prodej firmy do rukou norského softwarového giganta patří mezi nejúspěšnější české příběhy letošního roku, přestože se o něm tolik nemluví. Možná i proto, že je Madeo ze Zlína, kam všichni nedohlédnou…

Když ovšem Martin Landsberger Pospíšil před necelými deseti lety svou digitální agenturu zakládal, zakládal si zároveň i na tom, že je právě ze Zlína. Už tehdy totiž bylo ambicí mladého týmu působit v zahraničí a neomezovat se jen na český trh. Poctivou prací se dostali až do Skandinávie, kde si trpělivě budovali svou pozici a reputaci, až nakonec letos dospěli k velkému exitu.

Madeo koupila za nezveřejněnou částku společnost BrandMaster, významný hráč na skandinávském softwarovém a marketingovém poli, který zlínské digitální agentuře otevírá zcela nové možnosti. A to jak v oblasti nových pracovních příležitostí, tak také co se týče finanční podpory.

Přestože prodej firmy původně nebyl v plánu, Martin Pospíšil je přesvědčen, že to je pro Madeo dobrý tah. Sám se nyní přesouvá do vedení BrandMasteru a pohromadě zůstává i celý jeho tým, který bude pokračovat v rozjeté spolupráci. Další Martinův cíl? Přetvořit Zlín v nové Silicon Valley, říká v nadsázce a usmívá se. I o tom jsme s ním mluvili v rozhovoru pro Tyinternety.

Martin Landsberger Pospíšil, zakladatel Madeo

Ještě než se dostaneme k tomu nejdůležitějšímu tématu posledních měsíců, vašemu prodeji, vraťme se o pár let zpět, někdy do roku 2008, kdy Madeo začínalo. Dnes to totiž celé vypadá jako splnění amerického snu party studentů, ale jaké vlastně byly vaše reálné cíle, když jste agenturu zakládali?

Upřímně řečeno, je to už taková doba, že na to nedokážu úplně jednoznačně odpovědět. Začínali jsme jako většina nám podobných, tedy jako klasické webdesignérské studio. Jak se ale postupně měnil trh a jeho požadavky, mnoho digitální agentur začalo řešit kompletní servis. Odmazaly označení „digitální“ a staly se z nich full-servis agentury. My jsme šli opačným směrem a začali jsme se věnovat čistě digitálnímu řemeslu. Bavilo nás mnohem víc dělat zajímavé projekty právě z toho odborného pohledu. Dělali jsme méně projektů, ale o to kvalitnějších. To byl nakonec od začátku náš sen: dělat projekty bez toho, aby na nás klienti šlapali s termíny, rozpočty a tak dále. Později se nám to celé vyplatilo, když jsme dokázali uspět i na mezinárodní scéně.

Rozumím tomu, že jste měli od začátku ambici pracovat pro zahraniční klienty. Zároveň jste ale nechtěli opouštět Zlín, odkud se velký byznys musí dělat přeci jen trochu složitěji než třeba z Prahy. Jak vaše začátky probíhaly?

Ambici dělat pro zahraniční klienty jsme měli od začátku. Než jsem vůbec začal podnikat, strávil jsem dlouhou dobu v zahraničí, kde jsem získal zkušenosti, které někteří ostatní neměli. Získal jsem díky tomu také jazykovou vybavenost. Na zahraniční scénu jsme se zaměřili i proto, že klientela v ranku, jakému jsme se chtěli věnovat, ve Zlíně samozřejmě neexistuje. Řekl bych, že asi neexistovala ani v Praze. Proto jsme ani nikdy příliš neuvažovali o přesídlení do Prahy, protože jsme ji vlastně prakticky úplně přeskočili. Byli jsme sice nucení se díky tomu více dívat kolem sebe, ale ta energie, kterou jsme do hledání klientů vložili, se nám pak začala vracet ze strany zahraničních subjektů.

Ze Zlína, ale i obecně z České republiky, se k zahraničním klientům nedostanete jen tak. Kdy se poprvé začaly plnit vaše cíle a začali se ozývat klienti z ciziny?

Důležité bylo to rozhodnutí, že nechceme dělat digitální full-servis, že nechceme dělat kampaně a jejich produkci, protože jde o velmi lokální záležitosti, ke kterým potřebuješ znát daný trh, umět ho, a to se na dálku dělá velmi složitě. Začali jsme se proto soustředit na produkci jako takovou. Začali jsme stavět digitální produkty pro velké firmy i startupy a tím jsme tuhle potřebu lokální znalosti zcela odbourali. Na základě oborových ocenění, kterých jsme během let pobrali poměrně dost, referencí a následně i snowball efektu jsme se postupně uchytili na dvou pro nás klíčových trzích – ve Skandinávii, která je už dnes naší domovinou, a ve Spojených státech.

Proč zrovna Skandinávie, kde jste zaznamenali tak velký úspěch? Je tato země v digitální oblasti něčím specifická?

Skandinávie je podle mě specifická v mnoha ohledech. Nám vyhovuje především styl komunikace a vůbec tamní styl podnikání. Panuje tam mnohem větší rozvážnost, vše se vede v takovém klidnějším módu. A to i ve srovnání se Spojenými státy, kde je naopak typická dravost, snaha uspět za každou, což je ostatně bližší i tomu, co známe u nás. Ve Skandinávii je na hodně vysoké úrovni design a estetické vnímání obecně. I proto se nám líbily názory a požadavky tamních klientů. Vše samozřejmě ovlivnil i fakt, že byl ze Švédska jeden z našich prvních klientů, díky čemuž jsme si tam pak začali budovat svoji pozici.

Když bys měl tyto dva trhy, Skandinávii a Spojené státy, srovnat – jak se vám na nich vede a jaké jsou tam v podnikání rozdíly?

Podle mě jde především o myšlení lidí. Skandinávie žije v mnohem větší harmonii než Spojené státy, a to nejen v rámci našeho oboru, to platí obecně pro celou společnost. Work-life balance je tam nastavena na takové úrovni jako snad nikde na světě, což je v přímém protikladu proti Spojeným státům, kde třeba prakticky neexistuje placená dovolená. To jsou ty základní rozdíly, které se pak pochopitelně odráží i v našem byznysu.

Ve Skandinávii je například s klienty mnohem klidnější a vyrovnanější komunikace než ve Spojených státech. Tam mají všichni takový ten drive, kdy chtějí za rok vydělat šílené miliardy dolarů, protože vědí, že to jde a že jim to trh umožňuje. To ve Skandinávii úplně není, ale podle mě to nemusí být vždy úplně špatně.

A teď k tomu hlavnímu. V létě jste oznámili, že vás koupila norská softwarová společnost BrandMaster, která provozuje stejnojmennou marketingovou platformu. Můžete prozradit, na kolik jste Madeo ocenili?

Nemůžu (smích). Rozhodli jsme se, že si to necháme pro sebe.

Nákupčí pochází vcelku logicky ze skandinávského trhu, kde jste nejvíce aktivní. Jak probíhaly námluvy?

Tam jsou důležité dvě roviny, jedna akviziční a druhá partnerská. My jsme původně od roku 2010 spolupracovali s firmou, která se jmenovala Press To Go, a právě tuhle firmu koupil v roce 2015 BrandMaster. Díky tomu jsme se dostali do partnerství s BrandMasterem, s nímž jsme pokračovali ve stejné spolupráci jako předtím s Press To Go, kde jsme postavili několik klíčových produktů. BrandMaster pak provedl na skandinávském trhu ještě jednu akvizici, vyrostl do určité velikosti a s tím nám přibyla i práce, kterou jsme odbavovali tady ve Zlíně.

V určitý moment už pak ale bylo prakticky nemožné rozlišit, kdy je to ještě klientský vztah a kdy to už přesahuje nějaký standardní rámec spolupráce. Oběma stranám to začalo dělat určité, byť v jistém smyslu pozitivní problémy v tom, jak vlastně firmu strukturovat a řídit. Na základě toho se nám pak na začátku roku 2016 ozvali s nějakým návrhem možného spojení. Ta diskuze tedy probíhala zhruba roka a půl.

Pokud byl vaším dlouhodobým plánem exit, měli jste stanovené nějaké podmínky? Že se chcete prodat do zahraničí či že chcete ve firmě nadále působit?

Myslím si, že každá firma by měla mít nějakým způsobem alespoň minimálně zanalyzovaný svůj exitový model. My jsme o to rozhodně neusilovali, exit nebyl naším hlavním cílem, ale nakonec na takovou situaci došlo. Proti některým jsme ovšem měli tu výhodu, že jsme byli na podobný scénář mnohem lépe připraveni, protože jsme za sebou měli prakticky od počátku našeho fungování finanční backup od angel investora. To nás nutilo si mnohem pečlivěji hlídat různé parametry fungování a výkonnostní metriky. Když je firma například ve stoprocentním vlastnictví některého ze zakladatelů, tohle často úplně intezivně neřeší.

Naše schéma tedy bylo na to, že bychom fungovali s nějakým externím subjektem, celou dobu připravené. Počítali jsme, že bychom mohli přibrat dalšího partnera například pro druhé kolo financování. Nakonec se z toho ale stal rovnou exit.

Byl BrandMaster první, kdo se ozval, nebo přicházely nabídky už dříve?

Objevilo se několik partnerů z České republiky, ale nám ta spojení úplně nedávala smysl, protože byla čistě investičního charakteru. Proto jsme se nakonec rozhodli do těchto možností nejít. Naopak v případě BrandMasteru šlo o spojení, které bylo zajímavé na všech úrovních našeho fungování. Naší ambicí je teď i díky tomu více vstoupit na německý trh, například přes Mercedes-Benz. Českým klientům se nebráníme, ale máme jich jen jednotky a není to něco, co bychom vyloženě vyhledávali.

Vaší hlavní základnou je i nadále Zlín, přitom jste neustále v kontaktu s velkými klienty i kolegy v zahraničí. Jak tohle funguje v praxi? Je možné to všechno odřídit přes Skype?

Díky spojení s BrandMasterem máme rozložené síly tak, že denní komunikaci vyřizujeme z našich poboček ve Švédsku či Norsku, kde máme poměrně silný tým. To trochu odbourává náš potenciální handicap, že sedíme ve Zlíně, kde pak zajišťujeme většinu produkce. Komunikace jinak probíhá naprosto běžně přes Skype a další nástroje. Jsou samozřejmě situace, kdy je osobní komunikace nezbytná, takže se sbalíme a letíme do Norska nebo do Švédska.

Celá komunikace pak pochopitelně probíhá v angličtině. Kvůli tomu jsme zavedli i některá interní opatření, abychom pomohli lidem, kteří se v tom jazyce ještě necítí úplně komfortně. Máme ve Zlíně dva kantory, abychom naše zaměstnance v učení podpořili. Já sám se teď učím norsky, takže tomu jdu také trochu naproti.

Vy aktuálně zůstáváte v Madeu a zároveň se posunujete do vedení BrandMasteru. Máte nyní nějaký nový cíl? Co od BrandMasteru očekáváte?

Je to víceméně nějaké stvrzení toho, co už delší dobu fungovalo. Obě strany tak vědí, co od sebe očekávat. Formální stvrzení nám tak hlavně dává nějaké jistoty. Dostaneme se díky tomu k ještě k zajímavějším projektům a celý skandinávský trh se nám ještě více otevře. Máme zároveň finanční backup, který nám umožňuje růst personálně, takže budujeme nové zázemí, rozšiřujeme kanceláře, nabíráme nové lidi a snažíme se zkrátka posunout naše interní fungování tak, abychom se nadále vyvíjeli jako celá firma.

Jak se v BrandMasteru tvářili na to, že působíte ve Zlíně a že tu chcete za jeho peníze vytvářet velké vývojové centrum? Přeci jen vývojáře a další odborníky dnes nemohou najít firmy ani v Praze, natož ve Zlíně. Věříte, že máte sílu přitáhnout dostatek talentovaných lidí?

Tvářili se na to velice dobře, protože my jsme Zlínu udělali takovou reklamu, že měli pocit, že to je další Silicon Valley (smích). Ale ne, samozřejmě, řešila se například otázka cestování, protože to je pořád trochu problém. Bylo by lepší, kdybychom byli poblíž nějakého většího letiště, na druhou stranu oni tohle naše vnímání naprosto respektují a do ničeho nás netlačí. Pokud je tedy naše pozice taková, že chceme budovat vývojové centrum ve Zlíně, tak oni ho naprosto respektují a podporují.

Co můžeme od vývojového centra očekávat? Čí to vlastně bude projekt a jak bude fungovat?

Je to vlastně realizace naší strategie, kterou jsme nadefinovali v rámci našeho nového spojení s BrandMasterem. Zatímco Stockholm a Oslo budou mnohem více zaměřené na komunikaci, konzultace a sales, tak Zlín o to víc bude posilovat pozici vývojového hubu pro jednotlivé jednotky, ať už norskou, švédskou nebo do budoucna i tu německou. Ve Zlíně máme už teď skvělý tým, ale pořád platí, že ho chceme výrazně posílit, takže máme nové kancelářské prostory, počítáme s tím, že budeme nabírat další lidi. Rozhodně to není tak, že bychom teď byli pod nějakým norským diktátem (smích).

Diskuze k článku